Čečensko - země bez budoucnosti
Čečenský obhájce lidských práv předkládá neradostný pohled na
osud svého národa v rámci Ruské federace.
Charon Denijev, Stavropol, 7. ledna 2000
Současné události v Čečensku přivádějí člověka k závěru, že čečenský
národ, matený propagandou přicházející ze všech stran konfliktu, touží po
ukončení této noční můry při nejbližší příležitosti. Je jasné, že jak
ruským federálním silám, tak ani čečenským povstalcům na rostoucích
obětech mezi civilisty příliš nezáleží.
V předvečer voleb do ruské federální dumy dělala ruským politikům
starost jediná věc - ochrana životů ruských vojáků, "našich dětí". O tom,
že
tyto "děti" denně zabíjejí své ruské spoluobčany, se příliš nehovořilo. Na
ruské občanství Čečenců se totiž bere ohledu pramálo.
Čečenci jsou vystaveni otřesnému zacházení a kvůli hromadné vraždě
spáchané nyní v Čečensku nikdo k odpovědnosti pohnán nebude. Výsada
"jednoty státu" dostává přednost před vším ostatním. Lidská práva Čečenců
jsou po celém Rusku každodenně porušována. Čečencům je odepírán
přístup ke spravedlnosti, zastoupení na všech úrovních státní správy a
rovným příležitostem na trhu práce.
Během posledních deseti let se v Rusku objevila mladší generace,
která Čečence vnímá jako nepřátele nebo, v nejlepším případě, jako
vetřelce.
Rusko opustilo sovětskou internacionalistickou tradici, která zajišťovala
respekt k národnostním menšinám. S tímto povědomím dnes v Čečensku
bojují ruští vojáci. Panuje přesvědčení, že tito mladí lidé, naplnění
nenávistí vůči Čečencům, mohou v Čečensku nastolit pořádek.
Není obtížné si představit, jak se pokojní čečenští vesničané cítí
pod nemilosrdným bombardováním, které je nezbytnou odplatou Ruska za byť
jen jediný povstalecký výstřel. Čečenci si jsou vědomi, že ruská armáda je
připravena vyhladit veškeré civilní obyvatelstvo, bude-li to nutné kvůli
pronásledování povstaleckých bojovníků, a snaží se proto povstalce
přesvědčit, aby opustili jejich vesnice. Občas jsou úspěšní, ale pokud
dialog
selže, tisíce civilistů opuštějí své domovy a proklínají všechny zúčastněné
- ruskou armádu, bývalého prezidenta Borise Jelcina, čečenského
prezidenta Aslana Maschadova i povstalecké bojovníky.
Čečenci stojí před obtížným problémem: buď mohou povstalce přinutit,
aby opustili jejich vesnice, anebo ve svých domovech zemřít. Lidská
práva a humanitární podmínky nejsou brány v úvahu. Rusko provádí politiku
státního terorismu a povstalci se starají jen sami o sebe.
Mezitím si všichni klademe stejnou otázku: kdy to všechno skončí?
Odpověď se zdá být jasná: Rusko povstalce zničí bez ohledu na civilní
ztráty
a Maschadov pravděpodobně stráví zbytek svého života jako prezident v exilu.
Čečenci Maschadovovi nikdy neodpustí jednu věc, a to, že nevyužil
jedinečnou historickou příležitost vytvořit čečenský stát.
Čečenci propásli šanci žít ve své vlastní zemi bez příkazů Moskvy.
Pro značnou část čečenského obyvatelstva se jejich idea svobody nikdy
nestala
skutečností, neboť země upadla do nezákonnosti, v níž byl každý spor řešen
silou zbraní a v níž se skvěle dařilo zločincům.
Čečenci se nikdy nestanou úplnými občany Ruska, požívajícími
stejných práv, a Rusové naopak nikdy nebudou v Čečensku vítáni. Nenávist
a vzájemné podezřívání bude mezi oběma národy přetrvávat.
Dr. Charon Denijev je obhájce lidských práv a čelní představitel
čečensko-ingušského společenství ve Stavropolu.
© Institute for War & Peace Reporting