Kdo jsou noví členové Rady ČT
Poslanecká sněmovna včera jmenovala sedm z devíti nových radních do Rady ČT. Jak se zdá, vyplňuje se pesimistický předpoklad, že noví radní budou opět nepříliš výrazné a potenciálně snadno ovlivnitelné osobnosti.
Sociální demokraté a menší strany zůstali vesměs u stávajících členů Rady, zatímco ODS sáhla po několika nových tvářích.
Jednou z nich je "mediální odbornice" Jana Dědečková. Protože toto jméno ve mně naprosto nic neasociuje, pokusil jsem se zjistit, o koho se jedná, na webu. Bohužel, jediným výsledkem byl příspěvek (zde v diskusním fóru na Seznamu, který oné dámě patřit může a nemusí (v zájmu veřejnoprávní televize si raději přejme, aby šlo o náhodnou shodu jmen). Soudím tedy, že ze zprávy ČTK vypadlo jedno slovo: radní Dědečková je budoucí mediální odbornicí.
Mnohem popsanějším listem je pan František Mikš, šéfredaktor Proglas Revue, (zde). Původně jsem měl v úmyslu rozebrat některé jeho úvodníky z tohoto měsíčníku, ale pak jsem si uvědomil, že bych se tím dopustil urážky inteligence čtenářů BL. Postačí, když na ukázku ocituji:
Proč jsme nepodepsali Impuls 99
To všechno jsou důvody, které nás vedou k tomu, že se mimo jiné stavíme kriticky k iniciativám typu Impulsu 99, jakkoli se v jeho řadách najde řada nám sympatických lidí, o jejichž dobrých úmyslech nelze pochybovat. Na rozdíl od nich však nevidíme, jak již vyplynulo z našich předchozích článků, například nic alarmujícího na tom, že se dvě nejsilnější strany po volbách nějakým způsobem dohodly (někdo se v poměrném systému s někým dohodnout musí) formou opoziční smlouvy, ani na tom, že tyto strany připravují ústavní změny a snaží se je prosadit v parlamentu. Stejně tak nevidíme nic zvláštního na tom, chce-li někdo změnit volební systém. To vše jsou otázky diskuse a především politické prosaditelnosti vlastní představy, s čímž je také spojeno odpovídající politické riziko, které tyto strany postupují. Je-li opoziční smlouva v současnosti pro někoho ohrožením, pak určitě ne pro českou demokracii, ale - jak se stále zřetelněji ukazuje - především pro ty strany, které ji uzavřely. Občané demokratického státu budou mít v rámci příštích voleb možnost jednání a výsledky politických stran ohodnotit, a tím je i donutit ke změně přístupu.
Co bychom ale neměli možnost změnit by byla situace, kdyby všichni vlivní intelektuálové podepsali například Impuls 99. Taková - samozřejmě pouze hypotetická - situace by znamenala, že bychom byli v mnohem větší míře než nyní vystaveni unifikujícím názorům elit vytvářejících společenské mínění. To by byla situace, vůči níž by bylo obtížné najít obranu, zatímco ubránit se politickým stranám není díky volebním mechanismům příliš obtížné. Občanská společnost, která tu již mimochodem existuje, nezačne fungovat lépe tím, že všichni budou souhlasit s jednou iniciativou, dokonce ani tím, když vznikne dalších deset Impulsů, Pulsů či Antiimpulsů. I když to zní paradoxně, česká občanská společnost prokáže svou vyzrálost tehdy, když dokáže obhajovat a rozvíjet svou otevřenou a nedokonalou demokracii a také své politické strany, bez nichž by demokracie byla nefunkční.
