Nedělní partie dvou hejtmanů - mediální ohražení
(Ke startu krajských zastupitelstev)
Nemohu se srovnávat se starořímským senátorem Catonem starším, ale chápu jeho pocity a záměry, když přikročil ke stereotypnímu zakončování svých projevů na jakékoli téma opakováním "Ostatně soudím, že Kartágo musí být zničeno". Hledám způsob, jak bez nepřiměřeného zdržování vždy důrazně předeslat kritice mediálních materiálů na různá témata jíž dříve zpracované prosté poselství (a) nedělní polední besedy politiků (vzájemné komentáře) přispívají k nízké úrovni politické kultury v Česku (b) komentátor (moderátor) je povinen vzít v úvahu všechna podstatná fakta a názory, a uvést je do souvislostí, na první pohled neznámých či neviditelných. S historickou zkušeností "státoprávního ohražení" českých poslanců za Rakouska bych snad tyto výhrady mohl nazývat třeba "mediální ohražení" a pak "hrr na ně".
Povšimněme si, co moderátor Podzimek v nedělní Prima Partii (19.11) do náležitých souvislostí neuvedl, jaké důležité okolnosti nechal spadnout pod stůl. K šachovnici usedli dva kandidáti na krajské hejtmany (středočeský Bendl za ODS a ostravský Babka za KSČM).
V rámci politování nad pasivitou voličů se samozřejmě mezi jejími příčinami objevila - jak je v kraji zvykem - na předním místě tzv. opoziční smlouva. Tato teze patří k nejrozšířenějším imisím českého mediálního smogu a "desetiminutovka zloby" na ni k folklorním rituálním tanečkům. Je to tak stará obehraná vesta, že mám chuť ji zařadit jako třetí bod do svého "mediálního ohražení".
V souvislosti se správní reformou je to zvlášť pikantní nesmysl hned ze dvou důvodů. (1) Samotné téma a prakticky všechny aspekty jeho řešení přece nejen nebyly zákulisně ukuchtěny zlotřilými spiklenci, ale naopak mezi ODS a ČSSD byly a zůstávají předmětem parlamentních půtek a neustálých různých sporů. (2) Iniciativa byla na straně ČSSD, v jejíchž řadách nebyly vzácné pochybnosti, že se s řešením nemá tak spěchat. Jak ukázaly volby, každá iniciativa (zvláště, jako v tomto případě, vítaná vedením EU) musí být voliči patřičně potrestána.
Kandidát na ODS na středočeského hejtmana nezapřel dlouhodobě - diplomaticky řečeno - rezervovaný postoj své strany k regionální samosprávě. (pozn. 1) Jeho hlavní argumenty směřovaly
- proti nebezpečí, že 14 krajů "rozparceluje" centrální moc. Tady moderátor (když už ne jeho protihráč) neměl připraven svůj "domácí úkol" a opomněli původní požadavek ODS, aby počet vyšších územně správních celků odpovídal nynějším okresům (kolem osmdesáti), nebo alespoň volebním okrskům do Sněmovny podle nového volebního zákona (pořád ještě kolem čtyřiceti)
- k nedostatečné přípravě celé reformy. Tady ostravský vojevoda přesvědčivě paríroval, že předcházející vlády pouze mluvily o nutnosti samosprávu řešit a obtížnosti úkolu, ale skutek utek. Dodejme, že k praktickým krokům se odhodlala až menšinová vláda ČSSD a v tomto směru paradoxně v krajských volbách splakala nad výsledkem. Byl to opravdu tak "sebevražedný" krok? Nebo se do regionální úrovně promítly politické i politikářské problémy z centrální úrovně?
