Nevím, jestli víte, že kauzou televize Nova se v minulém volebním období zabývala komise, která se dobrala prakticky k totožným výsledkům, a mě nesmírně mrzí, že to spadlo pod stůl. Pokusím se iniciovat a zabývat touto kauzou zpětně.

Já nemůžu předjímat rozhodnutí soudu, toho bych se chtěla velmi vyvarovat. Ale ráda bych poukázala na jednu věc, která mne trápí, a to je tvorba našich zákonů. Konkrétně u mediálního zákona došlo k novelizaci, kterou se dosáhlo toho, že rada jako regulační orgán ztratila možnost regulovat majetkové vztahy mezi servisní společností a držitelem licence. Rada svým způsobem umožnila Vladimíru Železnému udělat, co udělal. U většiny zákonů jsou to víceméně poslanci, kteří tvoří zákony svými četnými pozměňovacími návrhy. Já jsem slyšela od pana poslance Kučery (ČSSD, autor vlastní verze nového mediálního zákona - pozn. red.) , že se musíme radit s broadcastery, jak má tento zákon vypadat, a já se domnívám, že je to špatně. Měli bychom tvořit zákony pro občany. Velice často se zákony z gruntu přepracovávají a pak se dobíráme takových kauz, jaká poškodila Českou republiku v zahraničí.

Ano. Já osobně jsem zastáncem toho, abychom takové normy vraceli vládě k přepracování. Sama jsem přepracovávala tiskový zákon, ale tam to šlo, byla to norma jen o pětadvaceti paragrafech. Nicméně - stojíme před vstupem do Evropské unie. To je ten kámen úrazu - máme nějaké časové termíny. Je to takový folklór ve sněmovně, říká se, že to spěchá a že je to akutní, ale ono to třeba tak akutní není. Ale v případě zákona o rozhlasovém a televizním vysílání to opravdu akutní je a jestliže chceme do Unie, stojíme na křižovatce - vrátit to vládě zpátky, a pak dostat z Unie zprávy, že nejsme připraveni, nebo se pokusit všemi silami přistupovat k zákonům, jak se k nim přistupuje... Je to špatně, ale vyberte si z těch dvou zel.

To se samozřejmě děje. Ale my žijeme v malé zemi, není veliká, aby tady existoval široký televizní trh. Je tady málo televizí, některé velmi vyčnívají, a já mám pocit, že se ten zákon šije na míru jednoho, dvou velkých broadcasterů. Co je pro mne důležité, je rovnost příležitostí pro všechny.

V prvé řadě si kladu otázku, co je veřejnoprávní služba. Tato definice tu není. Osobně bych šla cestou sloučení veřejnoprávní televize a rozhlasu, myslím, že by se ušetřila spousta prostředků. Veřejnoprávní média by nemusela vysílat reklamu, nechala bych ten koláč soukromým médiím. Jsem proti zvyšování koncesionářských poplatků, jsou naprosto dostačující na to, jak veřejnoprávní média fungují, jaká je tam přezaměstnanost, jak neprůhledné jsou zprávy o hospodaření České televize.

Chcete ode mě slyšet tu formulaci? Máte nějakou představu? Já představu mám, ale je to můj názor, který bych chtěla přinést do diskuse s odbornou veřejností i občany. Veřejnoprávní služba není vysílání všeho pro všechny. Mělo by to být vysílání toho nejdůležitějšího pro všechny. Pojďme se bavit, co je to nejdůležitější. Kdybych o tom přemýšlela, je to zdraví a bezpečnost. Dál to může být kultura, vzdělávání a tak dále... to je rámcově moje představa. Můžeme se dobrat i závěrů, že veřejnoprávní televizi vůbec nepotřebujeme, že tuto službu umí isoukromá média. Pro zajímavost jsem si měsíc dělala srovnání Primy, Novy a České televize. Zpravodajství na Nově je často více veřejnoprávní. Domnívám se, že to by mělo být vlajkovou lodí České televize a já mám pocit, že ta loď má hodně děr, že se potápí a že jde ke dnu.

