Ostrá kritika české policie
Výprask v Praze
Demonstranti vypovídají o špatném zacházení během vrcholné schůzky Světové banky
Tento článek vyšel ve středu 18. října v německém deníku Sueddeutsche Zeitung.
Přicházejí každý den a nejsou právě přátelské. Už týdny dostává český prezident Václav Havel rozhořčené dopisy z celého světa, poštou a hlavně prostřednictvím internetu. Už jsou jich stovky a většina z nich končí obviněním: "Styďte se, pane Havle!" Podle názoru odesílatelů by se hlava státu měla stydět za svou policii. Ta prý lidi během výročního zasedání MMF a Světové banky v Praze před třemi týdny "mučila a brutálně bila".
Havel pochválil den po výtržnostech postup pořádkových sil jako "profesionální a uvážlivé". Od té doby se však hromadí zprávy svědčící o opaku. Četní účastníci demonstrací si stěžují na bití a ponižování v policejních celách. Podnět k vyšetřování však Havel zatím nedává. Dopisy přicházející na Pražský hrad jsou prý příliš nekonkrétní, než aby mohly být předány ministerstvu vnitra nebo jiným orgánům k prošetření, říká prezidentův mluvčí Ladislav Špaček.
Kopance
Konkrétní stížnosti na policii shromažduje Jiří Kopal. Tento jedenadvacetiletý student práv pracuje pro soukromou iniciativu nazvanou "Občanské právní hlídky". Ty sledovaly práci policie už během demonstrací. Dvanáct tisíc osob protestovalo v Praze většinou pokojně proti globalizaci. Při pokusu jednotlivých demonstrantů prorazit policejní zátarasy však došlo k pouličním potyčkám. Policie si při tom údajně v několika případech počínala příliš brutálně, vyjádřily se tehdy "Občanské právní hlídky" kriticky.
To, čím se však nyní toto sdružení a především Kopal zabývají, je ale daleko závažnější. V desítkách případů si odpůrci globalizace stěžují na brutální zacházení v policejní vazbě. "Občanské právní hlídky" nyní prověřují možnost trestních oznámení; ve dvou případech byla již podána. Dosud policie veškerá pochybení popírá, všechna tvrzení o brutalitě policie se však ověřují. Kopal má ale v tomto smyslu pochybnosti: "Všude na světě je obtížné dokázat přehmaty na policejních stanicích."
Co tedy to, co prožil osmnáctiletý student Martin Voith z Trossalteru v Horní Falci na jedné pražské policejní stanici? "Museli jsme před policisty lézt po čtyřech a při tom nás kopali do zadku," svědčí Voith. Voith byl jednou z 859 osob, které byly během antiglobalizačních demonstrací zadrženy. 330 z nich byli cizinci. Právě cizinci svědčí o policejních násilnostech. "Češi stále ještě nejsou zvyklí domáhat se svých práv," míní Jiří Kopal.
Voith však už stížnost poslal. Odeslal Kopalovi zprávu a byl také u lékaře a nechal si po návratu lékařsky potvrdit podlitiny po ranách obuškem. Své zadržení považuje mladý socialista za neoprávněné, neboť se násilných výtržností v Praze prý vůbec neúčastnil. Účastnil se jen se dvěma spolužáky jedné pokojné blokády vsedě. Vládla tam uvolněná nálada, smáli se prý dokonce i společně s policisty. Odpoledne se všichni tři vydali na cestu domů. "Museli jsme přece příštího dne do školy. Před zpáteční cestou jsme se chtěli jít ještě někam najíst." K tomu nedošlo, a jak to Martin Voith líčí, nedostal nic k jídlu a pití ani během následujících 24 hodin. Začalo to kontrolou dokladů a pak následovalo zatčení. "Tři nebo čtyři minuty nás mlátili obušky a kopali nás." Po noci v přeplněné cele Voitha převezli do deportačního tábora Balková u Plzně. Celkem byl zadržován po tří dny. Po celou tuto dobu neměl možnost zatelefonovat rodičům. Podle českých předpisů na to měl mít právo. Stejně jako další odpůrci globalizace zahájil proto hladovku.
"Třetí den jsem byl tak vyřízenej, že jsem ráno nemohl vstát," vzpomíná gymnazista. Dozorce v táboře ho proto pověsil za pouta na zeď. "Více než hodinu jsem visel ve vzduchu." To samé postihlo jeho souseda z cely, když proti tomu protestoval. Ale možná ještě horší než tělesné utrpení byla nejistota. "Můžeme vás tady zadržovat až 180 dní," tvrdil prý jeden dozorce. "Připadal jsem si jako v nějakém filmu," říká Voith.
Dramatická obvinění
Student je však rozhořčen nejen postupem českých úřadů, ale i chováním německého velvyslanectví v Praze. Do deportačního tábora se zástupce německého velvyslanectví dostavil teprve třetí den, ještě o den později než španělský diplomat. Německé velvyslanectví kritiku odmítá a uvádí, že reagovalo neprodleně a dělalo vše, co bylo v jeho silách. Někteří odpůrci globalizace také podle některých zpráv pomoc právě neulehčovali. Odmítali podepsat propouštěcí dokumentaci s tím, že přece o zatčení nežádali.
To zní trochu jako internetová fóra, kde si mnozí odpůrci globalizace dramaticky stěžují a obviňují Čechy, že jsou státem, kde dochází k mučení. Jiří Kopal zůstává klidný. Přeje si jen, aby v jeho zemi existoval fungující právní stát - a od policie nechce nic jiného, než za co ji prezident Havel zřejmě poněkud ukvapeně pochválil: "Musí pracovat profesionálně."
(překlad JČ, TP)
