Britské listy

Novinářům LN a MFDnes je třeba připomenout, že zákony je třeba číst od začátku a celé. Je totiž poněkud krátkozraké tvrdit: A co na to zákon? "V osmém paragrafu pod písmenem e) Radě ČT ukládá "rozhodovat o stížnostech týkajících se ředitele".

Již v bodě Rada České televize - § 4 se totiž píše:

Orgánem, jímž se uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu tvorby a šíření programů České televize, je Rada České televize (dále jen "Rada").,

Je tedy mimo veškerou pochybnost, zda Rada má nebo nemá právo vyjadřovat jakékoliv své názory. Svobodu slova zajišťuje všem občanům - tedy i radním mj. i ústava ČR.

Můžeme tedy diskutovat, zda Rada toto právo uplatňuje správně, netakticky, neodborně nebo dokonce nepřípadně apod., ale právo na zpravování nás o výstupech svého kontrolního poznání v oblasti "tvorby a šíření programů ČT" jí upírat nelze!

I problematická stanoviska Rady ČT vyvolávají tak žádoucí veřejnou diskusi o povaze veřejné služby. Srovnejme se situací před rokem, kdy nejen radní, ale i novináři odmítali o veřejné službě ČT a ČRo nejen diskutovat, ale nechtěli ani informovat. Viz. např. LN. Je třeba hrát novinářské hry s pravými kartami - se znalostí a s respektem k zákonu.

Co je pozoruhodné, že na nezvykle ostře formulovaném stanovisku z 24.10. 2000 se jednomyslně shodlo celé smluvně-opoziční i čtyřkoaliční složení Rady ČT. 9 hlasů pro - nikdo nebyl proti, nikdo nepřipojil vlastní stanovisko!

Uvítal bych, kdyby veřejnost mohla sledovat, jak takové jednohlasné stanovisko vzniká - kdyby jednání Rady ČT, která je mluvčím veřejnosti vůči ČT, bylo této veřejnosti přístupné. To muselo být krásné divadlo.

Ani ostré stanovisko Rady ČT mě však nepřesvědčilo o tom, že by Rada tímto zasahovala do programu nebo řízení ČT. Vyjádřila jen svůj subjektivní názor. Je na managementu ČT, jak její stanovisko uváží a zpracuje. Je však podivné, jestliže ředitel Chmelíček na zasedání Rady pošťuchuje radní ještě k ostřejším formulacím, aby, když se vrátí na půdu podniku, který má řídit, začal si objednávat posudky na obranu kritizovaných pořadů a novinářů - správně se ptá Rada, kdo tyto generálním ředitelem vyžádané posudky zaplatí? Koncesionáři by se měli ptát, kdo platí onu "rezervní radu", kterou si pořídil generální ředitel, když mu ta - ze zákona již jednou zaplacená - nevyhovuje.

Stoprocentně však souhlasím s Petruškou Šustrovou v LN, že zkoumání integrity postojů politika v čase je zásadní službou veřejnosti. Sliby/chyby jsou podvodem na voliče, a proto je nemístné kritizovat redaktora Šímu za dotazy premiérovi na aféru Olovo. Odpovídá to však politické delegaci radních jejich stranami. Dokládá to, že radní nezastupují veřejnost, ale konkrétní zájmy stran, jejich společnou shodu na tom, že nejpříjemnější pro ně samotné je mediální ticho, že se bojí silné a nezávislé televize. Proč takto subjektivní stanovisko Rady ČT podepsali radní zvolení na návrh čtyřkoalice je málo pochopitelné.

Aféra Olovo však zůstane soustem i pro veřejnoprávní televizi nejméně do jejího uzavření soudem s personálními důsledky na Úřadu vlády, případně ve vládě samé. Nezalekl-li se moderátor Šíma a opovážil se i přes varování Rady vrátit se k Olovu v pořadu Naostro s Petrou Buzkovou, zdálo se, že nezávislost televize veřejné služby zvítězila. Pravdu mají však kritici, kteří říkají, že šlo jen znovu o mlácení prázdné slámy, že jsme se nic nového nedověděli.

