Co je nového v České republice

Přes štěstí vidění
tak slepý
přes dar slyšení
tak hluchý

Ve větru list v lásce sám
v tenatech pták v dešti zpěv
v růži červ v naději klam
v hrdle pláč v slovech krev

Přes štěstí vidění
tak slepý
přes dar slyšení
tak hluchý

(František Halas)

Atd. - Po šesti týdnech pobytu v České republice mám z českých sdělovacích prostředků velmi nepříjemný dojem. Konvenčnost a omezenost jejich pohledu je ochromující. Zvlášť v tomto rozhovoru jsem měl pocit, že se moderátoři, interviewující Klepetka, vědomě vyhýbali jakékoliv smysluplnější otázce, ale podobný pocit mě přepadal častokrát např. při šťavnění o "našem vstupu do EU", kdy se vyjadřovali "zavedení komentátoři" k "aktuální problematice" v Radiožurnálu způsobem, kdy se šedá hmota mozková nepohne. Tento pocit mě ovšem nad českými sdělovacími prostředky a jejich konvenčními "debatami" (je to žvanění, nechci urážet, ale co mám dělat, když originální myšlenka po dlouhé minuty nezableskne) přepadal velmi často. Česká veřejnost i politikové si zaslouží daleko kvalitnější službu. (JČ)

V upoutávce na příští číslo Literárních novin, která vyšla v pondělním Respektu, stojí:

"V čísle 33 LtN [...] mimo jiné najdete: Obranu angažovaného novinářství od Jaromíra Štětiny, který přemýšlí nad situacemi, v nichž musel volit mezi nestranností válečného reportéra a pomocí lidem v krajní nouzi."

Doufejme, že Literární noviny budou respektovat ustanovení tiskového zákona o právu na odpověď o zveřejní ve stejném čísle i nezkrácenou reakci Jana Čulíka na Patočkův "editorial". Jinak bychom se těžko ubránili pocitu, že LtN, podle svého sloganu "noviny, které se dají obrátit vzhůru nohama", obracejí vzhůru nohama i základní zásadu novinářské objektivity, vyjádřenou latinským Audiatur et altera pars - Budiž vyslechnuta i druhá strana. (TP.)

Poznámka JČ: Vždycky mě docela osobně mrzí, když se dovím o člověku, jehož jsem si vážil, nebo jemuž chci dát "benefit of the doubt", že dělá další chyby. Bývalo přece praxí komunistického Rudého práva, že když byl v zahraničí zveřejněn např. dokument Charty 77, komunistický deník o něm neinformoval, ale zato zveřejnil polemiku proti němu. Jistě, situace je dnes jiná. Nechci se zatím vyjadřovat k článku Jaromíra Štětiny v Literárních novinách, který jsem neměl možnost číst, k vyjádření mi ho redakce nezaslala, domnívám se však, že kdyby snad Jakub Patočka byl schopen v diskusi o tom, zda je přípustný žurnalistický aktivismus, zaujmout objektivní stanovisko, počkal by a zveřejnil texty Jaromíra Štětiny a Jana Čulíka v témže čísle Literárních novin vedle sebe. Zatím vychází v Literárkách už třetí týden třetí (až čtvrtý) text, zpochybňující argumentaci Jana Čulíka, aniž by zatím vyšlo v těchže novinách k této věci Čulíkovo jediné slovo. (Jakási paní minulý týden kritizovala Jana Čulíka v Literárkách za "ješitnost", že není ve Štětinově případě ochoten přiznat chybu, ale kritizovala i Patočku za to, že Čulíka z Literárek vyhostil.) Trochu tento poměr 1:3 (či 1:4) zpochybňuje nestrannost tohoto týdeníku. Do určité míry je to ovšem zaviněno i Janem Čulíkem samotným: Na dopis zaslaný do Literárních novin reagoval po několika dnech Jakub Patočka e-mailem, že je překvapen, že se dožaduji zveřejnění odpovědi podle tiskového zákona. Sám se domnívá, že text, který jsem do Literárek poslal, není příliš kvalitně napsaný, proto ho chce zkrátit maximálně na dvě stránky a vedle toho chce zveřejnit vlastní odpověď. Měl jsem si tedy vybrat, zda akceptuji toto zkrácení, anebo zda chci jednat rovnou s právníkem Literárních novin. Napsal jsem Jakubu Patočkovi, že se s nikým nechci přít a že text samozřejmě může zkrátit, avšak chci, aby ve zkrácené verzi zůstaly citace ze Štětinových článků o Javlinském i argumentace o tom, proč organizace Člověk v tísni nemůže zároveň vyvíjet aktivistickou činnost a nezávisle o tom psát. Rád bych také, uvedl jsem, dostal krátce právo na odpověď na Patočkovu reakci na můj text. Napsal jsem to minulou středu, potíž ovšem bylo, upozornil jsem, že jsem pak byl mimo internet až do neděle 6.8. Proto jsem se s Jakubem Patočkou dohodl, že publikaci mého textu odložíme až na další týden. Nevěděl jsem ovšem, že mezitím má vyjít v Literárních novinách obhajobný článek od Jaromíra Štětiny na podporu novinářského aktivismu, zřejmě reakce na můj původní kritický argument, který čtenáři Literárních novin dosud vůbec neviděli.

Patočkovo tvrzení o tom, že je můj dopis do Literárních novin špatně napsaný, mi vrtalo hlavou, a tak jsem se posléze obrátil na nezávislého arbitra: historika dr. Jiřího Vančuru, člena redakční rady Literárních novin, skutečného gentlemana v české intelektuálské obci. O věci jsem s ním jednal už dříve a tentokrát jsem ho požádal o to, aby můj dopis do Literárních novin zredigoval jako člověk, který je nad věcí. Je ten text skutečně podle jeho názoru špatně napsaný, ptal jsem se. Včera jsme se textem znovu probírali: dr. Vančura přiznal, že se z něho nedá vyškrtnout v podstatě nic. Nakonec doporučil, abych z textu vyhodil asi tři věty, které podle jeho názoru mohly na české čtenářstvo působit trochu příliš osobně, a tedy nepřesvědčivě a kontraproduktivně, kdybych však na jejich uchování v textu trval, respektoval by to.Věty jsem vyškrtl, článek snad vyjde v Literárních novinách příští týden. Bude to ovšem argumentace co do počtu článků v poměru 1: 3 (či 4), pokud k tomu Jakub Patočka zveřejní ještě vlastní reakci, 1:4 (či 5) (JČ)

Na predstavení dne 10. zari 2000 bude z Prahy vypraven mimoradny autobus s odjezdem ve 13.00 hodin od Masarykova nadrazi v Praze z ulice Na Florenci (stanice metra "Namesti Republiky"). Informace na  telefonnich cislech 02-66712203 (vecer) nebo 02-20197350 (pracovni dny, 9.00-15.00 hod.)

Dosti podstatná část nového výboru z Britských listů se zabývá dosud nepříliš úspěšnou reformou zpravodajství v České televizi, dále kniha pojednává mj. o reakcích českých intelektuálů na analýzu Václava Havla v pojetí Johna Keana, o české politice a kultuře, o české byrokracii a  českých postojích obecněji. Předmluva ke knižnímu svazku - stručně vysvětlující, co v knize je - je zde, podrobný obsah knihy je zde, obálka je tady. (První výbor z Britských listů ...jak Češi myslí, Milenium Publishing, 1999, je rozebraný.)

Výběr textů z posledních dní: