Opustil vás milenec? Jste agresivní na silnici? Pomohou vám velcí světoví filozofové - to se snaží dokázat britská komerční televize

Od neděle 26. března bude vysílat britský kulturní komerční televizní okruh Channel Four seriál o tom, jak mohou velcí světoví filozofové lidem pomoci s každodenními potížemi. V týdeníku Independent on Sunday o tom psal 19. března Alain de Botton, který seriál uvádí:

Nikdy jsem nechtěl být v televizi. Nemyslel jsem si, že by to bylo možné. Nemám moc vlasů, moje hlava má dost divný tvar, mám podivné jméno a lidi mě podezřívají, že jsem francouzský aristokrat. Ale před dvěma lety jsem náhodou hovořil s jedním televizním režisérem, který se mě ptal, na čem pracuju. Řekl jsem, že píšu knihu esejů o tom,. jak nám může šest velkých filozofů pomoci překonat běžné emocionální problémy (Sokrates je lékem na to, když vás lidi nemají rádi, Epikuros, když jste chudý, Seneca, když máte vztek, Montaigne, když si myslíte, že jste k ničemu, Schopenhauer vám pomůže, když jste nešťastně zamilovaní a Nietzsche, když máte nepřekonatelné problémy). S nadšením, netypickým i pro lidi, kteří pracují v televizi, se režisér okamžitě vyjádřil, že je to senzační nápad na pořad a řekl, že jestli chci, on ho natočí. Nevěřil jsem tomu ani slovo, ale postupně vznikla představa, jak by se z toho dal udělat televizní seriál, a to nakonec přesvědčilo i nejvážnější skeptiky v Channel Four. Seriál se začíná vysílat v neděli 26. března. Moje hlava je pořád divně šišatá.

Filozofie se do televize normálně moc nedostane. Vlastně se o filozofii v televizi nevysílalo nic od sedmdesátých let, kdy se konaly brilantní filozofické televizní diskuse, které moderoval Bryan Magee. Jenže ty by nikdo v dnešní době už nikdy nenatočil. Komunikovat v televizi myšlenky je neobyčejně obtížné. Televizní diváci nejsou ochotni dlouho tolerovat odborníka, který by jim přednášel o nějakém filozofickém problému, a filozofie vyžaduje na vysvětlení dlouhé roky. A kromě toho se nedá v televizi moc ukázat, protože většina velkých filozofů je mrtvá a jejich domy jsou hromadami starého kamení. Ve snaze tento problém vyřešit si televize vymyslela geniální alternativu: šest televizních pořadů představí šest filozofů a pak bude konfrontovat obyčejné lidi s myšlenkami filozofů, aby se zjistilo, zda mají tyto myšlenky nějaký užitek v moderním kontextu. "Bude to jako intelektuální chat show," ujistil mě jeden člen produkčního týmu.

Nejprve ze mě museli udělat člověka, který vypadá obstojně na obrazovce. Bylo rozhodnuto, že veškeré mé dosavadní šatstvo je nevhodné a poslali mě k holiči (který kdysi líčil Jeremyho Paxmana). Claire mě vzala k Paulu Smithovi a koupila mi tam pět stejných džínových košil, aby se seriál lehčeji stříhal. Pak uspořádala produkční firma vrcholnou schůzku ohledně toho, co udělat s mými vlasy. Mělo by se to všechno oholit, anebo by se mělo něco nechat? Nakonec bylo nalezeno řešení: dali mi na hlavu slaměný klobouk.

Posléze byl najat tým researcherů a každý filozof dostal jeden psací stůl. Vedle mě jeden researcher bral pokaždé telefon se slovy: "Dobrý den, tady Nietszche, co chcete?" Dva měsíce jsem přepisoval svou knihu na použitelný scénář. Televize je obyčejně obviňována, že většinu seriózních námětů primitivizuje. Je pravda, že měl-li jsem být schopen vysvětlit filozofovu argumentaci během půlhodiny, musel jsem většinu argumentace své knihy vyškrtnout. A přesto, být donucen vysvětlit složitou myšlenku jen v několika vteřinách je velmi cenná disciplína.

Pak jsme nalezli šest lidí, kteří trpěli těmi problémy, jimiž se zabývali velcí filozofové. Naším prvním kandidátem byl vlasový technik z Manchesteru. Stephen Perry vydával veškeré své peníze na posedlost s nakupováním. Měl desítky hodinek a víc párů bot než Imelda Marcos. Věděl, že něco je špatného, ale nevěděl, kam se obrátit o pomoc. Navrhli jsme starořeckého filozofa Epikura, většina jehož díla se zabývá tím, že se nás snaží přesvědčit, abychom vedli jednoduchý nematerialistický život. V obřím obchodním středisku Trafford u Manchesteru jsme ho seznámili s Epikurovou myšlenkou, že touhu pořád nakupovat vždycky vyvolává skutečnost, že nemáme dostatečné množství přátel. Vyřešte si tento problém a přestanete znásilňovat svou úvěrovou kartu. Stephen se sice k tomu zpočátku stavěl skepticky, ale postupně ho Epikurova argumentace přesvědčila a nakonec i docela dojímala. Zapřísáhl se, že omezí své výdaje a bude více poslouchat tohoto starořeckého mudrce.

