Poznamenává Bohdana Marvalová:

Jako příští krok odstoupí, či budou odstoupeni všichni podle požadavků krizových či stávkových výborů. Vzbouření na vsi zvolna vyšumí a vše se navrátí do starých kolejí. Nebuďte tak patetický, pane Čulíku a nesahejte hned po sedmiocasé kočce, nebuďte tak strašný ve svém hněvu. Návyky českého národa nejsou horší ani lepší než návyky jiných národů a říkat, že se národ poslušně valil na barikády, je přinejmenším přehnané. Sám říkáte, že televize byla jen dalším v řadě zástupných témat, nedělejme z něj tedy téma kruciální. Řekněme raději, že velký dav lidí ( dodejme, že hlavně Pražanů ) dal na náměstích průchod své nespokojenosti se stagnací zdejší politiky v důsledku opoziční smlouvy, s tunelováním a korupcí, s nepoctivostí na všech úrovních. Činil tak spořádaně, bez jediné rozbité výlohy, bez převrácených a zapálených aut a bez rozbitých nosů. Politické procesy? Fašismus ? Nedejte se vysmát, pane Čulíku! Předčasné volby? Vsadila bych se, že už se o nich na dnešních demonstracích nemluvilo. Zazpívala Dagmar Pecková, Jan Werich četl pohádky a párkařské stánky měly napilno. Dopřejme revolucionářům ještě chvíli plouhat se po ulicích a hospodách s bikolorami a utahanými prapory. Vše (či téměř vše), co se o tom říct dalo, jsme si již v Britských listech řekli a nastává nový, všední den. Dobré ráno.

Poznámka JČ: Nemyslím, že je to tak nevinné, jak to líčí paní Marvalová. Zcela byl ochromen český právní řád. Zaměstnanci nyní mohou vyhnat svého ředitele. Jeden člověk - možná nepříliš schopný manažer - který přišel ke své démonizaci jako slepý k houslím - byl dohnán do nemocnice. Až si příště někdo zamane, bude organizovat z politických důvodů hon na čarodějnice na někoho jiného. Metoda byla úspěšně zdokonalena od manifestací "Děkujeme, odejděte" až po dnešek a nyní vyzkoušena. Zaměstnání druhořadých televizních redaktorů byla - dočasně - zachráněna ponižující skandalizací nevinného člověka. Jak to, že to skoro nikomu nevadí? - Proč by se skandalizace a vytváření emocionálních honů na čarodějnice nemohlo v české politice nyní užívat jako hlavního prostředku pro získání moci častěji. Vždyť lidé na to slyší - o skutečnou, racionální podstatu problému se nezajímají. Právě proto, že národ není ve své většině schopen racionálně analyzovat příčiny své nynější frustrace (argument "Republika stále chudne, a proto budu demonstrovat proti Hodačovi", byl vždycky absurdní), bude jeho frustrace sílit a bude stále lehčeji zneužíván pro tyto šílené, lyrické kampaně - které nakonec budou znamenat i smrt.

K tomu viz též velmi zajímavý názor Jaroslava Štemberka. Ještě více než Jaroslav Štemberk však považuji za znepokojující, že se lidé nechají zmanipulovat kvůli zástupnému problému v důsledku nedostatku informací něčím, co není pravda. V tom hrozí velké nebezpečí pro českou společnost, argumentuji. JČ