Služebníci veřejné služby v roce 00
(Ve zkrácené verzi vyšlo v LN 15.06.00 str.11. pod redakčním názvem: Česká televize hledá svou tvář. To, co je označeno kurzívou, bylo odstraněno krácením či redakčně pozměněno.)
Když ČTK přinesla zprávu, že "Šéf zpravodajství TV Prima odstoupil z funkce," málokteré noviny ji přetiskly. Bylo tomu snad proto, že se jednalo o bezvýznamnou změnu v soukromé televizi, na které je snad zajímavé jen to, že jeho práci převzala sama generální ředitelka stanice.
Když však odvolali moderátora dlouhodobě skomírajícího pořadu televize veřejné služby "V pravé poledne", spustil se poprask. Došlo k jeho odvolání v nešťastném okamžiku - den poté, kdy v přímém přenosu se do milého moderátora pustili hosté, které si pozval do studia. Nebyli to ledajací hosté, ale představitelé mocných parlamentních stran, kteří svoji moc po minulých volbách bez ohledu na sliby voličům umocnili vzájemně podpůrným smluvním ošetřením společných zájmů.
Komentátoři se ptají: je nebo není ohrožena nezávislost České televize? Odpověď je jednoduchá. Nezávislost televize veřejné služby je ohrožována permanentně. Je skutečností naší politické kultury.
Na jedné straně se jedná o stav, který je součástí našeho právního řádu - vyplývá ze stávajícího znění zákona č. 483/1991 Sb. o České televizi, jejíž radu volí sněmovna na základě předem - mezi parlamentními stranami - ujednaného politického klíče. Stejný zákon zatím nepřikazuje této radě jednat veřejně a pro radní je pohodlnější jednat (jménem veřejnosti) na uzavřeném zasedání. Právě schválený jednací řád Rady ČT pro jistotu neříká, zda jednání rady je veřejné nebo uzavřené. Rada však zpravidla jedná za turnikety České televize. Prostor pro dohady o politickém vlivu na televizi veřejné služby se otevírá - možná i zbytečně. Nahlédneme-li do výčtu agend, které zákon Radě přikazuje, ukáže se, že není ve veřejném zájmu skrývat mluvčí veřejnosti před ní samotnou. Podobnými úkoly jako tyto rady se již léta zabývají např. akademické senáty vysokých škol - na veřejných zasedáních
Druhý zákon, který vrhá Českou televizi do područí vůle politických stran, je zákon č. 252/1994 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění zákona č. 135/1997 Sb., který ponechává veřejnoprávní média a jejich radní u dveří parlamentních politických stran v roli prosebníků o navýšení televizního poplatku. Vůle ke změně v dnešním parlamentu údajně není a prý nebude až do voleb. Inflace jakoby během tří minulých let neexistovala. Parlament ani nevede veřejnou rozpravu o tom, zda si veřejnost přeje televizi nebo rozhlas levnější nebo kvalitnější. Povinnosti rozsahu veřejné služby ze zákona v závislosti na inflaci nesnížil a ekonomické síly České televize i Českého rozhlasu logicky poklesly. Kde se to podepisuje? Výroba se pod tlakem "zlevňuje"- není čas ohlížet se na kvalitu, točí se za peníze "ber kde ber" - není vůle k nezávislosti.
Stále přitom platí "Mathého rovnice" (75 x 12 / 365 3D 2,46 koruny). To je kolik přispíváme denně na program České televize a její kontrolní orgán - Radu ČT. Pro nás, kteří kupujeme každý den noviny za šest, deset, nebo čtrnáct korun je to přesvědčivé srovnání: za poměrně málo peněz dostáváme relativně velkou směs novinek, zábavy i ponaučení.
Veřejnost by se měla ozvat a dát parlamentu a Radě ČT zadání: jsme ochotni připlatit, když vytvoříte podmínky pro kvalitní a nezávislou televizi. Nechceme tuhle dýchavičnou chudinku.
Na druhé straně však nelze nevidět i jistou necitlivost, bezradnost a snad i nadbíhání těmto politickým tlakům (někdy i nevysloveným politickým (ne)vůlím) ze strany samotné České televize (upraveno LN). Je zbytečně tajnosnubná a nedokázala veřejnost ani sněmovnu přesvědčit o efektivitě poskytované služby. Výroční zprávy Rady ČT jsou již několik let pro sněmovnu nepřijatelné. Atmosféra nedůvěry trvá.
Když jsem loni v létě napsal na www stránky "TV.CULTURE.CZ", že ". . . Po odvysílání komunistického propagandistického seriálu "30 případů majora Zemana" již nebude nic jak bývalo. . .", považoval jsem to tehdy za nadsázku. Měl jsem na mysli především to, že skončí zdrženlivé a tolerantní mlčení veřejnosti a tištěných médií vůči České televizi. Jejich šéfům se tehdy zdálo, že hemžení uvnitř instituce veřejné služby jejich čtenáře nemůže zajímat, nemůže zvýšit prodej a tudíž neláká inzerenty, že je tedy pro ně výhodnější uzavřít s Českou televizí pakt o neútočení, společné zakázky na sociologické průzkumy, reklamní kampaně apod. Ředitelé i radní odcházejí, noví přicházejí, jen Česká televize a potřeba veřejné služby v oblasti televizního vysílání pro demokracii je věčná.
