Proč jsem nepodepsal výzvu
Karel Rájecký
Vážený pane Čulíku,
v posledních dnech jsou vedeny polemiky různé síly, různých argumentů či slovních obratů, které se točí kolem "Výzvy".
Je zajímavé ba až dojemné, kolik se toho napíše. Na první pohled je vše v pořádku. Jsem nespokojen (jsme nespokojeni) vyjádřím svůj názor a jdu na to. Máme přeci svá práva. Až potud O.K. ! Každý máme právo na svobodu projevu a ostatní mohou souhlasit či nesouhlasit. Je jen na každém, jak se rozhodne a co převáží ve prospěch výzvy či co nakonec rozhodne v její neprospěch.
Výzva spatřila světlo světa ve dnech, kdy media opěvovala "heroické události" roku 1989, rozplývala se různými srovnáními a defakto mne tlačila do situace téměř stresové. Probůh, říkal jsem si. O co v dnešním světě jde? Kde jsme a co jsme udělali, že nás tímto způsobem "macerují". A pak ejhle! Byla tu výzva. Přečetl jsem ji a odložil na dobu pozdější.
Dnes se k ní navracím a pročítám. Kdo ověřuje pravost podpisů" ! O kterých mluví media? Nebo se vloudila hybička ? První minus.
Vadí mi, že není stránka s R.Č. zabezpečena alespoň protokolem SSL. Pamatuji si velmi dobře na kupčení s R.Č. v době nedávné. A co kdyby se jednalo o akci "temných sil", jež spřádají své temné sítě? Další minus.
Vadí mi neustálé omílání hesel typu "....z dob komunismu". To je velmi zavádějící - věřím, že komunismus ve své realitě neexistoval. Byl jenom socialismus. No - dejme tomu, že studenti kašlali na ML. Ale ohánět se touto nestoudností mi připadne relativně podlé a hlavně "ideologické", řekl bych až současně mediální. Další minus.
Mluvíce o morálním marasmu (ten politický je všude okolo - ne jenom u nás) apelují signatáři na slib vnitřní slušnosti a vzápětí se odvolávají na ideály a radost z roku 1989. A zde poci»uji hlavní nedostatek výzvy. Zeptejme se každý sám sebe v co jsme, každý sám, věřil v roce 1989. Jaké byly naše ideály a cíle. Jaké byly propagace tehdejších "vůdců". Jaké, že to byly ideály - nebo snad jen laciná hesla? Který z těchto ideálů apeloval na mravní obrodu každého z nás, či alespoň celku. Pro co se bojovalo, pro stovky miliard ztracených v nekonečné žumpě dějin? Pro sliby výměny 1000,- kč za blahobyt? A kde zůstala ona mravní stránka revoluce. Dnes jsem si jist, že revoluce, která nevede k touze po vyšších mravních hodnotách (ideálech) není revolucí. A tímto poznáním se naplňuje i ta část proklamace, která mluví o vnitřní emigraci. Ta nastane tehdy ztrácí-li člověk své mravní ideály, své nejvyšší možné cíle. Není-li veden k mravním zásadám a hodnotám, ocitá se prázdný uprostřed konzumní společnosti, která ctí pouze konzum a které se peníze stávají více než Bohem, jakousi univerzální modlou. A takto opuštěn nemajíce opory a vlastníce pouze své deziluze uchyluje se k vnitřní emigraci či pasivitě.
Nejsem filozof, ale cítím - že vnitřní útěk před "marasmem" k "vnitřní emigraci" může být cestou jak vybřednout z proklamovaného marasmu davu. Jsou hodnoty, ke kterým dospějeme pouze vzděláním a poznáním sebe sama. A žádná partaj nevezme nikomu jeho myšlenkové pochody, jeho ideály, ke kterým se obtížně probojoval, zkušenosti a vzdělání či nakonec i morální zásady (principy) - které si takto vybudoval.
