Co Čech, to rasista?
Vážená paní Bánomová,
jelikož se z diskuse o etnické otázce stalo jen kolbiště emocí, dovolím si reagovat na Váš poslední příspěvek, který jsem četl v Britských listech. Z Vašeho stylu mám nepříjemný pocit, že můj názor pro Vás bude jen dalším příspěvkem k důkazům o „českém rasismu“, ale snad právě proto považuji za svou povinnost reagovat.
V první řadě bych rád vyjádřil své mínění o tom, že Vaše názory a postoj nepřispívají k jakémukoli pozitivnímu řešení problematiky menšinových skupin obyvatel v ČR. Jde totiž o názory a postoje velmi netolerantní, kdy jakákoli odlišnost v názoru na tuto problematiku od Vašeho, je označována velmi zlobně za rasismus. Já si naopak myslím, že právě Váš postoj je rasistický, ale opačně. Ve vztahu k majoritní české společnosti.
Ano, je projevem nebezpečného rasismu, je-li na komkoli pácháno jakékoli násilí z důvodů jeho rasy, přesvědčení apod. A tyto jevy na české scéně bezpochyby existují. Současně je nutno pojmenovat i jev, kdy vyslovení odlišného názoru je nactiutrhačně (vzpomeňme, za jak hrozný zločin bylo nactiutrhání v minulosti považováno) nálepkováno. V tomto případě se jedná totiž o názorový rasismus, kterého se sama dopouštíte v míře opravdu vrchovaté. Obávám se, že tím ale škodíte hlavně těm kterých se zastáváte. Názorový rasismus totiž nemůže být platformou, pro relevantní výměnu názorů a argumentů. V článcích pana Pospíšila nacházím jedno - pojmenování existujících problematických jevů v chování určitého etnika a jejich vliv na chápání úlohy tohoto etnika ve většině zbytku celé společnosti. Nic víc, nic míň. Domnívám se také, že bez pojmenování těchto věcí se v řešení etnického problému v ČR opravdu nedá nikam dostat. Dokonce si troufám tvrdit, že ani jinde ve světě, by se s podobným problémem, při cíleném (a šíleném) antagonismu, jaký je v současné době prezentován v BL proti tomuto pojmenování oněch skutečností, nepohnulo.A proto se Vás ptám - chcete skutečně pomoci vyřešit problém Vámi hájené menšiny v české společnosti, nebo Vám tento problém slouží jen k osobní exhibici a zviditelnění? Z Vašich postojů spíš vyplývá to druhé.
Byl bych velmi rád, kdybych se mýlil. A pokud by tomu tak bylo, požádal bych Vás o Vaši představu, jak tedy řešit problematiku určité skupiny obyvatelstva v majoritní společnosti, jejíž chápání zásad spolužití s ostatními částmi společnosti je skutečně velmi problematické. Víte sama, že pokusů dosáhnout řešení tohoto problému již bylo mnoho. Ani jeden však nedošel zdaru. Bez jakékoli ironie si myslím, že každou dobrou myšlenku (ať přichází odkudkoli), je třeba při řešení právě tohoto problému použít, protože pozitivní řešení se netýká pouze jedné skupiny, ale všech členů konkrétní společnosti.
Není tomuto tak dávno, kdy Česká republika řešila podobný problém národnostní. Vzpomeňme při tom i na to, jak svět reagoval. Bez ohledu na skutečnost a upřímné snahy o řešení v samotné zemi. Dnes již všichni víme, jak uměle byl celý problém nafukován a zcela falešně interpretován. Také víme, jak to celé dopadlo a co to stálo občany této země. A mně osobně se celá ta dnešní hysterie zdá velmi podobná. Obávám se také, že nejen mně.
I proto považuji Váš způsob argumentace a podíl nekritických emocí v ní, za velmi nebezpečný. Vhání totiž méně stabilní povahy do extrémně sebeobranných postojů, což může paradoxně vyústit i do sympatií k hnutím, jejichž krédem je snaha po jednoduchém řešení podobných otázek. A bohužel se s podobnými důsledky lze setkávat v ČR stále častěji.
Méně emocí a více pragmatismu!!!
Jan Olša
|