Mně by vůbec nevadil jen jeden kanál a zprivatizovat "dvojku". Česká televize se snaží získat sledovanost, snaží se konkurovat... (Ztlumí hlas a neskrývá znechucení.) Například pořad Eňo ňůňo - v sobotu jsem tomu věnovala pět minut a bylo mi fyzicky nevolno, co tam ti lidé produkují. To je takový škvár, že na obrazovce ČT nemá co dělat! Oni by neměli Nově konkurovat, já se ráda dívám na dokumenty na ČT 2, ale jenom jeden kanál by stačil.

To je názor zastánců privatizace, že by se tak dala řešit třeba poptávka po vzdělávacích pořadech. Já se vůbec nebráním tomu, co říkáte, a nebránila bych se ani opačnému názoru. Byla bych šťastná, kdyby o tom konečně nastala diskuze. Ale zatím se nevede, mám pocit, že podle toho vypadá vysílání veřejnoprávní televize a od toho se odvíjí i čím dál větší nespokojenost dvou tří posledních let, jak ta televize vypadá...

Nemyslím si, že by Česká televize měla být konkurentem. Měli bychom vytvořit takové prostředí, aby bylo více konkurence v rámci komerčních médií, proto jsem mluvila o rovnosti příležitostí, proto se stálá komise pro sdělovací prostředky zabývala tím, aby Prima byla zbavena regionálního vysílání, které má odpoledne, protože jí okamžitě strašně klesá sledovanost.

(Rozpačitě se zasměje.) Já nevím, jestli v příštím volebním období tady budu. (Pak pokračuje vážně.) V prvé řadě bych se zeptala kolegů ze své strany v Olomouci, jestli mají pocit, že moje práce ve sněmovně má nějaký smysl, teprve poté zvážím, jestli má smysl kandidovat, nebo ne. Faktem je, že se tady člověk strašně moc věcí učí. Byla by škoda je po dvou třech letech hodit za hlavu, bylo by dobré je využít dál. Ale pro mě je nejdůležitější, jestli lidi, kteří mi dali hlas, mají pocit, že pro ně má smysl, co dělám. Já jsem sice uzavřela svoji galerii, ale nepronajala jsem ji - on se na mě muž teď zlobí, protože je v centru města a možná by to byl lukrativní pronájem. Pro mě je důležité vědět, že jestli tady zítra udělám nějaký průšvih, odjedu do Olomouce a otevřu znova galerii a mám práci. To je hrozně důležitý pocit.

(Delší odmlka, hluboce se zamýšlí.) To já nevím, co mi život nebo osud nabídne. Fakt je ten, že mě práce v galerii hrozně bavila a že se k ní vrátím. (S upřímným smíchem.) Ale pokud mi přijde nabídka stát se členkou Rady České televize, tak třeba o ní budu přemýšlet. Ale to rozhodně není práce na plný úvazek.

1. Veřejnoprávní televize snad nemá být komerčním televizím obchodním konkurentem, ale zcela zjevně jim musí být konkurentem vysílatelským. Veřejnoprávní televize nemá být něco podružného či okrajového. Dobrá veřejnoprávní televize svými kvalitními a atraktivními pořady drží vysoce laťku kvality pro ostatní, méně kvalitní totiž komerční vysílatele, a ti se vysoké kvalitě veřejnoprávní televize musejí neustále přizpůsobovat. Tak to funguje v Británii.

2. Bylo by asi chybou odebrat reklamu České televizi: BBC sice nevysílá reklamu, ale obecněji se uznává, že v malých zemích nemůže existovat veřejnoprávní televize bez reklamy, protože se na koncesionářských poplatcích nevybere dostatečné množství peněz na řádné fungování televizní stanice.

3. Udělení terestrické vysílací licence komerční stanici je privilegiem. Poslanci tedy nemají majitelům komerčních stanic ustupovat, naopak od nich musejí tvrdě vyžadovat plnění zásadních kvalitativních požadavků.

4. Je pozoruhodné, že pro Dostálovou jakoby vůbec neexistovalo vědomí nových technologií, digitálního vysílání, či konvergence televize s  internetem. Problém pro Českou republiku není to, zda zrušit či nezrušit ČT 2, ale to, v jaké vůbec formě má existovat Česká televize v digitálním světě. Nezdá se nám, že by se tím ČR dnes někdo vůbec inteligentněji a systematičtěji zabýval. Přitom je zjevné, že zanedlouho dojde k naprostému rozkladu nynější mediální struktury.