Ještě jednou k článkům Milana Šmída o České televizi
Jan Čulík
Rád bych učinil ještě dvě poznámky k článkům, které ve včerejších
Britských listech zveřejnil Milan Šmíd k problematice České televize. V
článku pro časopis Týden psal Milan Šmíd, jak Rada České televize
zpanikařila, když zjistila po zavedení peoplemetrů, že lidé nesledují
Události ČT v tak velkých počtech, v jakých sledovali Železného
zpravodajství na Nově. Milan Šmíd napsal:
Krátce nato, v červnu 1997, nově zaváděný peoplemetrový výzkum
přináší šokující výsledky sledovanosti večerního zpravodajství ČT, podle
nichž na Události ČT v 19.30 se dívalo jen 8-10% diváků, zatímco Televizní
noviny TV NOVA ve stejném čase dosahovala 30-35% sledovanosti. Od tohoto
okamžiku bylo jasné, co se stane onou "oblastí klesající pod průměr", které
chtějí členové rady podle svého programového prohlášení věnovat svou
pozornost a "podílet se na hledání způsobů a strategií, jak podporovat
dosaženou úroveň v dalším růstu,"
Nejen rada, ale i někteří politici zpanikařili při pohledu na nízký
rating Událostí ČT, ačkoliv například lidé v BBC z 15 procent sledovanosti
svých večerních zpráv nedělají žádnou tragedii. Politici i rada začali
Mathému čím dál tím častěji vyčítat, že se zpravodajstvím něco neudělá,
nechápajíce, že Ivo Mathé je především producent, manažer, osoba navýsost
odborná a spíše nepolitická, která respektuje rozhodovací pravomoce svých
podřízených a radikální řezy dělá teprve tehdy, když je přesvědčen, že
neohrozí systém a přinesou žádané výsledky.
K této věci se ozval z londýnské redakce české sekce BBC Ivan Kytka.
Poukázal také na to, že sledovanost Událostí nebyla nijak špatná.
Konstatoval, že ve Šmídově článku chybí otevřenější kritika Rady České
televize, že se nechala mesmerizovat číselnými údaji a hodnotila
sledovanost a nikoliv v první řadě kvalitu zpravodajství České
televize.
Byla chyba, pokračuje Kytka, že teoretikové jako Milan Šmíd se tou
dobou neozvali dostatečně hlasitě a nepoukázali na to, že je pošetilé
usilovat o to , aby Česká televize doháněla ve sledovanosti zpravodajství
televizi Nova.
Šmíd a jeho kolegové v České republice měli poukazovat na to, že se
Česká televize nesmí nechat mesmerizovat závodem s televizí Nova v oblasti
sledovanosti, a měli objektivně a systematicky hodnotit kvalitu
zpravodajství. Měli asi vyžadovat od Rady České televize, aby činila totéž.
2. Na jiném místě citoval Milan Šmíd ze zdrojů bruselských autorit,
jaká má být podle nich televize veřejné služby. Polemizoval s tím, s mým
údajně příliš přehnaným přikládáním důležitosti zpravodajství a
publicistice. Citoval tyto tři charakteristiky, do nichž vpisoval své
poznámky (charakteristiky uvádím znovu, bez poznámek):
Úkolem evropským veřejnoprávních televizí je
poskytovat prostřednictvím svého programu orientační
body pro všechny příslušníky veřejnosti, býti faktorem sociální soudržnosti
a integrace všech jednotlivců, skupin a společenství...
poskytovat prostor pro veřejné diskuse, ve kterých
mohou být vyjádřeny názory a náhledy co nejširšího spektra lidí..
vysílat nestranné a nezávislé zpravodajství, informace a komentáře.
Už jsem psal, že si nemusíme nutně sedat na zadek jen před tím, co
hlásají bruselské autority, jen proto, že jsou to bruselské autority: že je
třeba hodnotit všechny argumenty, ať pocházejí odkudkoliv, samostatně.
Jenže po úvaze je zřejmé, že výše uvedený citát asi nelze použít jako
argument proti tomu, aby se nepřeháněl v české veřejné televizi význam
zpravodajství a publicistiky. Spíše se mi zdá, že první dva odstavce citátu
("poskytovat orientační body pro všechny příslušníky veřejnosti, být
faktorem sociální soudržnosti a integrace všech jednotlivců, ... ,
poskytovat prostor pro veřejné diskuse, vyjadřovat názory a náhledy co
nejširšího spektra lidí ...") jsou obecně vyjádřenými zásadami, jejichž
konkrétní realizací je pak možná zásada "vysílat nestranné a nezávislé
zpravodajství, informace a komentáře." Jak už jsem také víceméně napsal,
nezdá se mi totiž, zda by televize veřejné služby dokázala poskytovat
orientační body a prostor pro veřejné diskuse například tím, že vysílá
Eurovizní písňovou soutěž či Baywatch... Zdá se mi, že tyto zásady, jejichž
plnění předpokládá Brusel, naplňuje televize veřejné služby především
zpravodajstvím a publicistikou.
Jiná věc je, že s příchodem digitálního vysílání hrozí velmi
reálné nebezpečí, že dojde k rozkladu celonárodní soudržnosti, kterou
dosud, po posledních padesát let, podporovala celostátní televize (většina
národa se dívala předchozího večera na totéž - taková celková národní
zkušenost v blízké budoucnosti v důsledku silné fragmentace televizního
vysílání zřejmě nebude existovat.)
