 |
|
Radiožurnál, rasismus a Madeleine AlbrightováPoznámky k nedávným Britským listůmJaroslav ŠtemberkMotto (k článku p. Peciny):"Paní poslankyně, nevím, jakou máte možnost vlivu na ČR1 Radiožurnál, či zda jej posloucháte (alespoň někdy). Ale nešlo by něco udělat s tou příšernou hudbou, co tam hrají?" (ze vzkazu poslankyni Kateřině Dostálové (ODS), který zanechal jeden z návštěvníků na její webové stránce). Na rozdíl od p. Peciny si myslím, že hudební produkcí na ČRo 1 by se kontrolní orgány včetně mediální komise PS PČR zabývat měly. Výše citovaný občan pouze svůj podnět neúplně a nepřesně formuloval. Pokusím se tedy tento nedostatek napravit: Jak je možné, že hudební produkce vysílaná na ČRo 1 se nejen neliší od toho, co vysílají komerční rozhlasové stanice, ale tato veřejnoprávní stanice se ve svém hudebním vysílání otevřeně zapojuje do reklamních kampaní hudebních vydavatelství a produkčních společností muzikálů? Není tím překračován zákonem povolený rozsah reklamy? Nemají hudební redaktoři a moderátoři ČRo 1 za tutéž práci dvojí příjem - současně od veřejnoprávního ČRo a od soukromých společností, jejichž produkci propagují? Zejména pořad "Noční proud" (denně 23.05 - 02.00), který mám občas puštěný, když čekám na čerstvé vydání Britských listů, bývá doslova "prošpikován" reklamou (někdy otevřenou, jindy skrytější) na nové CD a na muzikály. Pak ovšem vyvstává další otázka: Jestliže je možné, aby byl soukromými subjekty (resp. v jejich zájmu) ovlivňován obsah hudebního vysílání, není pak také možné obdobně, ovšem skrytější formou, ovlivňovat obsah zpravodajství a publicistiky ČRo 1?
K rasové nerovnostiPan Lukeš ve své reakci na článek od J. Pospíšila uvedl většinu toho, co jsem si připravoval k vlastní reakci. Jen bych doplnil, že americký antropolog S. J. Gould ve své knize, na kterou p. Lukeš odkazuje (rencenzi viz zde), považuje na základě nových výsledků genetického výzkumu za přesvědčivě vyvrácené veškeré teorie o geneticky podmíněných nižších duševních schopnostech černochů oproti jiným rasám.Předmětná statistika amerických školních testů ovšem na druhou stranu ukazuje negativum "Affirmative Action". Je z ní totiž zcela patrné, že černí studenti nejsou motivováni k tomu, aby dosahovali na středních školách výsledků srovnatelných s nejlepšími bílými žáky, neboť aby se dostali na univerzitu, jim stačí, aby patřili k lepším mezi černými. Naopak Američan asijského původu nemá šanci dostat se na univerzitu, pokud na střední škole nepatří k premiantům. Zajímavé na p. Pospíšilem citované statistice je také to, že ukazuje, že v rodinách přistěhovalců ze španělsky mluvících zemí (které je možno s určitou licencí považovat za stejnou etnicko-kulturní skupinu) se projevuje, že v rodinách, které se dostali do USA obtížněji, je v průměru větší touha po uplatnění, ze které vyplývá větší píle žáků ve škole. Vztah ke vzdělání je opravdu někdy většinově různý v odlišných etnicko-kulturních skupinách. Vzpomněl jsem si, jak mi kdysi na vojně, kde jsem sloužil u útvaru, kde byli hojně zastoupeni Romové, kladl na srdce můj podřízený - Rom: "Neprozraď na mě, že mám maturitu, mohl bych mít kvůli tomu problémy."
K M. AlbrightovéNebylo její jmenování státním tajemníkem snad také tak trochu plodem "Affirmative Action?" ("Jestliže president a vicepresident jsou muži ze starousedlických rodin, ať je tedy státním tajemníkem alespoň žena - přistěhovalkyně - když už není po ruce černoška.") Osobně jsem přesvědčen, že není výraznou politickou osobností (do politického rozhledu a diplomatické obratnosti H. Kissingera má, myslím si, velmi daleko) a pokud by nebyla představitelkou USA, ale malé demokratické země, v kontextu globální politiky "by po ní neštěkl pes". Albrightová ve funci presidenta by mezinárodní postavení ČR nijak nezlepšila, naopak by je mohla poškodit, pokud by došlo k neshodám mezi EU a USA, kdy by byla, byť třeba podvědomě, považována v Západní Evropě za "nepřátelského agenta". |
|
|- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|