- k lamentaci, že nikdo občanovi předem pořádně nevysvětlil nejasnosti vertikální dělby kompetencí. (Tento přístup mne dlouhodobě fascinuje. Také při přípravě zasedání světových finančních institucí v Praze se v éteru i "černé na bílém" obvykle déle diskutovalo o tom, že se o jejich činnosti nic neví, než aby se tento čas věnoval pozitivnímu výkladu.) Avšak koaliční jednání v krajích jsou již v plném proudu a v nich se bude muset leccos opravdu "odpracovat". Tak se středočeský hejtmani přece jen připojil k vyjmenování nejdůležitějších, spolu s rámcovým vymezováním možných směrů jejich řešení. Mluvilo se o zdravotnictví (až po záchytky), školství (až po menšinové školy) a sociální péči (domovy důchodců), ale i dopravní obslužnost (privatizaci péče o komunikace a dopravního značení). Kompetencí tedy není nakonec tak málo, až se naopak rovněž přetřásala nelehká otázka, kde a jak na to vzít.
- nevíře ODS k jakýmkoliv institucím mezi centrem a jednotlivcem, na jehož individuální rozhodování a jednání se lze jedině spolehnout. Škoda, že se nepodařilo kandidáta na středočeského hejtmana přimět k vysvětlení,
- jak by si třeba jen s řešením výše vyjmenovaných problémů mohl jednotlivec sám poradit,
- proč by krajští zastupitelé měli posuzovat problémy občanů hůře, než v centru ministerský úředník.
Je opravdu škoda, že se "osvětové" práci věnovalo tak málo pozornosti (se strany politiků i médií).
Redaktor Schneider z Hospodářských novin dvěma otázkami zaměřil pozornost ke šlágru týdne - jednání Zemana a Grebeníčka a jejich "odvolávání toho co odvolali a potvrzování co potvrdili" -, jehož mediální ohlas nejspíše opravdu přesvědčil většinu voličů (nejen jejich stran), aby se k volebním urnám neobtěžovali. Divákům se opět naservírovala přiměřená porce prázdné slámy na téma (a) viny ČSSD za nesporný nárůst počtu komunistických zastupitelů na úkor sociální demokracie (b) jak si občané po jedenácti létech neváží svobody a (c) údajně si přejí návrat před listopad. )
Vzpomínám si na "paroháčskou" anekdotu, v níž žena, přistižená manželem v posteli s milencem, mu drze staví ultimativní fatální otázku: "věříš mně nebo vlastním očím". Neklade se nyní přeběhlíkům ke KSČM podobná "chucpe" otázka? Ani moderátor, ani galerie hostů nepátrali, zda a kdo "poraženým" slibuje nějaké řešení problémů, s nimiž se setkávají "na vlastní oči".
Zapomněli jsme na celonárodní polistopadovou euforii? Tehdy tu víra byla - všechno předem jasné, hluboká diskuse k ničemu, "jediná možná řešení" před námi. Rozčarování nastalo, když naivní očekávání se nesplnila (a částečně opravdu ani nemohla - šlo však i o ten zbytek, na který "nebyla politická vůle"). O volbách 1998 významná část národa uvěřila, že jejich zájmy bude nejlépe hájit ČSSD. Po dvou létech vládnutí (které zpráva Evropské komise hodnotí spíše kladně) se značná porce této důvěry vytratila (a nebude lehké analyzovat proč). V regionech sice zvítězily strany polistopadové neoliberální koalice, ale ty svými programy zlepšení pro "podprůměrné" ani nedeklarují: Proto asi důvěru budí přísliby KSČM. Jako ve standardní moderní společnosti voliči se stále silněji řídí podle svých zájmů a ne podle sladkých řečiček.
Mají-li média skutečně hrát roli "čtvrtého pilíře demokracie", nesmí nás krmit karamelem a tureckým medem, ale na programy a deklarace používat spíše lučavku královskou.
Miloš Štěpánek
Pozn.1
Stále mne překvapuje, jak se v linii ODS s kritikou elitářství a nepolitické politiky snáší odpor nejen k regionální samosprávě, ale i ombudsmanovi, referendu apod.
