Opustil vás milenec? Jste agresivní na silnici? Pomohou vám velcí
světoví filozofové - to se snaží dokázat britská komerční televize
Od neděle 26. března bude vysílat britský kulturní komerční
televizní okruh Channel Four seriál o tom, jak mohou velcí světoví
filozofové lidem pomoci s každodenními potížemi. V týdeníku Independent on
Sunday o tom psal 19. března Alain de Botton, který seriál uvádí:
Nikdy jsem nechtěl být v televizi. Nemyslel jsem si, že by to bylo
možné. Nemám moc vlasů, moje hlava má dost divný tvar, mám podivné jméno a
lidi mě podezřívají, že jsem francouzský aristokrat. Ale před dvěma lety
jsem náhodou hovořil s jedním televizním režisérem, který se mě ptal, na
čem pracuju. Řekl jsem, že píšu knihu esejů o tom,. jak nám může šest
velkých filozofů pomoci překonat běžné emocionální problémy (Sokrates je
lékem na to, když vás lidi nemají rádi, Epikuros, když jste chudý, Seneca,
když máte vztek, Montaigne, když si myslíte, že jste k ničemu, Schopenhauer
vám pomůže, když jste nešťastně zamilovaní a Nietzsche, když máte
nepřekonatelné problémy). S nadšením, netypickým i pro lidi, kteří pracují
v televizi, se režisér okamžitě vyjádřil, že je to senzační nápad na pořad
a řekl, že jestli chci, on ho natočí. Nevěřil jsem tomu ani slovo, ale
postupně vznikla představa, jak by se z toho dal udělat televizní seriál, a
to nakonec přesvědčilo i nejvážnější skeptiky v Channel Four. Seriál se
začíná vysílat v neděli 26. března. Moje hlava je pořád divně šišatá.
Filozofie se do televize normálně moc nedostane. Vlastně se o
filozofii v televizi nevysílalo nic od sedmdesátých let, kdy se konaly
brilantní filozofické televizní diskuse, které moderoval Bryan Magee. Jenže
ty by nikdo v dnešní době už nikdy nenatočil. Komunikovat v televizi
myšlenky je neobyčejně obtížné. Televizní diváci nejsou ochotni dlouho
tolerovat odborníka, který by jim přednášel o nějakém filozofickém
problému, a filozofie vyžaduje na vysvětlení dlouhé roky. A kromě toho se
nedá v televizi moc ukázat, protože většina velkých filozofů je mrtvá a
jejich domy jsou hromadami starého kamení. Ve snaze tento problém vyřešit
si televize vymyslela geniální alternativu: šest televizních pořadů
představí šest filozofů a pak bude konfrontovat obyčejné lidi s myšlenkami
filozofů, aby se zjistilo, zda mají tyto myšlenky nějaký užitek v moderním
kontextu. "Bude to jako intelektuální chat show," ujistil mě jeden člen
produkčního týmu.
Nejprve ze mě museli udělat člověka, který vypadá obstojně na
obrazovce. Bylo rozhodnuto, že veškeré mé dosavadní šatstvo je nevhodné a
poslali mě k holiči (který kdysi líčil Jeremyho Paxmana). Claire mě vzala k
Paulu Smithovi a koupila mi tam pět stejných džínových košil, aby se seriál
lehčeji stříhal. Pak uspořádala produkční firma vrcholnou schůzku ohledně
toho, co udělat s mými vlasy. Mělo by se to všechno oholit, anebo by se
mělo něco nechat? Nakonec bylo nalezeno řešení: dali mi na hlavu slaměný
klobouk.
Posléze byl najat tým researcherů a každý filozof dostal jeden psací
stůl. Vedle mě jeden researcher bral pokaždé telefon se slovy: "Dobrý den,
tady Nietszche, co chcete?" Dva měsíce jsem přepisoval svou knihu na
použitelný scénář. Televize je obyčejně obviňována, že většinu seriózních
námětů primitivizuje. Je pravda, že měl-li jsem být schopen vysvětlit
filozofovu argumentaci během půlhodiny, musel jsem většinu argumentace své
knihy vyškrtnout. A přesto, být donucen vysvětlit složitou myšlenku jen v
několika vteřinách je velmi cenná disciplína.
Pak jsme nalezli šest lidí, kteří trpěli těmi problémy, jimiž se
zabývali velcí filozofové. Naším prvním kandidátem byl vlasový technik z
Manchesteru. Stephen Perry vydával veškeré své peníze na posedlost s
nakupováním. Měl desítky hodinek a víc párů bot než Imelda Marcos. Věděl,
že něco je špatného, ale nevěděl, kam se obrátit o pomoc. Navrhli jsme
starořeckého filozofa Epikura, většina jehož díla se zabývá tím, že se nás
snaží přesvědčit, abychom vedli jednoduchý nematerialistický život. V obřím
obchodním středisku Trafford u Manchesteru jsme ho seznámili s Epikurovou
myšlenkou, že touhu pořád nakupovat vždycky vyvolává skutečnost, že nemáme
dostatečné množství přátel. Vyřešte si tento problém a přestanete
znásilňovat svou úvěrovou kartu. Stephen se sice k tomu zpočátku stavěl
skepticky, ale postupně ho Epikurova argumentace přesvědčila a nakonec i
docela dojímala. Zapřísáhl se, že omezí své výdaje a bude více poslouchat
tohoto starořeckého mudrce.
