Unie a ti druzí
Unie svobody na svém republikovém shromáždění zvolila svého předsedu
a místopředsedy, především ovšem dospěla k rozhodnutí, jak míní komunikovat
s ostatními politickými stranami.
Nejsou to myšlenky nové, nově jsou
ovšem schváleny delegáty sjezdu.
Končí improvizace, na stole jsou
noty, podle kterých bude Unie hrát.
Do příštích voleb se Unie
svobody nemíní účastnit debaty o tom, kdo s kým má vládnout, a míní se
věnovat své opoziční práci.
ČSSD a ODS mají k disposici jasnou
zprávu, že s Unií svobody do voleb nemohou počítat.
Pokud jde o
příští volby do poslanecké sněmovny, Unie řekla ano společnému volebnímu
programu čtyřkoalice, společné kandidátce, jmenování společného lídra.
Mít v debatě s partnery jasno o programových zásadách by Unie chtěla
mít do konce roku.
Padl i návrh, aby čtyřkoalice sestavila stínovou
vládu z lidí, kteří by po případném vítězství ve volbách zasedli do
ministerských křesel.
Jednání republikového shromáždění Unie svobody
potěšilo její partnery ve čtyřkoalici, zatímco ODS a ČSSD se nevzdávají
naděje, že je možné čtyřkoalici ještě rozdělit.
ČSSD si míní nadále
namlouvat lidovce a ODS Unii svobody.
Touží najednou velké strany
skutečně po spolupráci s těmi malými? Nesledujeme pouze manévr, jehož
smyslem je zabránit vzniku silného bloku, se kterým se při podpisu opoziční
smlouvy nepočítalo?
Problém ODS a ČSSD je v tom, že čtyřkoalici už
nelze rozbít, ale ani se s ní dosud nelze utkat.
Je na politické
scéně přítomna, ale neuchopitelně: Nemá šéfa, na kterého by bylo možné
útočit.
Nemá program, o kterém by bylo možné říct, že je špatný, či
neuskutečnitelný.
Není možné kritizovat její činy, které nečiní.
Lépe než dnes už na tom čtyřkoalice politicky nikdy nebude.
28. února 2000
