Britské listy


středa 3. ledna

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z  poslední doby Česká televize:
  • O klucích a holkách ze škol na nábřeží a České televizi (Ondřej Čapek)
  • Odpolitizování televize je fikce (S Fedorem Gálem hovoří Štěpán Kotrba)
  • Václav Havel v pasti (Jan Paul)
  • Jiří Hodač v palbě ostrých otázek své vlastní televize: "Nikdo nejsme tak dokonalý, abychom nemohli být lepší!" (přepsal TP)
  • Nezávislost a stranictví (Martin Stín)
  • Nestrannost a profesionální odstup: Novinář z ČT - bývalý anarchista Patrik Kaizr udal demonstranta (Jakub Trnka)
  • Nejde o Hodače, ale o politickou moc (Jan Mazánek)
  • Bída české žurnalistiky ( bez lesku) (Dalibor Žůrek)
  • Proč se počítačový lid připojil na stranu vzbouřenců? (Jaroslav Vejvoda)
  • Návrh na řešení situace v České televizi (Otakar Kosek)
  • Svědomí kontra poslušnost (Václav Pinkava)
  • Výstupy jako projev Saši Gedeona před Návratem idiota, to je konec (Radek Batelka)
  • Krize kolem České televize - příležitost pro demokracii? (Milan Valach)
  • V ČR přestal platit zákon (Petr Jánský)



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Spor je neprůhledný

    Krize kolem České televize - příležitost pro demokracii?

    Milan Valach

    Současné dění v České televizi je věc mimořádné politické důležitosti. Ovšem z pohledu občana je spor neprůhledný, a to o to více, že obě strany pracují spíše s pocity, sympatiemi či antipatiemi k jedné či druhé straně, než s věcnými argumenty. Předešleme: právě v tom je chyba, že, ať již záměrně či nezáměrně, je činnost Rady i televize pro veřejnost věcně neprůhledná.

    Jde skutečně o pokus vedení některých politických stran ovládnout veřejnoprávní televizi, nebo ji alespoň natolik zdiskreditovat, aby ji bylo možno privatizovat? A nebo jedna mocenská skupina bojuje s jinou o kontrolu nad touto televizí?

    A nebo je to tak, že změna ředitele ohrožuje zájmy bouřících se zaměstnanců a umělců, vyjadřované v milionech korun, a ti proto vyvolali onu dramatickou atmosféru?

    Zdá se, že existuje jediné východisko z této situace. Rada se musí stát zástupcem občanské veřejnosti, protože veřejnoprávní televize slouží právě této veřejnosti, a nikoliv vedení politických stran. Ty se dosud domnívají, že veřejnoprávní televize je jejich majetkem. Je nejvyšší čas je z tohoto omylu vyvést. Jediný, kdo to může udělat, jsou právě aktivní občané. Východiskem z krize České televize je zvýšení kontroly veřejnosti nad činností Rady i televize samotné. Politici se musí obávat reakcí veřejnosti a nikoliv veřejnost politiků.

    Za tím účelem je třeba přijmout nový zákon definující volbu členů Rady na podstatně širším základě. A především je nutno přijmout přesná a  veřejně známá pravidla pro její rozhodování, pro posuzování činnosti -objektivnosti a nestranickosti televize a rozhlasu, stejně jako je třeba stanovit jasná a veřejně známá kritéria pro volbu a odvolávání ředitele atd. Jen taková Rada může mít důvěru veřejnosti, která bude pracovat podle těchto pravidel a každé své rozhodnutí bude na ně striktně vázat.

    Na straně ředitele Hodače stojí ODS, protestující redaktoři a zaměstnanci televize zase získávají spojence především z řad čtyřkoalice, některých poslanců ČSSD a rovněž se za ně postavil V. Havel. Rozsáhlé polemiky vedené ve všech sdělovacích prostředcích, se však ve své většině pohybují v rámci dosavadního systému, a především jsou vedeny v duchu sporu o rozhodující vliv jedné či druhé politické skupiny. Rozhodujícím by ale měl být zájem občanů na co nejúplnějším a objektivním televizním zpravodajství, stejně jako na průhledném a veřejně kontrolovaném hospodaření televize. V této souvislosti:

    1. vyjadřuji údiv nad podivným chováním některých politiků (Buzková, Ruml, Kühnl, Pilip a další), kteří přicházejí do televizního studia demonstrovat svou podporu televizním pracovníkům. Považuji takovýto akt za vrchol pokrytectví a za politicky účelové jednání, jehož cílem je manipulace veřejností a růst vlastní popularity. Nesmíme totiž zapomínat, že současná situace vznikla jednak v důsledku špatného zákona o televizi, jednak, a to především, je důsledkem současné české politické kultury, v níž rozhodují zákulisní jednání a osobní kontakty, a to bez ohledu na principy demokracie a především bez ohledu na pravdu. Kdo má větší díl odpovědnosti za tyto kořeny krize než právě poslanci parlamentu a představitelé politických stran, kteří se sami již deset let podílejí na tvorbě takovýchto zákonů a takovéto politické kultury? Proti komu protestují? Sami proti sobě? Myslí-li svou snahu o nápravu upřímně (čemuž je možné věřit jen stěží), měli by vzhledem ke svému postavení a ke svým možnostem v této době urychleně připravovat nová znění zákonů, činících volbu a jednání Rady, financování televize a objektivitu zpravodajství podstatně lépe kontrolovatelnou ze strany veřejnosti. Volání po svobodě těmi, kteří jsou již dlouhodobě součástí mocenské elity, je absurdní a demagogické.

