Britské listy

Podle poslední výroční zprávy české Rady pro vysílání jedním z hlavních mediálních témat roku 1999 byla "nestrannost, objektivita a vyváženost především zpravodajských a publicistických pořadů". Tato témata podle Rady nastolují "obecnou otázku metodologie kontroly a hodnocení podstatných parametrů obsahu prý "obtížně uchopitelná a doložitelná tvrzení, vycházející často ze subjektivní zkušenosti". Pro potřeby regulace a jejího soudního přezkumu "je však nezbytné sjednotit... výklad pojmů". Rada proto zadala několika institucím zpracování studií, které měly na Radě nezávisle prověřit, zda je zejména ve věci vyváženosti informací dostatečně naplňován požadavek zákona. Shrnutí obsahu studií je přílohou zprávy Rady. Nechci (zatím) komentovat přístupy a nálezy studií a jejich shrnutí Radou, když jsou lehce dostupné, ale nabízím jistý jiný pohled, a to francouzského původu (Jan Čulík a Britské listy prominou), podložený tamní dlouholetou zkušeností z měření pluralismu vysílání a z jeho nekomentovaného poskytování vedení parlamentu a v něm zastoupeným politickým stranám - nechť si samy výsledky přeberou.

I v Česku provozovatelé vysílají programy svobodně a nezávisle, stávající zákon však současně předpokládá, že poskytují objektivní a vyvážené informace nezbytné pro svobodné vytváření názorů. Na rozvoj plurality vysílání dbá Rada pro vysílání, zákon jí však výslovně neukládá, ale ani ji nezmocňuje, jak a jakými prostředky tak má činit. Je otázka, zda tedy státní orgán má volnost k právnímu uvážení, nebo může postupovat jen tak, jak je k tomu zákonem zmocněn. Obecně však Rada dohlíží na to, zda provozovatelé plní svou zákonnou povinnost nevysílat pořady, které jsou v rozporu s Ústavou České republiky a s Listinou lidských práv a svobod. Podle Listiny každý má právo vyjadřovat své názory slovem, obrazem i jinak, svobodně přijímat a rozšiřovat ideje a informace, přičemž toto právo má charakter politický, tedy je spjato s otázkou moci. Výklad a používání zákonné úpravy všech politických práv a svobod přitom musí umožňovat a ochraňovat svobodnou soutěž politických sil.

Pouze provozovatelům veřejné služby zákon výslovně ukládá přispívat k utváření demokratické společnosti a odrážet její názorovou pluralitu zejména tím, že jejich vysílání nesmí jednostranně přihlížet pouze k jednotlivým názorovým orientacím, k jednomu náboženskému vyznání nebo světovému názoru, k zájmu jedné politické strany, hnutí, skupiny nebo části společnosti.

Zákony řady dalších evropských zemí i jejich uplatňování jsou v tomto ohledu přesnější. Například francouzský zákon jasně říká, že audiovizuální sdělování je svobodné, a to v rámci a v mezích respektování zásady plurality projevu různých myšlenkových a názorových proudů. Tato zásada je považována za záruku naplňování svobody sdělování. Francouzský ústavní soud dokonce zdůraznil ústavní hodnotu této zásady: Pluralismus sociálních a kulturních projevů je cílem o sobě, majícím ústavní hodnotu. Respekt k tomuto pluralismu je jednou z podmínek demokracie. Svoboda sdělování myšlenek a názorů, zaručená již Prohlášením lidských a občanských práv z roku 1789, by nebyla účinná, pokud by veřejnost, k níž se obracejí audiovizuální sdělovací prostředky, také neměla k dispozici pořady, zaručující projev rozmanitých tendencí ve vysílání veřejné služby i v soukromém sektoru, a to v zájmu požadavku poctivosti informací. Cílem je, aby diváci a posluchači měli svobodu volby, aniž by ji mohly soukromé zájmy nebo veřejná moc nahradit svými rozhodnutími nebo učinit z ní předmět trhu.

Francouzská Rada pro vysílání (CSA, Nejvyšší rada pro audiovizi, přičemž audiovizí je tam tradičně myšleno elektronické šíření a produkce, komplementární ke kinematografickému) pro výkon svých povinností při dohledu nad politickým pluralismem v elektronických médiích po řadu let používala obecně akceptované hledisko tří třetin celkové doby promluv ve vysílání - třetina vládě, třetina vládní většině a třetina parlamentní opozici. Vědomí zatuhlosti a omezenosti počtářského přístupu vedla radu k několikaměsíčním konzultacím s politickými subjekty a zástupci provozovatelů o stanovení nových způsobů hodnocení pluralismu v médiích. Informuje o tom březnový List CSA.

