Otevřený dopis panu L. Vaculíkovi
Nedělejme z lidí bezhlavé stádo
Vážený pane Vaculíku,
Dovolte mi, abych alespoň cestou tohoto otevřeného dopisu reagoval na Vaši výzvu
2000 slov v roce 2000. Opravdu hluboce si vážím Vaší práce a snad právě proto jen stěží chápu důvody, které Vás k sepsání tohoto prohlášení vedou. V žádném případě však nechci o tomto prohlášení s Vámi a se všemi ostatními polemizovat. Máme přece demokracii a každý má právo na svůj vlastní názor.
2000 slov už tu jednou bylo. Byla ovšem jiná doba a hlavně bylo jiné, bezesporu nedemokratické zřízení. Podpisy pod tuto výzvu pak následně znamenaly pro stovky lidí odstavení od profesí a práce, kterou tito lidé dělali a chtěli dělat s nejlepším přesvědčením a nasazením. Přišla však normalizace a s ní spojené pronásledování těch, kteří se pod 2000 slov podepsali. Znám dokonce příběh člověka, který shodně s Vámi s tehdejší politickou situací nesouhlasil, ale měl ke 2000 slov své výhrady a nepodepsal. Přesto se mezi podepsanými objevil a nesl následky spolu s ostatními. Byla mu dokonce dána šance obhájit svoje vysoce odborné a vědecké postavení dopisem, ve kterém právě Vám uváděl důvody, proč se ke 2000 slov nepřipojí. Měl prostě jen dokázat fakt, že nepodepsal a přesto byl mezi ostatními uveden. Tento člověk tak neučinil, protože nechtěl Vám a všem dalším ublížit. Následky tohoto statečného a hluboce morálního rozhodnutí si pak nesl do konce života. Na rozdíl od Vás se ke své odborné a vědecké profesi už nikdy nevrátil.
Pane Vaculíku, snad je konečně pryč ta doba, kdy jsme museli hledat jakési "svědomí národa" a ukazovat tak jedinou správnou cestu. Snad je tu konečně doba, kdy se budou moci lidé rozhodovat zcela svobodně a hlavně už samostatně! Ponechme jednu z nejvyšších výhod demokracie, totiž svobodu myšlení, lidem a nečiňme z nich zase ono "bezhlavé stádo", které musí být někým vedeno. Není tak dávno doba, kdy herci a studenti spolu s ostatními zvonili na náměstích svazky klíčů těm, které jsme už prostě nechtěli. Toto zvonění pak ve značné míře přivedlo do čela státu ty, kterým už zase chceme obrazně řečeno odzvonit. Je tu ovšem jeden podstatný rozdíl, či nezanedbatelná maličkost. Oni byli zvoleni demokraticky právě námi! A ještě jedna věc, pane Vaculíku. Tenkrát byly ty svazky klíčů skromné a snad až komunisticky strohé. Obávám se, že ty dnešní svazky jsou tučnější, plné imobilizérů od drahých vozů či domků. V žádném případě je nikomu nezávidím (mám svůj svazek), ba naopak! Jsem tomu rád a věřím, že v drtivé většině jsou výsledkem poctivé práce ať už herců, nebo režisérů, či ostatních pracovníků v kultuře. Mám jenom strach, pane Vaculíku, že tyto svazky už nebudou řinčet s takovou razancí a jasností jako ty tenkrát, kdy na krátkou chvíli stál tento národ jako jednotný!
Je tu nové tisíciletí a snad už přišla i doba, kdy zapomeneme na podpisové akce a různé petice či provolání. Snad přijde doba, kdy se dokonce naučíme v získané demokracii i my sami demokraticky chovat. Nebo snad chcete, aby ti, kteří snad nebudou s Vašimi novými 2000 slov v roce 2000 souhlasit, zažívali to, co jste musel prožít Vy a další ? Určitě Vám události kolem České televize mohou připomínat Váš Rušný dům, ale opravdu je jiná doba. Nechme herce hrát, režiséry režírovat, dramaturgy dramaturgovat, prodavače prodávat, pekaře péci, ředitele řídit, rady nechme radit a hlavně - nechme lidem prostor pro jejich vlastní názor bez peticí či výzev !
Pane Vaculíku, opravdu se píše konec roku 2000 a je jiná doba !
Zcela záměrně jsem tento otevřený list napsal jako svůj vlastní názor a nechci žádné doplňující desítky,stovky či dokonce tisíce podpisů. Ať hovoří každý sám za sebe a hoďme konečně za hlavu manýry, které opravdu patří kamsi do hluboké totality.
Na závěr mi dovolte, pane Vaculíku, popřát vám do nového tisíciletí mnoho zdraví, osobních úspěchů a hlavně tvůrčí síly pro vaši další spisovatelskou práci.
V Brně 27. prosince roku 2000
Vojtěch Fatka
