Politická krize a uhynulé ryby
O českých politicích určitě nelze říct, že by byli skoupí na slovo. Mluví rádi a hodně a ti nejzkušenější pokaždé něčím překvapí. Především překvapí ostatní politiky.
Ti pak mají dojem, že je třeba zareagovat a novináři jsou pohotově u toho, aby nám nic z té konverzace neuniklo.
Sledujeme seriál čítající již stovky dílů, které sice neměly valný děj, ani hvězdné obsazení, nic méně přestat to sledovat?
Co když právě v dalším pokračování vytušíme řešení složité zápletky?
A což teprve přijít o díl poslední, ve kterém se třeba vše vyjasní a po zásluze se dočkáme konce?
To, na co se prý čeká, je okamžik, kdy ze spletitých politických jednání povstane politická reprezentace, těšící se většinové podpoře poslanců. Až pak prý lze očekávat řešení věcných problémů.
"Na prvním místě je třeba vyřešit politickou krizi", říkají nejvlivnější politikové. Bez toho se nelze pohnout dál.
Problém je v tom, že politici, kteří tu krizi řeší, ji doopravdy vyřešit buďto nedovedou, anebo ani nechtějí.
Pak je ovšem rozumnější soustředit se na problémy bez nich. Okamžitě se ukáže, jak jsou nepotřební.
Jako příklad dobře poslouží sobotní ekologická havárie na Labi, při níž uhynulo několik tun ryb. Prostor věnovaný v médiích bezobsažnému mlžení politiků mohl být věnován seriózní informaci o kontrole České inspekce životního prostředí v podniku, podezřelém ze zamoření řeky.
Zpráva, že by jasno do případu měly vnést až začátkem příštího týdne rozbory vzorků vody a uhynulých ryb je naprosto nedostatečná.
Šetření nejhorší havárie za posledních 40 let mělo na týden vytlačit všechny politiky z obrazovky, místo Klause a Zemana měli dostat slovo rybáři, ekologové, představitelé referátu životního prostředí a kriminalisté. Už dnes měl být označen viník a uložen trest. Politici by se svou krizí jistě počkali.
19. listopadu 1999
