V ČR jsou daně opravdu vysoké
Dne 27.října uveřejnila MFD v článku Lenky Zlámalové "Nejrychleji
se zvyšují nejvyšší platy" údaje o nárůstu průměrných platů různých
skupin zaměstnanců (udaný pramen informací: Trexima). Podle tohoto zdroje
vzrostl ve druhém pololetí 1999 průměrný plat zaměstnanců z 13429 na 13869,
tj. o 3,3%. Průměrný plat lékaře vzrostl z 21334 na 23345, tj. o 9,4% a
průměrný plat vysokoškolského učitele (docenta) z 16869 na 17720, tj. o
5%.
V České republice jsou daně opravdu vysoké, což se pokusím demonstrovat
na příkladu hrubého platu 23000 Kč, který odpovídá současnému průměrnému
platu českého lékaře.
Zaměstnanec, který má měsíčně 23000 dostane při výplatě 17075. Zaměstnavatel
mu srazí zálohu na daň z příjmu 3050, zdravotní pojištění 1035 a sociální
zabezpečení 1840. Celkem činí srážky 5925, což je 25,8% hrubého platu.
Kromě toho zaměstnavatel odvede za zaměstnance dalších 2070 na zdravotní
pojištění a 5980 na sociální zabezpečení. Zaměstnavatele tedy stojí zaměstnanec
s platem 23000 ve skutečnosti 31050. Z této částky odvádí státu 13975,
což 45%.
Toto ovšem platí jen pro právní subjekty, které nejsou plátci
daně z přidané hodnoty (např.nemocnice). Podnikatelské subjekty, plátci
DPH, platí své zaměstnance z přidané hodnoty. Aby mohl plátce DPH 22% vyplatit
zaměstnanci 17075, musí na jeho plat vydělat 37881 a odvést státu 20806,
což je plných 55%.
Poznámka: Petr Jánský k tomu však podotýká:
Pan Krejčiřík zřejmě nemá zkušenost s DPH a nezná funkci této daně. Dovolil bych si ho proto upozornit, že DPH nemá s daní z příjmu nic společného a výše uvedený výpočet (55 procent dávek na zaměstnance) je chybný.
Poznámka JČ: Londýnský ekonom František Nepil argumentuje například na tomto místě a také ve výboru z Britských listů "Jak Češi myslí", který vyjde v ČR 19. listopadu 1999, že jsou v ČR tak velké daně proto, že Václav Klaus jako premiér rozhodl uvalit obrovskou pohledávku starobních důchodů (cca 4000 miliard Kč) na lidi v ČR v aktivním pracovním procesu, přestože tyto peníze mohly a měly být uhrazeny privatizací někdejších státních podniků. Státní majetek byl totiž akumulací občanských úspor na stáří. Ten však Václav Klaus neodpovědně rozdal, případně připustil jeho rozkradení, a trvající důchodovou pohledávku uvrhl na daňové poplatníky.