Zásada pluralismu má dva ohledy. Projevem vnějšího pluralismu je rozmanitost provozovatelů, zajišťovaná přidělováním frekvencí provozovatelům a pravidly hospodářské soutěže uplatňovanými na koncentraci vlastnictví. Vnitřní pluralismus pak požaduje, aby provozovatel zajistil uvnitř pořadů vyváženost a rozmanitost hledisek a názorů. Tím, kdo dbá na dodržování obou forem pluralismu, je Rada pro vysílání. Protože právní předpisy přesně neurčují konkrétní obrysy vnitřního pluralismu, jehož respektování má Rada zaručovat, ani prostředky, jakými to má zjišťovat, ponechal zákonodárce značnou volnost úvahy regulujícímu orgánu, podléhající však přezkumu soudem.

V rámci mnohosti myšlenkových a názorových proudů má zvláštní význam pluralismus politický, neboť demokracie spočívá na uplatnění všeobecného volebního práva, při kterém soupeří politické strany a hnutí. vFrancouzská Rada po uvedených poradách nadále zastává stanovisko, že kvantitativní přístup, zejména měření doby vystoupení, je nezbytné a umožňuje učinit závěry o dostupnosti vysílání pro politické osobnosti. Kvalitativní rozměr nemůže být pomíjen. Jeho vyhodnocení je však obtížné a svou podstatou do značné míry subjektivní. Rada ale musí používat věrohodné, přesné a neoddiskutovatelné ukazatele, proto vedle kvantitativních kritérií zavádí ukazatele, umožňující analyzovat dobu vystoupení v souvislostech aktuálnosti a obecných podmínek programové skladby.

Rada vedle uvedených tří kategorií dělení politických osobností (vláda - parlamentní většina - parlamentní opozice), které si podržují nadále instituciální i politický smysl, zavádí kategorii čtvrtou - mimoparlamentních politických formací. Striktně aritmetické rozdělení doby promluv mezi tyto čtyři kategorie se nezdá být nezbytné, jistá vyváženost však ano. Vydavatelé musejí respektovat vyváženost dob vystoupení zástupců uvedených kategorií a zajistit jim srovnatelné podmínky zařazení do pořadů a programu. Kromě oprávněných aktuálních okolností je žádoucí, aby doba vystoupení parlamentní opozice nebyla nižší než polovina součtu doby promluv zástupců vlády a parlamentní většiny. Tento tzv. referenční princip politického pluralismu má být nadále respektován, s dvěma výjimkami: tzv. názorová rádia (jednostranně orientovaná v souladu s udělenou licencí) a stanice, jejichž tématická orientace vylučuje zařazování politických aktualit do pořadů. Také pokud jde o vysílání regionální nebo lokální, je třeba vycházet z dané politické rovnováhy v regionech a místech, nikoli z celostátního referenčního principu.

Pokud jde o celoplošné pozemní vysílání, Rada hodlá vždy při hodnocení politického pluralismu brát v úvahu sledovanost pořadů.

Používané ukazatele mají dát odpověď na otázku kdo mluvil, na jaké téma, jak dlouho, ke kolika divákům (posluchačům).

Ukazatel celkové doby ve vysílání zahrnuje všechny formy pojednání tématu: informace ze studia, reportáže, vystoupení. Ukazatel se používá pro témata politická, ekonomická a sociální, způsobilá utvářet názor. Umožňuje uchopit váhu tématu ve zpravodajství.

Ukazatel doby promluvy (jinak řečeno mluvní přítomnosti) je dobou, po kterou se osobnost vyjadřuje. Tyto doby jsou započítávány pro každé téma zvlášť, a to nejen pro čtyři hlavní kategorie, ale také pro skupinu osobností odborářských a profesních, zástupce sdružení, představitele občanské společnosti. Tématické členění umožňuje lépe uchopit celek doby promluv podle vztahu k aktuálním tématům. Širší zápočet osobností dává možnost lépe vyhodnotit uplatnění zásady pluralismu myšlenkových a názorových proudů, než by to bylo možné zahrnutím pouze politicky identifikovatelných osob.

Doba politických promluv je vyhodnocována na základě uvedené referenční zásady. Jsou zahrnuta všechna vystoupení jak stranickopolitických osobností, tak osobností, které se veřejně politicky angažují. Nicméně jejich vyjádření na nepolitická témata, díky kterým vešly v obecnou známost, nejsou započítávána. Stranickopolitická vystoupení členů vlády, nesouvisející s jejich vládní funkcí, jsou pak přičítána stranám.

Ukazatel sledovanosti promluv má napomoci upřesnit podmínky, za jakých bylo vystoupení šířeno. Proto jsou zveřejňované doby politických promluv členěny i podle jednotlivých vydání zpráv.

Ukazatele o denním zpravodajství jsou zjišťovány měsíčně, vyhodnocovány v rámci klouzavého čtvrtletí (tedy včetně dvou předchozích měsíců), to v zájmu vyloučení náhodných výkyvů. Ukazatele o publicistických a dalších pořadech jsou posuzovány obdobně, ale v rámci pololetí.

Uplatňování zásady pluralismu v celoplošných francouzských televizních stanic za loňský rok, zjištěné dosavadním "hrubým" způsobem, je k nahlédnutí zde.

Petr Bradáč