Dobré vztahy
K oficiálním návštěvám politiků v zahraničí neodmyslitelně patří oficiální vyjádření o dobrých vztazích, anebo o zájmu tyto dobré vztahy navazovat a prohlubovat. A tak nepřekvapilo, že návštěvu předsedy poslanecké sněmovny v Bratislavě označil jeho slovenský parlamentní protějšek za důkaz velmi přátelských vztahů česko-slovenských, anebo že u příležitosti návštěvy našeho prezidenta v Turecku prezident této země řekl, že Českou republiku vidí jako ideálního přátelského a důvěryhodného partnera.
Nebyl by to ovšem Václav Havel, kdyby v rámci návštěvy, na které byly podepsány smlouvy o veterinární spolupráci a pomoci v celních otázkách, nepožádal o propuštění od narození slepého a těžce nemocného dramatika, vězněného za hájení Kurdů.
A nebyl by to Václav Klaus, kdyby na příkladech Rakouska a Evropské integrace opomněl zdůraznit, že se zvnějšku nemá zasahovat do vnitřních záležitostí.
Václava Havla v Turecku uvítal prezident pozoruhodný tím, že vůbec nemluví s novináři.
Od svého zvolení jim prý neodpověděl na jedinou otázku. Snad proto, že v Turecku má stejně hlavní slovo armáda.
Na rozdíl od tureckého strohého diplomatického protokolu zažil Václav Klaus v Bratislavě i neformální večeři s Jozefem Migašem, na které prý došlo i ke zpěvu slovenských písní. Slovenští novináři nicméně zaregistrovali, že se Václav Klaus nesetkal s Mečiarem a se slovenskými reprezentanty změny si podle nich nemá co říct. Možná to v politice ani není důležité. Podstatné jsou ty oficiálně prohloubené dobré vztahy. Včera se Slovenskem a Tureckem.
Vysílá se ve středu 11. října ráno.
Poznámka JČ: Nazvěte mě idealistou, já vím, že každý další získaný obchodní kontrakt je dobrý, ale být Václavem Havlem, já bych do Turecka nejel, není to zrovna země, s níž by bylo asi vhodné udržovat zrovna přátelské styky.