Pak jsme se setkali s řidičem - závozníkem, který pracoval u jedné
londýnské společnosti, dodávající zboží do domu. Wayne Allingham měl
obrovský problém s hněvem. Jednou vylezl z náklaďáku a chtěl dát pár facek
řidiči, který řádně nezapnul blinkr, že odbočuje. Zdálo se, že odpověď má
římský filozof Seneca. Podle Seneky vzniká hněv vždycky z nepřípadného
optimismu ohledně světa. Rozčilujeme se, protože jsme zároveň překvapeni a
zklamáni. Tak nás Seneca přesvědčuje, abychom přijali pesimističtější
pohled na to, jak se druzí ve skutečnosti chovají, a abychom každé ráno půl
hodiny meditovali o katastrofách, které nás ten den pravděpodobně potkají,
abychom tolik neřvali, až k tomu skutečně dojde. Jakmile jednou přijmeme,
že lidé jezdí v Londýně s auty jako idioti, nebudeme se už pořád tak
rozčilovat, až to ve skutečnosti uvidíme v ulicích. "Cožpak je snad potřeba
křičet ohledně určitých částí života? Celý život si zaslouží jen slzy,"
napsal Seneca. Wayna to zaujalo a vypůjčil si Senekovy knihy z knihovny.
Londýnské ulice jsou nyní kvůli jednomu filozofovi trochu bezpečnější.
A pak byl německý filozof Arthur Schopenhauer, filozof, o němž jsem
byl přesvědčen, že je perfektní protilátkou na zlomená srdce. Produkční tým
našel nádhernou mladou ženu, kterou nedávno opustil její chlapec. Chodil s
Michelle pět let a pak najednou - bez jediného varování - jí nechal veškeré
věci v práci v igelitovém pytli a vzkázal jí, aby ho už nikdy nevyhledala.
Interviewoval jsem Michelle v její ložnici, obklopené suvenýry její bývalé
lásky. Schopenhauer radí lidem se zlomeným srdcem, že se nezamilováváme,
abychom byli šťastni. Zamilováváme se, protože nás žene slepá biologická
síla, jejímž účelem je plození dětí. "Lidi by se vyhnuli množství bolesti,
kdyby bylo sdělováno mladým lidem od raného věku, že účelem lásky není
štěstí," napsal Schopenhauer. Michele tu argumentaci poslouchala zdvořile,
dokonce se i poslušně vydala do zoologické zahrady podívat se na krtky, jak
se rozmnožují (Schopenhauer prohlásil, že jsme při hledání lásky všichni
krtci) - ale nakonec musela přiznat, že má pocit, že německý filozof tvrdil
nesmysly. Tou dobou jsem se bohužel už do Michelle tak strašně zamiloval,
že jsem nebyl ze sebe schopen vyprodukovat racionální odpověď. Je to
trapné, ale zamiloval jsem se po uši do jednoho ze svých hostů, stal jsem
se obětí právě té slepé biologické síly, o níž psal v Německu ve
čtyřicátých let devatenáctého století právě Schopenhauer. Zeptal jsem se
Michelle, jestli by šla se mnou na rande, a neuvědomil jsem si, že kamera
pořád ještě běží. Souhlasila a chodíme spolu od léta. Schopenhauer -
nepřímo - napravil jedno zlomené srdce.
Natáčení seriálu znamenalo, že jsme museli hodně cestovat po světě.
To sice vypadá báječně, ale v praxi je to trochu horší, když jste na
letišti Gatwick v pět hodin ráno a máte 18 zavazadel do Frankfurtu. Ve
Švýcarsku jsme navštívili osamělou horskou chatu, kde Nietzsche napsal
"Mimo dobro a zlo" a "Tak promluvil Zarathustra". Tenhle vousatý filozof
opakovaně přirovnával život k hoře: rozhled z jejího vrcholku je nádherný,
ale dostat se nahoru znamená úporný boj - boj, na který nás chce Nietzsche
připravit. "Ať přežijete cokoliv, je to pro vás dobré," je jedním jeho
slavným rčením. Abychom tu myšlenku řádně ilustrovali, vystoupili jsme na
jednu obrovskou horu, kterou Nietzsche znal a kterou měl moc rád. Málem
jsme se při tom zabili, strávili jsme celou řadu hodin v děsně studených
mracích, ale seshora byl skutečně překrásný výhled, což nám neobyčejně
intenzivně ujasnilo, co měl Nietzsche na mysli a co bychom si nikdy jen
někde v knihovně v Británii neuvědomili.
Musel jsem dělat ještě jiné produkce: v Athénách, ve snaze
ilustrovat Sokratův názor, že je většina z nás jako ovce (ale neměli bychom
takoví být) jsem musel vjet na žlutém mopedu do stáda ovcí. Ve Francii, kde
jsem měl za úkol ilustrovat Montaignův argument, že zvířata jsou často
chytřejší než lidi, jsem pronášel projev v prasečinci, přičemž se na mě
vyčůralo jedno obrovsky zablácené zvíře.
"Filozofové by neměli strávit celý svůj život v osamění ve své
pracovně," argumentoval Seneca. Měli by šířit svou filozofii v ulicích a na
tržištích. Seriál Philosophy: A Guide to Happiness (Filozofie: Průvodce ke
štěstí) ukazuje, co se může stát, když chodí filozofové po světě za
doprovodu kamery.
Seriál Philosophy: "A Guide to Happiness" začíná na Channel Four
v neděli 26. března v 19 hodin. Knihu "The Consolations of Philosophy"
(Útěchy z filozofie) od Alaina de Bottona vydalo londýnské nakladatelství
Hamish Hamilton, cena 14.99 liber.