Z časopisu Profit č.30/2000
Radní televize neuhlídali
Zdeněk Fekar
Přebíráme tento rozhovor s Kateřinou Dostálovou z časopisu Profit, protože by měl být přístupný zájemcům o českou mediální problematiku, systematicky sledujícím Britské listy, v našem tematickém archivu. Kateřina Dostálová v něm projevuje určitou neznalost mediální problematiky a znovu opakuje některé chyby či předsudky, které stále kolují českým politickým establishmentem, zároveň pomíjí některé důležité otázky. Viz poznámku JČ na konci. K rozhovoru se vrátíme.
Česká televize má být bez reklamy, nebo privátní
Spor o to, kdo (a proč) vlastně má právo vysílat program televize Nova není u konce a už je tady další mediální tajemství. Pád Investiční a Poštovní banky oživil otázku, kdo vlastně ovládá Primu. Otázky bez odpovědí připisuje poslankyně Kateřina Dostálová (ODS) špatné mediální legislativě i laxnímu přístupu vysílací rady. Nad přípravou nového mediálního zákona se nyní velmi diskutuje, zda se zabývat křížením vlastnictví, tedy sledováním, kolik médií vlastník ovládá, nebo spíš regulací programu. Poslankyně dává přednost programové regulaci před sledováním vlastnických vztahů. "Nicméně v současné době je na naší mediální scéně důležité vědět, kdo je vlastníkem. A my to příliš nevíme," říká v rozhovoru o televizích pro týdeník Profit Dostálová.
Čí je to chyba, když nemáme o vlastnických vztazích přehled?
Mluvila jsem s radními Rady pro rozhlasové a televizní vysílání o rychlém zahájení správního řízení s Primou a ptala se jich, co dělali těch několik měsíců, když kterýkoli občan v této zemi byl informován o neprůhledných vztazích v této televizi - a oni ne. A oni na to říkali: "My můžeme dělat pouze to, co nám umožňuje zákon." Osobně si myslím, že rada zaspala, že mohla být více aktivní ane se alibisticky obhajovat zákonem.
Rada se právě změnila. Myslíte, že její práce závisí na osobnostech, nebo je nedůležité, jací lidé ji tvoří a rada jako instituce se bude chovat stejně?
Určitě to není jedno. Domnívám se, že i když k obměně nedošlo, tak radní, kteří v radě působili už v minulé období, vyvodí z možných chyb nějaké soudy a svým způsobem se poučí.
V úterý se v internetových Britských listech objevily dokumenty, podle nichž rada v minulosti udělila licenci pro Novu firmě CET 21 i Američanům. Četla jste je? Co tomu říkáte?
Nevím, jestli víte, že kauzou televize Nova se v minulém volebním období zabývala komise, která se dobrala prakticky k totožným výsledkům, a mě nesmírně mrzí, že to spadlo pod stůl. Pokusím se iniciovat a zabývat touto kauzou zpětně.
Dokumenty tak trochu dávají za pravdu americké straně, i když se Železnému podařilo téměř přesvědčit veřejnost o jeho pravdě. Vy jste na své internetové stránce uvedla, že Železný "velmi šikovně využil všech možností, které mu poskytuje platný zákon" - asi nejste přesvědčená, že pan Železný získal televizi zcela regulérně?
Já nemůžu předjímat rozhodnutí soudu, toho bych se chtěla velmi vyvarovat. Ale ráda bych poukázala na jednu věc, která mne trápí, a to je tvorba našich zákonů. Konkrétně u mediálního zákona došlo k novelizaci, kterou se dosáhlo toho, že rada jako regulační orgán ztratila možnost regulovat majetkové vztahy mezi servisní společností a držitelem licence. Rada svým způsobem umožnila Vladimíru Železnému udělat, co udělal. U většiny zákonů jsou to víceméně poslanci, kteří tvoří zákony svými četnými pozměňovacími návrhy. Já jsem slyšela od pana poslance Kučery (ČSSD, autor vlastní verze nového mediálního zákona - pozn. red.) , že se musíme radit s broadcastery, jak má tento zákon vypadat, a já se domnívám, že je to špatně. Měli bychom tvořit zákony pro občany. Velice často se zákony z gruntu přepracovávají a pak se dobíráme takových kauz, jaká poškodila Českou republiku v zahraničí.
Ale špatnou práci přece dělají poslanci!
