Britské listy

Plně podporuji v předchozích vydáních Britských listů zveřejněné názory Jaroslava Plesla, (zde a zde), neboť jedním ze základních principů demokracie je uznávání povinnosti dodržovat zákony, naproti čemuž bolševici zastávali tezi, že "revoluční vědomí dělnické třídy je nad zákonem".

K tomu stojí za to uvést rozsudek Evropského soudu pro lidská práva z 8. 7. 1999 ve věci Bascaya a Ok(uoglu versus Turecko (pramen: A. Hubálková, Bulletin advokacie, zvl. číslo říjen 2000, str. 111-112) .

Stěžovatelé - autor knihy Bascaya (novinář a univerzitní učitel) a nakladatel Ok(uoglu se v této věci domáhali odškodnění za odsouzení podle ustanovení tureckého zákona o boji proti terorismu - čl. 8 - šíření propagandy proti nedělitelnosti státu - za vydání knihy, ve které autor mimo jiné uváděl argumenty pro uznání Kurdů za svébytný národ. Autor byl odsouzen ke dvěma letům odnětí svobody, nakladatel k šesti měsícům odnětí svobody, každý z nich k pokutě 50 milionů tureckých lir a náklad knihy byl zkonfiskován (autor byl navíc na základě odsouzení zbaven titulu docenta a vyloučen z ankarské univerzity). Zákon, podle kterého byli odsouzeni, byl později pro rozpor s mezinárodními smlouvami o lidských právech, ke kterým Turecko přistoupilo, revidován tak, že podle nového znění by jejich jednání již bylo beztrestné. Turečtí zákonodárci však nepřiznali nárok na rehabilitaci osobám, které byly odsouzeny podle původního znění a trest už byl na nich vykonán.

Evropský soud zaujal stanovisko, že stěžovatelé si byli vědomi toho, že šíření názorů, které podporují kurdský separatismus, je v Turecku zákonem zakázáno a je trestné, přičemž interpretace zákona tureckým soudem pro bezpečnost státu v jejich případě nevybočila z jeho mezí tak, že by to bylo možno považovat za nepřípustné rozšiřování trestní odpovědnosti nad zákonem stanovený rámec a obvyklou soudní praxi. To, že zákon omezuje základní práva a svobody více, než je mezinárodním právem považováno za přípustné, nezakládá právo občanů tento zákon beztrestně porušovat. Jestliže stěžovatelům právo na rehabilitaci nebylo přiznáno tureckým právem, nemůže jim ho přiznat ani Evropský soud. Proto byla jejich stížnost zamítnuta.

Poznámka JČ: Vyplývá z toho, zdá se mi, že pokud chce někdo měnit špatné zákony občanskou neposlušností, musí počítat s tím, že za změnu zákona bude muset přinést osobní oběť.

Poznámka TP: Být na místě vzbouřenců, začal bych příslušnou judikaturu urychleně studovat: vedení televize na ně podalo trestní oznámení pro podezření ze spáchání tří trestných činů, přičemž nejméně v jednom případě (§ 249 TZ - neoprávněné užívání cizí věci) je podezření zřejmě důvodné. A protože došlo ke značné škodě, uplatní se trestní sazba podle druhého odstavce, tj. až tři roky vězení. Squatting je nebezpečný koníček a zvolíme-li k němu nevhodné místo, mohli bychom splakat nad výdělkem...