Pak jsme se setkali s řidičem - závozníkem, který pracoval u jedné londýnské společnosti, dodávající zboží do domu. Wayne Allingham měl obrovský problém s hněvem. Jednou vylezl z náklaďáku a chtěl dát pár facek řidiči, který řádně nezapnul blinkr, že odbočuje. Zdálo se, že odpověď má římský filozof Seneca. Podle Seneky vzniká hněv vždycky z nepřípadného optimismu ohledně světa. Rozčilujeme se, protože jsme zároveň překvapeni a zklamáni. Tak nás Seneca přesvědčuje, abychom přijali pesimističtější pohled na to, jak se druzí ve skutečnosti chovají, a abychom každé ráno půl hodiny meditovali o katastrofách, které nás ten den pravděpodobně potkají, abychom tolik neřvali, až k tomu skutečně dojde. Jakmile jednou přijmeme, že lidé jezdí v Londýně s auty jako idioti, nebudeme se už pořád tak rozčilovat, až to ve skutečnosti uvidíme v ulicích. "Cožpak je snad potřeba křičet ohledně určitých částí života? Celý život si zaslouží jen slzy," napsal Seneca. Wayna to zaujalo a vypůjčil si Senekovy knihy z knihovny. Londýnské ulice jsou nyní kvůli jednomu filozofovi trochu bezpečnější.

A pak byl německý filozof Arthur Schopenhauer, filozof, o němž jsem byl přesvědčen, že je perfektní protilátkou na zlomená srdce. Produkční tým našel nádhernou mladou ženu, kterou nedávno opustil její chlapec. Chodil s Michelle pět let a pak najednou - bez jediného varování - jí nechal veškeré věci v práci v igelitovém pytli a vzkázal jí, aby ho už nikdy nevyhledala. Interviewoval jsem Michelle v její ložnici, obklopené suvenýry její bývalé lásky. Schopenhauer radí lidem se zlomeným srdcem, že se nezamilováváme, abychom byli šťastni. Zamilováváme se, protože nás žene slepá biologická síla, jejímž účelem je plození dětí. "Lidi by se vyhnuli množství bolesti, kdyby bylo sdělováno mladým lidem od raného věku, že účelem lásky není štěstí," napsal Schopenhauer. Michele tu argumentaci poslouchala zdvořile, dokonce se i poslušně vydala do zoologické zahrady podívat se na krtky, jak se rozmnožují (Schopenhauer prohlásil, že jsme při hledání lásky všichni krtci) - ale nakonec musela přiznat, že má pocit, že německý filozof tvrdil nesmysly. Tou dobou jsem se bohužel už do Michelle tak strašně zamiloval, že jsem nebyl ze sebe schopen vyprodukovat racionální odpověď. Je to trapné, ale zamiloval jsem se po uši do jednoho ze svých hostů, stal jsem se obětí právě té slepé biologické síly, o níž psal v Německu ve čtyřicátých let devatenáctého století právě Schopenhauer. Zeptal jsem se Michelle, jestli by šla se mnou na rande, a neuvědomil jsem si, že kamera pořád ještě běží. Souhlasila a chodíme spolu od léta. Schopenhauer - nepřímo - napravil jedno zlomené srdce.

Natáčení seriálu znamenalo, že jsme museli hodně cestovat po světě. To sice vypadá báječně, ale v praxi je to trochu horší, když jste na letišti Gatwick v pět hodin ráno a máte 18 zavazadel do Frankfurtu. Ve Švýcarsku jsme navštívili osamělou horskou chatu, kde Nietzsche napsal "Mimo dobro a zlo" a "Tak promluvil Zarathustra". Tenhle vousatý filozof opakovaně přirovnával život k hoře: rozhled z jejího vrcholku je nádherný, ale dostat se nahoru znamená úporný boj - boj, na který nás chce Nietzsche připravit. "Ať přežijete cokoliv, je to pro vás dobré," je jedním jeho slavným rčením. Abychom tu myšlenku řádně ilustrovali, vystoupili jsme na jednu obrovskou horu, kterou Nietzsche znal a kterou měl moc rád. Málem jsme se při tom zabili, strávili jsme celou řadu hodin v děsně studených mracích, ale seshora byl skutečně překrásný výhled, což nám neobyčejně intenzivně ujasnilo, co měl Nietzsche na mysli a  co bychom si nikdy jen někde v knihovně v Británii neuvědomili.

Musel jsem dělat ještě jiné produkce: v Athénách, ve snaze ilustrovat Sokratův názor, že je většina z nás jako ovce (ale neměli bychom takoví být) jsem musel vjet na žlutém mopedu do stáda ovcí. Ve Francii, kde jsem měl za úkol ilustrovat Montaignův argument, že zvířata jsou často chytřejší než lidi, jsem pronášel projev v prasečinci, přičemž se na mě vyčůralo jedno obrovsky zablácené zvíře.

"Filozofové by neměli strávit celý svůj život v osamění ve své pracovně," argumentoval Seneca. Měli by šířit svou filozofii v ulicích a na tržištích. Seriál Philosophy: A Guide to Happiness (Filozofie: Průvodce ke štěstí) ukazuje, co se může stát, když chodí filozofové po světě za doprovodu kamery.

Seriál Philosophy: "A Guide to Happiness" začíná na Channel Four v neděli 26. března v 19 hodin. Knihu "The Consolations of Philosophy" (Útěchy z filozofie) od Alaina de Bottona vydalo londýnské nakladatelství Hamish Hamilton, cena 14.99 liber.