Ano. Já osobně jsem zastáncem toho, abychom takové normy vraceli vládě k přepracování. Sama jsem přepracovávala tiskový zákon, ale tam to šlo, byla to norma jen o pětadvaceti paragrafech. Nicméně - stojíme před vstupem do Evropské unie. To je ten kámen úrazu - máme nějaké časové termíny. Je to takový folklór ve sněmovně, říká se, že to spěchá a že je to akutní, ale ono to třeba tak akutní není. Ale v případě zákona o rozhlasovém a televizním vysílání to opravdu akutní je a jestliže chceme do Unie, stojíme na křižovatce - vrátit to vládě zpátky, a pak dostat z Unie zprávy, že nejsme připraveni, nebo se pokusit všemi silami přistupovat k zákonům, jak se k nim přistupuje... Je to špatně, ale vyberte si z těch dvou zel.
Řekla jste, že zákony děláte pro občany a ne pro vysílatele. Ale televize je byznys a broadcasteři mají také své oprávněné zájmy, které byste měli konzultovat.
To se samozřejmě děje. Ale my žijeme v malé zemi, není veliká, aby tady existoval široký televizní trh. Je tady málo televizí, některé velmi vyčnívají, a já mám pocit, že se ten zákon šije na míru jednoho, dvou velkých broadcasterů. Co je pro mne důležité, je rovnost příležitostí pro všechny.
Rovnými příležitostmi jste mi nahrála. Česká televize je často kritizována, že má "zvýhodnění", vybírá koncesionářské poplatky a ještě prodává reklamu, jenže nebýt jí, koncesionáři by platili víc. Co vy si myslíte o financování veřejnoprávní televize?
V prvé řadě si kladu otázku, co je veřejnoprávní služba. Tato definice tu není. Osobně bych šla cestou sloučení veřejnoprávní televize a rozhlasu, myslím, že by se ušetřila spousta prostředků. Veřejnoprávní média by nemusela vysílat reklamu, nechala bych ten koláč soukromým médiím. Jsem proti zvyšování koncesionářských poplatků, jsou naprosto dostačující na to, jak veřejnoprávní média fungují, jaká je tam přezaměstnanost, jak neprůhledné jsou zprávy o hospodaření České televize.
Veřejnoprávnost, to je taková magická formulka. Všichni o ní mluví, ale nikdo se k žádné definici nedobere. Vždyť my ani nevíme, čím by se měla veřejnoprávní média zabývat...
Chcete ode mě slyšet tu formulaci? Máte nějakou představu? Já představu mám, ale je to můj názor, který bych chtěla přinést do diskuse s odbornou veřejností i občany. Veřejnoprávní služba není vysílání všeho pro všechny. Mělo by to být vysílání toho nejdůležitějšího pro všechny. Pojďme se bavit, co je to nejdůležitější. Kdybych o tom přemýšlela, je to zdraví a bezpečnost. Dál to může být kultura, vzdělávání a tak dále... to je rámcově moje představa. Můžeme se dobrat i závěrů, že veřejnoprávní televizi vůbec nepotřebujeme, že tuto službu umí isoukromá média. Pro zajímavost jsem si měsíc dělala srovnání Primy, Novy a České televize. Zpravodajství na Nově je často více veřejnoprávní. Domnívám se, že to by mělo být vlajkovou lodí České televize a já mám pocit, že ta loď má hodně děr, že se potápí a že jde ke dnu.
Je úplně nemožná úvaha, zda vůbec Česká televize potřebuje dva kanály?
Mně by vůbec nevadil jen jeden kanál a zprivatizovat "dvojku". Česká televize se snaží získat sledovanost, snaží se konkurovat... (Ztlumí hlas a neskrývá znechucení.) Například pořad Eňo ňůňo - v sobotu jsem tomu věnovala pět minut a bylo mi fyzicky nevolno, co tam ti lidé produkují. To je takový škvár, že na obrazovce ČT nemá co dělat! Oni by neměli Nově konkurovat, já se ráda dívám na dokumenty na ČT 2, ale jenom jeden kanál by stačil.
To by se pak "ušlechtilejší" pořady mohly třeba vysílat jako státní zakázky třeba i v soukromých televizích...
