I v diskusi o reformě školství je třeba argumentovat!
Tento článek odmítla zveřejnit Mladá fronta Dnes.
V den výročí komunistického puče v roce 1948 vyšel v Mladé frontě DNES zvláštní článek Ivo Fencla "Důležitější než reforma školství", který svým stylem velmi připomíná dobu politických procesů. Hlavním tématem tohoto "komentáře" je připravovaná reforma školství, ale čtenář se vlastně nedoví, jaký názor má jeho autor na konkrétní problémy, o kterých se dosud diskutovalo. Nesrovnává a neargumentuje, ale pouze dává průchod svým negativním emocím a slovně napadá účastníky diskuze o proměně české školy.
Fenclův slovník je opravdu nevybíravý. O lidech, kteří pouze vyjádřili své názory, tvrdí, že jsou "prominentní agitátoři, kteří podnikají státem dotované spanilé jízdy na kantory", "samozvaní reformátoři", "ministerští vašnostové" a "ultraliberální fundamentalisté", a pátrá po jejich "politické, vědecké a lidské legitimitě a integritě". Chvíli říká, že jsou pouze dva, pak zase, že jich může být i pět... Kdyby reformátorů českého školství byla skutečně tak nepočetná hrstka, asi bychom neměli tolik soukromých a alternativních škol nebo zajímavých učebnic. Ve skutečnosti se jedná o tisíce učitelů, kteří hledají vlastní cesty, jak naučit své žáky vše, co budou v životě potřebovat. Odborníků a publicistů diskutujících na stránkách novin je opravdu jenom pár, ale každý učitel si rád přečte jejich názor, aby zjistil, zda si myslí totéž, co oni. Na psaní vlastních článků už nemusí mít čas ani talent.
Fenclovi se nelíbí, že "nižší školy budou určovat vyšším, co budou smět od žáků vyžadovat". Jaká je ale současná praxe? Vysoké školy požadují u přijímacích zkoušek znalosti, které neodpovídají středoškolským osnovám. Právě napadaný Ondřej Šteffl dokázal, že testy Právnické fakulty UK obsahují faktografické chyby a neodpovídají vědeckým zásadám pro tvorbu otázek. Díky nim se na školu dostává náhodný vzorek populace (v souvislosti s kauzou prodávání testů na této fakultě navíc morálně nezpůsobilý), přičemž třetina nepřijatých studentů má větší schopnosti než studenti přijatí! Reformátoři proto navrhují objektivní celostátní maturitu, na které by pracovali skuteční odborníci, a přijímání většího množství studentů do prvních ročníků vysokých škol, což je ve vyspělých demokratických státech zcela běžné.
Rozhořčený Fencl se ptá, kolik odvahy a schopností mají novátoři ke skutečně věcné a poctivé diskuzi, ale sám si počíná nekorektně a k věcnosti má hodně daleko. Schopnosti Ondřeje Šteffla jako úspěšného ředitele Nadace SCIO jsou evidentní a ani o dalším "novátorovi" Ondřeji Hausenblasovi, který v článku nebyl přímo jmenován, netřeba pochybovat. Je to vysokoškolský pedagog a autor knihy "Vrátíme smysl hodinám češtiny?". O čem píše Hausenblas? Například o tom, že je výuka na našich školách v rozporu s tzv. klíčovými kompetencemi, které od studentů požadují státy Evropská unie. Je to snad málo věcné? Fencl asi diskuze o reformě školství, příliš nesleduje, a tyto argumenty nečetl.
Z absolutní neznalosti českého školství ho usvědčuje fráze, že "nosným sloupem vzdělávání v české škole byl vždy zdravě skeptický, racionalisticko-osvícenský střední proud držící si od těla dobové ideologie, preferující vědecky pozitivní a humanistické stránky civilizačního vývoje". Každý, kdo prošel rukama "inženýrů lidských duší" v komunistickém Československu se tomu musí smát! Vždyť všechny humanitní předměty nahradilo papouškování marxistických hesel, estetické cítění dětí se tříbilo vystřihováním Aurory z barevného papíru a řadě lidí bylo vzdělání odpíráno! Každý pedagog ví, že naše školství je založeno na formalistické filozofii Herbartově, který byl osloven, aby vytvořil výchovný systém pro pruské kadetky. Styl výuky uplatňovaný na těchto vojenských školách se zalíbil i rakouským úřadům, a protože chtěli mít poslušné a poddajné obyvatele, zavedli ho v celém mocnářství. Toto je tradice našeho školství - karcery (vězení, kde byli neposlušní žáci ponecháváni o chlebu a vodě až do roku 1936), tělesné tresty, sborové opakování pouček, přísná kázeň, absolutní ticho, "Postav se do pozoru a odpovídej pouze, pokud jsi tázán!"... Dosud zůstává české školství hodně dlužno i základním zásadám Jana Amose Komenského, který požadoval nejen "školu hrou", ale také tvrdil, že by měla být "dílnou lidskosti".
Ivo Fencl evidentně prošel českým školstvím. Není totiž schopen věcně argumentovat, neumí napsat komentář, ve kterém by jasně vyjádřil svoje názory na konkrétní problémy, a jako pedagog a publicista bude své "dovednosti" předávat dál. Moje "lidská legitimita a integrita" by byla šťastná, kdyby díky reformovanému školství takových lidí ubývalo.
