Jsou normativní příručky češtiny opravdu důvěryhodné?
aneb Prokletý odstřelovač/ostřelovač
Jedním z méně viditelných povolání je určitě redakční úprava knih a jejich korektury. Přestože málo viditelné, jsou tyto aktivity rozhodně velmi důležité pro všechny, kdo se dostávají do kontaktu s psaným slovem.
Při své práci vycházíme my, redaktoři a korektoři knih, z dostupných slovníků - většinou jazykových. Jedním z nejfrekventovanějších je vedle Pravidel českého pravopisu (a jejich akademické verze) také normativní Slovník spisovné češtiny, který vydala Academia v roce 1998. A právě v tomto slovníku jsme objevili svízel, který nám všem ztěžuje život.
Jedná se konkrétně o český překlad anglického termínu “sniper”, a tedy odstřelovač/ostřelovač. Ano, právě při překladu tohoto slova došlo ke zjištění, že Slovník spisovné češtiny zřejmě nemusí být závazným zdrojem jazykové normy - bohužel. Abych své tvrzení podpořila argumenty, uvedu zde část korespondence mezi pracovníky z dané sféry, kteří se problémem zabývali. Účastnili se jí tito pánové a dámy: Jolana Čermáková (redaktorka nakladatelství Ivo Železný), Karin Lednická (majitelka nakladatelství Domino), Daniela Macháčková (redaktorka nakladatelství Domino a Ivo Železný), Ivo Železný (majitel stejnojmenného nakladatelství), Martin Pilař (redaktor nakladatelství Domino) a nepřímo také Leonid Křížek (odborník na vojenskou terminologii a překladatel militarií).
Na internetové stránce http://www.militaria.cz je v oddílu Slovníček diskutováno právě toto slovo. Cituji Leonida Křížka:
“V poslední době se začala objevovat nesprávná forma slova odstřelovač (ve tvaru ostřelovač), a to nejen v beletrii, ale i v odborných publikacích. Pravděpodobně to má na svědomí vydání Pravidel českého pravopisu z roku 1993, kde je tento tvar jako výhradní kodifikován. K diskusi o správném pravopisu jsem se dostal nejprve v rozhovoru s jedním renomovaným českým překladatelem, jenž na nesprávné formě trval se sarkasmem odpovídajícím jeho věhlasu, a posléze na stránkách herního časopisu PC Gamer. … Nevím, jak se nesprávný výraz “ostřelovač” dostal do poslední pravopisné normy (kterou ostatně řada kolegů překladatelů a nakladatelů pro její pitomost ignoruje), ale skutečností zůstává, že slovo “odstřelovač” je takto správně uvedeno ve Slovníku spisovného jazyka českého (ČSAV. Praha 1964), v novějších anglicko-českých slovnících (viz např. překlad slova “sniper” ve slovníku autorů Haise a Hodka, Academia 1984), v dřívějších pravopisných normách (například Váša-Trávníček) - ale především v autoritativním Vojenském terminologickém slovníku (MNO, Praha 1966), kde jsou na str. 144 hesla “odstřelovač” a “odstřelovačská puška” s příslušným vysvětlením. … Ve vojenské terminologii má kromě toho slovo “ostřelovat” jiný význam než “odstřelit”: “ostřelovat” či “postřelovat” nepřátele znamená zasypat určitou jednotku či místo dělostřeleckou palbou.”
Na tento článek reagoval Martin Pilař ve svém dopise adresovaném Jolaně Čermákové:
“Upřímné naříkání Leonida Křížka je svým způsobem sympatické, ale je naprosto k ničemu! S těmi odstřelovači a ostřelovači je to skutečně jinak. Milovníci militarií budou nepochybně hledat všelijaké protiargumenty v dávné (!) historii, ale jejich nadšenectví je naprosto marné. Jednoduše řečeno - není možné argumentovat texty ze 60. let a už vůbec není možné argumentovat povrchními jazykovými pocity vojenských fanoušků. Je třeba vycházet z jazykové normy, která je v této chvíli závazná, tedy ze Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost (2. vydání, 1998). Anglické slovo “sniper” se prostě do češtiny MUSÍ překládat jako “ostřelovač”, protože jde o ostřelování z dálky (jehož výsledek je nejistý), nikoli o odstřelení, které končí jistou smrtí. …”
Dovětek Daniely Macháčkové ke stejnému mailu:
“… Pokud by někdo například vydal knihu s názvem ODSTŘELOVAČ namísto OSTŘELOVAČ, vystavuje se tím nebezpečí obecného a oprávněného výsměchu všech znalců češtiny a v neposlední řadě všech aktivních uživatelů daného normotvorného slovníku. …”
Poznámka Karin Lednické:
“… ostřelujeme z dálky, ať už jakési teritorium či člověka (a chudák Kennedy měl smůlu, že byl zároveň odstřelen), odstřelují Rusové při popravách do týla, kdy je výsledek na sichr …”
Na tyto maily reagoval Ivo Železný:
“ … Slovník spisovné češtiny pojednává tento problém jen výběrově a trochu jinak, než velí cit. V jednosvazkovém slovníku A-Z Academie je rovněž “odstřelovač”, Leonid Křížek je … vzdělaný … už odedávna, takže ho beru jako důvěrného informátora z této oblasti. Mimochodem jsem si v paměti osvěžil své časté kontakty s jazykovou poradnou Ústavu pro jazyk český, dokud ještě existovala (nyní existuje znovu a je možné jejích služeb využít i prostřednictvím mailu - pozn. aut.). Podle ní i podle propagovaného normativního slovníku … všechna větší díla (Pravidla školní i akademická, Slovník spisovné češtiny tuším osmisvazkový i čtyřsvazkový, zmíněný “výcuc” atd.) jsou na stejné normativní úrovni, ačkoli se v nich ve výjimečných případech dá dopátrat až čtyř různých řešení jednoho jevu. Navíc tento revoluční slovník v preambuli za spisovnou formou češtiny uznával i hovorovou češtinu, tudíž cokoli kdokoli kdekoli řekl. … Zkrátka a dobře “ostřelovač” je ztracený boj. …”
Nicméně přesto se pokusím požádat současné osazenstvo Ústavu pro jazyk český při AV ČR o vyjádření. Jak je možné, že odborné jazykové slovníky a dřívější slovníky naučné byly v této problematice prakticky zajedno, dokud se neobjevila nová verze Slovníku spisovné češtiny? Je vůbec možné, aby překlep při přepisu z dřívější verze (jiná možnost vzniku této chyby mne nenapadá) dala vzniknout novému slovu s novým významem?
Těším se, že někdo z ÚJČ AV ČR bude schopen na tuto otázku kompetentně odpovědět a že vznese hodnověrný a fundovaný názor na problematiku slova “odstřelovač” x “ostřelovač”.
Daniela Macháčková
|