To je názor zastánců privatizace, že by se tak dala řešit třeba poptávka po vzdělávacích pořadech. Já se vůbec nebráním tomu, co říkáte, a nebránila bych se ani opačnému názoru. Byla bych šťastná, kdyby o tom konečně nastala diskuze. Ale zatím se nevede, mám pocit, že podle toho vypadá vysílání veřejnoprávní televize a od toho se odvíjí i čím dál větší nespokojenost dvou tří posledních let, jak ta televize vypadá...
Trochu se České televize zastanu. Berete v úvahu, že pro reklamní trh je konkurence důležitá?
Nemyslím si, že by Česká televize měla být konkurentem. Měli bychom vytvořit takové prostředí, aby bylo více konkurence v rámci komerčních médií, proto jsem mluvila o rovnosti příležitostí, proto se stálá komise pro sdělovací prostředky zabývala tím, aby Prima byla zbavena regionálního vysílání, které má odpoledne, protože jí okamžitě strašně klesá sledovanost.
Chcete se médiím věnovat ještě v příštím volebním období?
(Rozpačitě se zasměje.) Já nevím, jestli v příštím volebním období tady budu. (Pak pokračuje vážně.) V prvé řadě bych se zeptala kolegů ze své strany v Olomouci, jestli mají pocit, že moje práce ve sněmovně má nějaký smysl, teprve poté zvážím, jestli má smysl kandidovat, nebo ne. Faktem je, že se tady člověk strašně moc věcí učí. Byla by škoda je po dvou třech letech hodit za hlavu, bylo by dobré je využít dál. Ale pro mě je nejdůležitější, jestli lidi, kteří mi dali hlas, mají pocit, že pro ně má smysl, co dělám. Já jsem sice uzavřela svoji galerii, ale nepronajala jsem ji - on se na mě muž teď zlobí, protože je v centru města a možná by to byl lukrativní pronájem. Pro mě je důležité vědět, že jestli tady zítra udělám nějaký průšvih, odjedu do Olomouce a otevřu znova galerii a mám práci. To je hrozně důležitý pocit.
Takže až jednou skončíte coby poslankyně - počítáte s tím, že se vrátíte do role galeristky, nebo byste ráda pracovala jinde v oblasti médií?
(Delší odmlka, hluboce se zamýšlí.) To já nevím, co mi život nebo osud nabídne. Fakt je ten, že mě práce v galerii hrozně bavila a že se k ní vrátím. (S upřímným smíchem.) Ale pokud mi přijde nabídka stát se členkou Rady České televize, tak třeba o ní budu přemýšlet. Ale to rozhodně není práce na plný úvazek.
Poznámka JČ: Výše uvedený rozhovor s Kateřinou Dostálovou je důležitý zejména proto, že projevuje některé chyby a neznalosti, symptomatické pro české politiky a poslance. Ještě se k tomuto rozhovoru vrátíme. Nyní jen ve zkratce:
1. Veřejnoprávní televize snad nemá být komerčním televizím obchodním konkurentem, ale zcela zjevně jim musí být konkurentem vysílatelským. Veřejnoprávní televize nemá být něco podružného či okrajového. Dobrá veřejnoprávní televize svými kvalitními a atraktivními pořady drží vysoce laťku kvality pro ostatní, méně kvalitní totiž komerční vysílatele, a ti se vysoké kvalitě veřejnoprávní televize musejí neustále přizpůsobovat. Tak to funguje v Británii.
2. Bylo by asi chybou odebrat reklamu České televizi: BBC sice nevysílá reklamu, ale obecněji se uznává, že v malých zemích nemůže existovat veřejnoprávní televize bez reklamy, protože se na koncesionářských poplatcích nevybere dostatečné množství peněz na řádné fungování televizní stanice.
3. Udělení terestrické vysílací licence komerční stanici je privilegiem. Poslanci tedy nemají majitelům komerčních stanic ustupovat, naopak od nich musejí tvrdě vyžadovat plnění zásadních kvalitativních požadavků.
4. Je pozoruhodné, že pro Dostálovou jakoby vůbec neexistovalo vědomí nových technologií, digitálního vysílání, či konvergence televize s internetem. Problém pro Českou republiku není to, zda zrušit či nezrušit ČT 2, ale to, v jaké vůbec formě má existovat Česká televize v digitálním světě. Nezdá se nám, že by se tím ČR dnes někdo vůbec inteligentněji a systematičtěji zabýval. Přitom je zjevné, že zanedlouho dojde k naprostému rozkladu nynější mediální struktury.