Právě ve výzvě vidím buďto vnitřní přehodnocení měřítek signatářů - či jejich vnitřní sebereflexi. Možné je to i uraženectví s ohledem na promarněné možnosti opanovat část koláče v uplynulých letech urvaného v divokém reji privatizace. Vždy» ideály mládí a poznání jejich nenaplnitelnosti spolu s rozemletím okolím a časem jsou příslušny každému z nás. Taktéž život ukazuje, že ti mladší jsou pouze opornou holí starších. A běda, pokud ji kovaní "starci" nepotřebují. Pánové - nečetli jste Machiaveliho?
Takže - pokud to není tunel - máte zde jedno plus/minus.
Co s tím vším.
Použít veškeré možnosti demokratických mechanizmů, jak dosáhnout svých cílů, které by mohly být vlastní i jiným lidem. Jít volit toho, koho mám potřebu volit. Zkusit zasadit se o apel na pány poslance či jiné podobné legitimní cesty. Třeba i petiční cestu. Jednoho si však musíme být vědomi - pouze křičet a štěkat nepomůže, nepomůže ani konstrukce prázdných výzev. Je nutno zasadit se o prosazování morálních hodnot na jejichž hodnotách lze budovat zákony takové - které omezí vzpupnost pánů nahoře. Ale o tom již psali jiní a lépe.
A tady musí každý začít u sebe, svých dětí, přátel.
I mé osobě se nelíbí nadřazenost pánů ve vládě.
Nelíbí se mi sestava starců ve vládě.
Nelíbí se mi, že opět vidím jiné proklamátory pseudohesel roku 1989 objímati se s jinými starci. Tak jako se objímal Brežněv s kolegy. Cítím v jejich gestech zvůli a nadřazenost nad moji osobou. Ale mám své vnitřní já a pohrdám jimi.
Moji vnitřní svobodu hodnotím výše než-li jsou mříže vnitřních cel těchto lidí. Oni již stojí na pokraji propasti kam se nekompromisně přesunou v honbě za svoji chimérou. Jejich vnitřní svoboda se limitně blíží nule. Již nemají směru a budou se co nejdéle ošívat a bojovat o svůj kousek nečeho co již nemá cenu. Nakonec zůstanou zapoměni. Nebo» lidstvo si pamatuje těch lidí, kteří plně žili pro naplnění svých morálních hodnot a ideálů. Určili směr a cíl a bojovali. Viz. Karel IV., Masaryk a mnozí jiní. Ale i ten, který zasadil strom, či jen miloval svoji práci pro kterou žil je hoden našeho ocenění a ne zatracení.
Koho kdo ocení či zatratí - záleží jen na něm samém.
Ale toto forum není určeno zbytečným článkům. A snad jsem nenudil.
Přátele - začněme každý sám u sebe.
Ing. Karel Rájecký
PS. Svržením "diktátorů" většinou nastupovali k moci diktátoři. Jistou paralelu vidím v touze prezidentově býti zde na věky věků (tak trochu se bojím o vtipy na téma baterek a podobně). Stejně tak se zde naskýtá paralela s uchopením moci v roce 1948 komunisty a jejich pomocníky. Touha vytvořit novou Národní frontu je téměř evidentní a vlastní v mocenských zápasech. Nic jiného se pánové neučili!
Než-li hodíte kamenem - odpovězte si kdo zradil v roce 1948, kdo byl "matkou" komunistické strany, kdo s ní kolaboroval v Národní frontě a komu by se hodila NOVÁ NÁRODNÍ FRONTA. Nikdy, nikdy nezatracujme historii - ani oněch 40 let. Je to příliš jednoduché - vykašlat se na svoji historii a posunouti se beztvaré mase davu bez prvků individuality a vlastního názoru či myšlení. Pak by se "EX"studentům mohlo stát, že v půlce filmu o romantickém hromadném mordýři z USA začnou menstruovat, protože již nerozliší film od reklamy na vložky. Jo a nestrašte nás komunismem, ten tu nebyl a socialismus se ukázal jako neudržitelný.
