Rezignační horečka
Rezignační horečka včera zachvátila politickou scénu.
Jana Rumla vedlo k rezignaci špatné svědomí, vzpomněl si prý, že pět let seděl ve vládě, která v zemi zavedla aroganci moci jako politický styl.
Egon Lánský se rozloučil ze zdravotních důvodů a prý si nevzpomíná, že by mu někdo vyčítal nedostatky v práci, anebo nejasnosti kolem milionů na zahraničním kontu.
Ivan David pak prezidentovi vzkázal po premiérovi, že se rozhodl rezignovat poté, co předevčírem poslaneckému klubu své strany odevzdal zprávu, ve které si působení své a svých podřízených pochvaluje.
Proti rezignacím nezazněly žádné vážnější protesty, místo děkujeme, odejděte se včera říkalo "děkujeme, že odcházíte", anebo "odcházíte? Děkujeme".
A co ty rezignace přinesou? V případě vicepremiéra pro zahraniční a bezpečnostní politiku nic. Pokud jde o ministra zdravotnictví, určitě menší chaos, ale kdoví zda také vyřešení problémů těžce zkoušeného resortu.
Rezignací Jana Rumla se pravda něco mění. Jeho předsednictví bylo řetězem, kterým byla Unie svobody svázána s kostlivci ve skříni ODS.
Karlu Kühnlovi anebo Vladimíru Mlynářovi nebude možné říct, že u toho byli také, protože nebyli.
Tím pádem mohou směle a barvitě připomínat co bylo, jak je tomu například v sousedním Německu v případě černého financování CDU.
Ke všem včerejším rezignacím je ale třeba říct, že jde o povrchní, či povrchové záležitosti, o kterých se v hloubce dolu Kohinor možná vůbec neví.
Stávkujícím horníkům se do šachty spouští jídlo a nápoje, sotva televizor. K tomu, aby jednou vyfárali mezi lidi s dobrou náladou, by bylo třeba jiných rezignací a především pak také nějakých moudrých jmenování. A nic takového zatím na obzoru na povrchu k vidění není.
Vysílá se ve čtvrtek 2. prosince 1999 ráno.