Ne že by nebylo na co se ptát oběti zamýšleného útoku. Na projektech desinformačních kampaní je zajímavý záměrný mix pravdy, polopravd a čistokrevných lží. Prosté a lapidární odmítnutí aféry Olovo je přirozenou reakcí napadené osoby. Jde-li však o osobu veřejně a dokonce politicky činnou, kterou president republiky kandiduje na úřad nejvyšší, pak moderátor televize veřejné služby má právo a dokonce i povinnost ptát se nejpopulárnější političky na tu pravdivou dřeň, která je v hanebném spisku Olovo rafinovaně obalená lží. Bez zrnka pravdy by celá aféra neměla šanci na úspěch a právě Petra Buzková musí nejlépe vědět, kde se hanopis dotýká skutečnosti. Když už vše vyhřezlo na veřejnost bylo by žádoucí demaskovat lež a odhalit skrývanou skutečnost ve spolupráci s Petrou Buzkovou. Nestane-li se tak, bude se celá aféra znovu opakovat někdy později, protože bude mít pořád šanci na úspěch. Nezáleží na tom, stane-li se tak, až dnešní poslankyně bude předsedkyní vlády nebo presidentkou, ale pro veřejnost je žádoucí, aby tomu bylo co nejdříve, i když si to zrovna nyní Rada ČT nepřeje . . .

Nevím, zda je třeba kárat a trestat radní Dědečkovou nebo autora zápisu z jednání Rady ČT za užití novotvaru, jako je Petruškou Šustrovou kritizované "rozpoložkování", které ještě zřejmě nepřijal Ústav pro jazyk český AV ani slovník mého počítače. Smyslu požadovaného úkonu však rozumím. Mají-li radní dospět k výroku o hospodárnosti provozu ČT, který musí být základem jednání o případném navýšení koncesionářského poplatku, který již léta zaostává za inflací, musejí zkoumat oprávněnost vynaložených nákladů nejen v hrubých kategoriích jako jsou vnitřní a externí náklady, pronájmy, taxíky, doprava ČT, honoráře aj., ale je dobře, že se v Radě našel pracovitý odborník na účetnictví a je odhodlán zkoumat i prvotní účetní doklady. Věřme, že po Katovnách, Sněží a jiných rozpočtově zanedbatelných pořadech dojde i na jiné podstatnější položky rozpočtu ČT. Zkoumat cenu veřejné služby je dobrou ambicí Rady ČT.

Nevím, zda statut "autorského" pořadu Sněží, o kterém píše Petruška Šustrová, vyjímá právě tento pořad z poslání ČT přinášet informace pro svobodné utváření názorů. Vysílá snad Česká televize jiné pořady "bez autora" - "neautorské"? Je mnohokrát deklarovanou výjimečností diskusního pořadu Sněží, že autoři zde nechtějí presentovat nositele různých názorů, ale jen názory jim blízké a navzájem si příbuzné. Jinde se tomu říká degenerace genetického kódu, setkávají-li se navzájem nositelé stejných informací. Hosté pozvaní do tohoto pořadu často ani nepovažují za nutné sehrát roli ďáblova advokáta a vzpomenut, že existují i jiné názory, se kterými je třeba se vypořádat argumenty a nikoliv jakkoliv "autorskou" cenzurou.

Závěrem souhlasím s Petruškou Šustrovou, že vedle pořadu Naostro, na který se sesypala Rada ČT, je v ČT i mnoho jiných pořadů hodných pozornosti kritiků. Je chybou nikoliv rady, ale České televize, že zredukovala počet a plochu publicistických pořadů, aby se údajně přizpůsobila obdobným procentům publicistiky v programech západoevropských televizí. Je naše společnost pouhých deset let po desetiletích katastrof stejně občansky vyspělá jako tamní demokracie? Byla zde veřejná témata již tolikrát veřejně prodiskutována jako ve Francii, Velké Británii, Spolkové republice Německo a jinde?

V Čechách kritizuje Rada ČT, protože nejsou kritici, nejsou noviny, jejichž šéfredaktory by zajímalo tisknout kritiky pořadů televize veřejné služby. Zřejmě nejsou ani čtenáři lační po kritických článcích na jejich oblíbené programy. V novinách převažují spíše P.R. články objednané televizí samotnou, jednotlivými tvůrci, jejich kamarády, producenty aj. Je obrazem doby, že za P.R. články zaměstnané kritiky zaskakuje rada - snad se to naučí anebo vyrostou noví kritici.

Zatím Rada ČT alespoň vzbudila pozornost - bohužel až nepřípadně nenávistnou.