    2. jsem přesvědčen, že zaměstnanci jakékoliv instituce a jakéhokoliv podniku mají právo protestovat proti svému vedení, a to i formou stávky. Demokracie nemůže být odkládána na vrátnici. Při tom je ale třeba dát vždy bedlivý pozor na to, aby třeba i spravedlivý zápas nebyl zneužit jednou či druhou politickou stranou. A především, redaktoři, kteří se v minulosti netajili svými politickými sympatiemi k ODS, či alespoň k pravici, musí veřejnost nyní přesvědčit, že jim nejde jen o přechod do tábora čtyřkoalice a především Unie svobody, ale že jim tentokrát již opravdu jde o nezávislost zpravodajství, jako podmínku jeho objektivity. Musí nás přesvědčit, že nechápou nezávislost jako svévoli, jako možnost „vyrábět“ zpravodajství podle vlastních politických sympatií, tentokrát k US. Musí nás přesvědčit, že jim jde o systémovou změnu zaručující větší objektivnost, tj. pravdivost televizních zpráv. Musí nás přesvědčit, že tentokrát již opravdu chtějí pracovat v zájmu veřejnosti, občanů tohoto státu.

    3. Spor kolem České televize může mít neblahé následky pro demokracii v tomto státě. A to zejména v případě rozhodného vítězství ODS či čtyřkoaliace, případně tzv. hradní skupiny (o níž se občas píše na stránkách Britských listů). Avšak již nyní má televizní krize jeden pozitivní rys. Nepřirozená jednota umělců a intelektuálů, semknutých kolem elitářské pravicové ideologie, se rozpadla. Tato jednota dosud umrtvovala jakoukoliv kritickou diskusi o vývoji české společnosti, stejně jako o krizových jevech současného světa. V neposlední řadě bránila i kritickému zhodnocení naší vlastní totalitní minulosti, které nahrazovala politicky účelovými ideologickými frázemi. Doufám, že současný vývoj bude alespoň částí umělců a intelektuálů pochopen jako výzva k zaujetí kritického postoje vůči moci, a to jakékoliv moci, ať již pravicové nebo levicové. Bylo by tragédií, kdyby se opět a opět opakovala situace, v níž se z různých důvodů, často i z vlastního přesvědčení, stávali jen apologety a propagandisty režimu, jak již tomu bylo po roce 1948 a v jisté obdobě i po roce 1989. A  nyní by snad mělo jít jen o záměnu ODS za US? Samotná pluralita politické scény totiž k zajištění demokracie nestačí. Jak je již delší dobu známo, každá moc korumpuje. Politické elity mají tudíž spontánní snahu spojovat se s elitami podnikatelskými a finančními, uzavírat se do sebe v procesu vytváření superelity, a za cílem zachovat výhody z tohoto plynoucí sami pro sebe, usilují o  vyloučení občanů z reálného politického rozhodování. Stejně tak mají tendenci propadat sebeuspokojení a přehlížet nutnost změn. Demokracie se proto bez kritické funkce, zastávané intelektuály, umělci a redaktory sdělovacích prostředků, nemůže obejít.

    4. Vrátíme-li se k tomu, co se děje kolem České televize, zdá se mi nutné provést systémové změny, zmíněné již výše. Jelikož se objevily některé návrhy tohoto typu, je nutné dodat, že ani samotná volba Rady na širším základě - neměla by volit jen dolní komora parlamentu, ale např.i další instituce: církve, představitelé odborů atd., nezaručuje prosazování zájmů občanů. Současná česká společnost je dosud málo strukturovaná. Organizace schopné delegovat své zástupce do takto volené rady pocházejí proto z velmi úzkého spektra a sami často trpí nefunkčností, nedostatkem, či úplnou absencí vnitřní demokracie (některé církve). Považuji tedy za nutné, aby každý návrh nového zákona řešícího spor kolem televize, byl nejprve zveřejněn a široce diskutován. Avšak v každém případě je nezbytné, aby stanovoval veřejnou kontrolovatelnost její činnosti. Za tím účelem je povinností Rady zaznamenávat průběh svého jednání, a nikoliv pouze jeho závěry, a to proto, aby občané byli informování o tom, kdo a z jakého důvodu zastával to či ono stanovisko. Z tohoto důvodu musí být tento záznam neprodleně dostupný široké veřejnosti na internetu, případně i s využitím jiných sdělovacích prostředků. Stejně tak jsem přesvědčen, že je nutné, aby miliardový rozpočet televize, hrazený z velké části z peněz občanů - koncesionářů byl veřejně dostupný a kontrolovatelný, včetně cen jednotlivých externích zakázek. Hlídat je třeba nejen pokusy politiků o ovládnutí veřejného sdělovacího prostředku za účelem jeho zneužití pro úzce skupinové zájmy, ale stejně tak je nutno kontrolovat toky peněz, aby se televize nestala prostředkem pro rozkrádání našich - koncesionářských peněz.

    Tento text se stal východiskem pro formulaci stanoviska českého Hnutí za přímou demokracii ke krizi v České televizi, viz: http://web.quick.cz/pdemokracie.


    Britské listy

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|