Hlas televizního pracovníka:
O tom, jak Britské listy píší o České televizi:
Jste věčný kverulant, Jane Čulíku, a BL jsou bulvární jako Blesk
Vážený pane,
Ozývám se po delší době, ale zase mi to nedá. Diskuse, kdy se napadá oponent místo jeho díla/výtvoru/myšlenky/výroku, jistě není správná. Berte to tedy tak, že Vás nenapadám. Rozhodně je to konstatování, nikoliv hodnocení. Prostě jste kverulant. Člověk, tzv. všechno špatně. Projděte si, prosím, váš archiv, a podívejte se kdy jste, něco dlouhodobě pozitivně hodnotil. To by se asi příčilo Vašemu kverulantskému duchu. Znovu, nehodnotím to. Jenom Vám chci ukázat, že se tím, a spolu s tím i Britské listy stahujete na úroveň Blesku. Protože stejně jako Blesk, používáte polopravdy, část informace, a podobně a konstruujete, vpravdě nekonvenční teorie. Kromě toho jste poklesl na úroveň Blesku i svým jazykem. „Mafii ČT“ nemusíte mít rád. Ale stejně, jako Vy jsem sledoval jednání mezi Iniciativou a Radou ČT a žádné vřeštící spiklence, ani p. Bartošku, ani p.Vaculíka, ani nikoho jiného jsem tam neviděl.
Ale k věcnému problému. Včera jste nečekaně , díve Vámi zatracovanou pí. Dědečkovou, členku Rady, vzal náhle na milost a udělal z ní málem ideálního mediálního nezávislého mága. Tomu tak není. Odpovězte mi, prosím přímo, na dvě otázky :
Je v Anglii možné, aby pana Grega Dyke jmenovala generálním ředitelem BBC skupina osmi neznámých individuí ?
Je v Anglii možné, aby Tony Blair (Miloš Zeman) svolal schůzku stranických špiček, aby rozhodli, kdo má být kandidátem na ředitele BBC ?
A v tom je právě problém nevěryhodnosti Vašeho popisu událostí kolem odvolání a jmenování ředitele ČT. Protože Vy jste se, z nějakého důvodu najednou soustředil na problém nepropojení členů rady s Vámi vymyšlenými (samozřejmě nikterak nespecifi- kovanými - to je jednoduché. Patří tam p. Vaculík ? Patří tam pan prezident ? Kdo tam vlastně patří ?). Zároveň jste, protože to se do Vaší bombastické změny názoru nehodilo, úplně pominul problém odborné zdatnosti členů Rady ČT. Ale problém je to komplexní. Vždyť jsou jako malé děti, kterým se daly na hraní né sirky, ale odjištěný ruční granát.
Ale ještě horší je, že na jedné straně strašně bojujete proti ovládání televize profesní lobby (ve Vašem vyjádření dokonce Mafií), ale svými články kryjete daleko horší pokus o ovládání televize lobby politickou. V prvním případě je nejhorší výsledek špatná televize a bohatí lobbysti. Ve druhém, který kryjete, je výsledkem návrat k Velkému Bratru - České Televizi jako politické pračce mozků, za naše peníze.
Jestliže nejste schopen rozlišit vážnost dopadů těchto dvou variant, pak jste opravdu na úrovni Blesku, který šikovně odvádí pozornost od opravdových problémů.
Že vím o čem mluvím. V televizi jsem pracoval dvacet let. Pak jsem absolvoval dvouměsíční kurz BBC Media in U.K. Od té doby jsem nezávislý. Proto si dovedu představit účinnější a pozitivnější metodu řešení současné krize. Pravda, nebyla by tak „dramatická“. Bylo by to o práci.
Vysvětlení Jana Čulíka:
Postoj Ivana Javorského je znepokojujícím způsobem daleko od reality.
1. Prvním principem seriózních a kvalitních sdělovacích prostředků je publikovat kritiku společnosti, jedině tak lze pěstovat demokracii. Najdete to ve většině učebnic novinářské práce (ne českých). Je to tak samozřejmá věc, že je s podivem, že je na to nutno pořád upozorňovat. Omylem připadá panu Javorskému styl Britských listů bulvární, protože píší - stejně jako třeba britský či americký tisk - věci pádně, stručně a jasně. Bez zdvořilého rozmělňování, mlžení a žvanění. (Na pražské televizní konferenci minulý měsíc mi kdosi řekl, že zdvořilost je důležitější než pravda.) - Vy proboha považujete pány Bartošku či Vaculíka za autority?
2. Mafiánství televizních vzbouřenců je zjevné. Jde jim o peníze, předstírají, že jim jde o principy. Např. vedoucí činitel iniciativy "ČT - věc veřejná" Jan Kraus má v ČT domluvený odvolaným vedením nový seriál, má na to dostat devět milionů Kč. Bezpochyby je jeho starost o Českou televizi motivována obavou že o těch devět milionů přijde. Druhořadí pracovníci zpravodajství ČT, kteří v redakci nemají co dělat, se zase bojí, že by mohli v důsledku profesionalizace zpravodajství přijít o zaměstnání. Zprůhlednění finančních toků by vedlo k zastavení korupce, z níž mají prospěch mnozí. Je obscénní, stylizují-li se lidé, kteří mají přímý finanční zájem na tom, kdo bude či nebude šéfem ČT, do obránců svobody. Ti, kdo z České televize dostávají peníze, NEMOHOU rozhodovat o tom, kdo jim ty peníze bude dávat. TO JE HRUBÝ STŘET ZÁJMŮ. Je neuvěřitelné, že česká společnost toleruje manipulativní výlevy, zejména v televizním vysílání, viz komunisticky manipulativní půlhodinový pořad v této věci, který nedal slovo žádnému nezávislému komentátoru ani druhé straně. Tragický je osud národa, který poslouchá v první řadě baviče a pouhé herce a povyšuje si je do role filozofů.
3. Kdo čte Britské listy pozorně, ví, že Janu Dědečkovou BL nezatracovaly, ale vedou s ní důrazný, otevřený kritický dialog. Rada České televize má handicap, že byla jmenována politickými stranami (to je vina zákona), ale překvapivě se tato rada, ač činí neumětelské chyby, vymkla pražské mediální mafii. To je fakt - jmenování Jiřího Hodače šéfem ČT překvapilo všechny politiky a naprosto nebylo stranickopolitickým rozhodnutím.
4.K tzv. nedostatku "odbornosti Rady ČT". Vzhledem k tomu, jak panoptikální tupost projevovala v minulých dnech drtivá většina odpůrců Rady ČT, je možná od těchto odpůrců dost velkou drzostí, že požadují od Rady ČT odbornost, kterou sami nemají. Neznám v České republice mediální odborníky. Na Radě České televize je důležité, aby byli neúplatnými "porotci z lidu", kteří nemají vazby na pražskou politickou ani mediální mafii. Tlak nejrůznějších politických vlivů byl i v tomto případě obrovský. I když někteří členové Rady ČT tyto vazby měli či mají, máme konkrétní důkazy, že při vybírání nového ředitele ČT jednala Rada možná pošetile a zbrkle, ale nezávisle. V českém kontextu je důležitá především ona role lidových porotců, tzv. "odbornost" (o niž stejně v ČR nikdo neví, co to vlastně je) je zástěrka, za níž se skrývají většinou lobbistické partikulární zájmy.
