Práva nejhnusnějších osob
Včera jsem
se v BL v článku Romové, tolerance a svoboda projevu
dočetl, že "práva nejpoctivějších lidí jsou zajištěna teprve tehdy,
jsou-li ochraňována práva i nejodpornějších a nejhnusnějších
osob".
Je to výrok
provokující a bourající obvyklý stereotyp našeho myšlení. Cítím ho jako bonmot
zapichující se pod kůži, ale ... ale ne jako pravidlo železného zákona. Ať totiž
přemítám, jak přemítám, vždy při jeho důsledné aplikaci na svobodu projevu
dospěji k popření nějakého jiného všeobecně uznávaného principu.
Ostatně tento
rozpor v sobě nese i zmíněný článek. Tolerantní projev není totéž, co
svobodný projev, tolerantní jsou jen některé ze svobodných projevů. Píše-li pan
Čulík, a já se k němu přidávám, že "zejména sdělovací prostředky by měly
systematicky nalézat v obou znesvářených komunitách v ČR, romské
i gádžovské, stejné prvky lidství, jimž může druhá komunita dobře
porozumět", už se tím snaží usměrňovat
svobodu projevu. K té totiž patří i barvité líčení všech špatných zkušeností,
které kdy kdo s Romy měl, ba i šíření nenávisti. A tady už narážíme na
práva menšin, ochranu důstojnosti atd.
Jsou tato práva
špatná, protože v principu omezují svobodu projevu? Nebo je špatná svoboda
projevu?
Myslím, že ani
jedno, ani druhé. Špatné je bezbřehé, tupé a zcela mechanické uplatňování
jistého pravidla za všech okolností. Záhy totiž dojde ke střetu
s pravidlem jiným, podobně železně prosazovaným.
Tvrdě pojímaná
pravidla nejsou ničím novým. Židovští farizejští myslitelé (pozor, mám na mysli
farizeje v původním významu přísných hledačů pravdy ctících Zákon, nikoli
překroucený český význam symbolizující přetvářku a pokrytectví) usilovali o
dovedení Zákona do nejmenších podrobností každodenního života. To je přivedlo
až k otázce, zda je přípustné si o šábesu
uvařit vejce. Jejich dobře míněné úsilí je zavedlo do slepých uliček.
Byli tak zabednění? Naopak, příliš logičtí - na nepravém místě.
Je ovšem
intelektuálně a mravně pohodlné mít železná pravidla, člověk se snadno zbaví
odpovědnosti. Nemusí přemýšlet a zpytovat svědomí, jen dodržuje ustanovení -
obvykle jednoduše formulovaná. Na složité otázky jednoduché odpovědi. A že se
pravidla občas (ale zákonitě) vzájemně neřešitelně střetávají? Aspoň se jejich
příznivci mohou houfovat do vzájemně stejně nesmiřitelných táborů.
Existuje nějaké
řešení? Ne, aspoň ne všeobecně uspokojivé. Myslím, že nám nezbývá, než se
smířit s tím, že je nutné posuzovat případ od případu a opírat se přitom o
tak obtížně uchopitelné pojmy jako je moudrost, slušnost, soucit, mravnost ...
A ještě poznámka k
USA. Je to kraj značně odlišný od naší hroudy a mnohému bychom se tam měli
jezdit učit. Nicméně právě ve Spojených státech se, podle mého názoru, výrazně
projevuje schematismus jednání, důraz na formální stránku věci a
"odezdikezdismus". Důsledkem jsou soudní pře s (pro nás) absurdním sporem a
průběhem nebo vehementní podpora kontroverzních projektů (výstřelky programů na
pomoc menšinám). Ilustrativní je i prosté pozorování ze supermarketu: ve jménu
zdraví nastalo velké tažení proti tuku v potravinách, ale kupodivu vládne
neméně velké mlčení o cukru tamtéž, takže když si koupíte jogurt, bude kelímek
pravděpodobně velkým písmem hlásat
reduced fat, low fat nebo dokonce fat free a na nevýrazném místě se dočtete, že
obsahuje 20% cukru. I když ...
ty beztukové se sladívají aspartamem a chuť mají jako ... ale to by už bylo
jiné povídání.
Poznámka JČ: Výzva, že by dobré sdělovací prostředky měly
přispívat k civilizovanosti a k humánnosti prostředí neznamená cenzuru
názorů, které to nedělají.
