Britské listy

Petice a podpisy na ni: pan Ondřej Nosek nepovažuje mou informaci o tom, ze lidé na petici podepisují své známé, resp. skutčnost, že neco takového "dohližitelé" u podpisových archu dovolují, za pravdivou. Nemohu samozrejmě vyloučit skutečnost, že se jednalo o ojedinělé selhání jedné "dohližitelky" (30. 12. 2000, cca 25 let, vyšší postava, tmavá čepice, menší, ale masivnější sříbrné naušnice, u stolku z pohledu podepisujících ta nejvíce v pravo), a dost možná jsem se v tomto smyslu mel i vyjádřit. To ale nic neměni na tom, že trvám na tom, že je mé tvrzení pravdivé.

Napadlo pana Noska to, že i organizátoři petice mohou BL číst a následně instruovat své spolupracovníky u podpisových archů v tom smyslu, aby nepřipustili dskreditaci petice tím, že se signatáři podepíší za více lidí??

Velice zkratkovitě o posunu v sebeprezentaci "rebelů": celé protesty zacaly jako akce osobností televizní obrazovky (komedianti), kteří z obavy o ztratu zakázek ("měkký ředitel Chmelíček jim zřejmě vyhovoval) protestovali proti "rychlosti s jakou byl Jiří Hodač zvolen", to však nebylo z právního hlediska napadnutelné. (zruba první dva dny konfliktu). Poté se aktivity chopili redaktoři zpravodajství, kteří meli zrejmě obavy o své posty, a začali kritizovat Hodače jakožto osobu, se kterou měli nagativní zkušenosti. Ani to nebylo právně průchodné. (zhruba do 22. prosince).

A najednou tady mame boj za zachování demokracie a nezávislosti ČT:-)

Role Karla Kühnla: pan Kühnl dnes nocuje ve "velíně" zpravodajství ČT ve spacáku, aby tak bránil "svobodu slova" a "nezávislost ČT na politických stranách". V souvislosti s tím je pozoruhodné že pan Kühnl byl v letech 1992 - 1993 poradcem ministra hospodářství Karla Dyby, ekonomický poradce předsedy vlády ČR Václava Klause a šéfem kolegia jeho poradců. Zřejme v uvažování pana Kühnla, nastal, alespoň co se týče významu slova "nezávíslost", jistý posun.

O Patriku Kaizerovi: bývalý příslušník anarchoautonomního hnutí se zřejmě snaží zavděčit současnému establishmentu, neboť jeho reportáže z demonstrací proti zasedání MMF patřily jednoznačně k těm, které nejvíce oslavovaly činnost represivních orgánů a Patrik Kaizr dokonce z vlastní iniciativy identifikoval jednoho z radikálních antifašistů, kteří 23. 9. 2000 v prostorech vestibulu Hlavního nádraží inzultovali skupinu neonacistů. "Shodou okolností" identifikoval člověka, který se do konfliktu prakticky nezapojil. Proti identifikovanemu (Jan Roubíček z pražské Federace sociálních anarchistů - Mezinárodní asociace pracujících) běží v současné době, díky panu Kaizerovi, trestní stíhání v souvislosti s útokem na Hlavním nádraží! Vnucuje se otázka, kde se tolik státotvornosti a občanské uvedomělosti v Kaiserovi vzalo!?