V průběhu vysílání seriálu o příkladném estébákovi Zemanovi se stavidla zdrženlivosti protrhla a České televizi se dodnes dostává zasloužené kritické pozornosti i ze strany médií (zkráceno M.V.).
Sto dní hájení po nástupu nového ředitele dávno uplynulo a média se ptají po výsledcích jeho působení ve funkci. Některým novinářům znovu není dáno získat rozhovor s ředitelem televize veřejné služby. Pan ředitel a jeho mediální poradci si novináře rozdělili na ty, které "jsou na seznamu" a na ty, kteří tam již nejsou: Jaroslava Sedláčková, ČT: "V seznamu periodik, jimž poskytneme možnost rozhovoru s panem generálním ředitelem, Britské listy nebudou". Stalo se tak jen 5 měsíců poté, kdy bývalému kandidátovi na ředitele právě Britské listy na jeho žádost uveřejnily projekt, se kterým se ucházel u bývalé zdiskreditované Rady ČT o post ředitele. Je asi škoda, že BL už nejsou na seznamu pana ředitele, jsou to ony, kdo věnují ČT soustavnou pozornost a zcela zdarma ji zahrnují aktuální a zpravidla i poučenou reflexí (kráceno LN).
Po více než čtyřech měsících vlády ředitele Chmelíčka se na kvalitě vysílání ČT mnoho nezměnilo. Byl zveřejněn záměr "ubavit nás k smrti", což je cesta ne nepodobná komerčním televizím. Vyvolává to však otázku, zda právě důraz na zábavu je opodstatněním existence televize veřejné služby v duálním systému? Zápisy ze zasedání rady naznačují symbiotické porozumění nové Rady ČT a ředitele (kráceno LN). Do toho přichází zčeření hladiny nešťastným načasováním změny na postu moderátora - kdysi pro ČT prestižního - nedělního diskusního pořadu, který Česká televize dnes vysílá pod názvem "V pravé poledne".
Minulý týden jsme byli bombardováni titulky novin: Televize k politování - Jiří Leschtina - MFDnes 00-06-08, "V pravé poledne" jako recidiva (Černého) Debaty - Miloš Štěpánek BL 00-06-06, Obranný val kolem ředitele Chmelíčka a soubor privileegovaných periodik - Zdeněk Fekar BL 00-06-09, Doma Prorokem - Jiří Franěk - (R) P 00-06-08, ČT: odchod Proroka rozbouřil atmosféru (uj) MfD 00-06-09 (kráceno LN).
Inovace a zkvalitňování pořadů by měly být běžnou a hlavní agendou zaměstnanců veřejné služby. Že se však rozhodnou činit tak až tehdy, kdy na ně zaštěkají ve vzácné (přesněji řečeno výmluvné) shodě vrcholní představitelé exekutivní a legislativní moci, je na pováženou. Vzpouzení se odvolaného Proroka, stejně jako odmítnutí ředitelem Hodačem vyhlédnutého moderátora Dědiče, nesvědčí o koncepční práci managementu. Výsledné řešení - povolání právě volného veřejnoprávního bojovníka Antonína Zelenky, který zatím nemá za sebou přesvědčivé výsledky v audiovizuálním médiu, nového moderátora předem defavorizuje a zkvalitnění veřejné služby činí obtížnějším.
V malé České republice se nutně pohybujeme v kruhu: Byl to právě Zelenka, kdo v roce 1997 odmítl převzít novinářskou Cenu křepelek, protože mezi devíti oceněnými byl také Otakar Černý, jehož moderování tehdejší Debaty na ČT považoval Zelenka za neprofesionální a neodpovídající. Zelenka odešel z Českého rozhlasu loni v listopadu s odůvodněním, že Radiožurnál již nenaplňuje veřejnou službu: "Ztratil jsem důvěru ve veřejnoprávnost této stanice," objasnil v tisku důvody odchodu. Musíme Zelenkovi přát, aby odvaha, kterou projevil přijetím úkolu moderovat "V pravé poledne", mu zůstala i v přímém střetu s představiteli moci - tentokrát pod drobnohledem kamer a jeho případný budoucí odchod z pořadu nebyl doprovázen stejným výrokem, jako tomu bylo při opouštění rozhlasu.
lin0 Pro člověka mimo ČT je obtížné představit si, v jaké "tvůrčí" atmosféře pracují její zaměstnanci. Z novin se dozvídáme, že ke každodenním ranním rituálům pracovníků ČT náleží civění do intranetových e-mailových schránek, kde zjišťují, zda ještě mají vynakládatúsilí veřejných služebníků, nebo zda Česká televize o jejich služby již nestojí. Proč se tak děje? (kráceno LN). Nikdo jim neumí říci, co po nich vlastně chce- sněmovna, rada, management - veřejnost.
