Cirkus zvaný parlament
Páteční jednání sněmovny v přímém přenosu mělo řadu divácky vděčných momentů. Jak známo, schvalování zákona o ČT probíhá v režimu tzv. legislativní nouze. Občané byli doposud vděčni V. Klausovi. V pořadu Naostro se ho paní senátorka Marvanová ptala, proč poslanci ODS nepodpořili žádost ostatních poslanců o svolání mimořádného zasedání sněmovny. V. Klaus to nezdůvodnil (přece si nebude kazit dovolenou), ale uvedl, že nikdo jiný v celé zemi, než on, předseda PS, nemůže vyhlásit stav legislativní nouze. A protože je to výlučně jeho kompetence a protože měl dobrou vůli krizi v ČT řešit, stav legislativní nouze neprodleně vyhlásil. Divák, dojat dobrotou V. Klause, zamáčkl slzu v oku. Pravda je prostší a zjevil ji divákům poslanec Výborný. Jednací řád poslanecké sněmovny ukládá jako povinnost předsedovi PS vyhlásit stav legislativní nouze vždy, když o to vláda požádá. Ne něčí dobrotou, ale na základě návrhu vlády byl takový stav vyhlášen. Proč se V. Klaus pokoušel uvést diváky v omyl? Proč ze své povinnosti udělal dobrou vůli? Proč vytloukal politický kapitál? Ten člověk musí každou minutu na obrazovce manipulovat voliče?
Estráda pokračovala po projevu poslance Pavla Svobody (ten popsal příčiny krize stručně a přesně, leč málo diplomaticky). Předseda Klaus už během řeči několikrát praštil pěstí do stolu. Pak si vzal slovo a řekl: “Toto vystoupení se v ničem nelišilo od Sládkových republikánů (a reakce Klause se v ničem nelišila od reakce Sládka, dodávám já). Pak Klaus požádal předsedu Kühnla, aby se od projevu svého poslance distancoval. Pan Kühnl si vzal slovo a s klidem odpověděl: “Poslanec tady myslí svou vlastní hlavou, hovoří svými vlastními ústy a odpovídá za svoje vlastní slova.” Kéž by to platilo pro všechny strany a všechny poslance! Předseda klubu Tlustý totiž po poradě Zemana s Klausem prohlásil, aniž by věděl, jak zákon bude vypadat: “Poslanci ODS v každém případě zákon podpoří.” Udělal tak z poslanců ODS stádo poslušných oveček. Kde je Ústava? Kde je slib poslance?
O zábavu se postaral i poslanec ODS Nájemník, když navrhl usnesení: "Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR konstatuje, že v České republice nebyla a není ohrožena svoboda slova". ODS potřebovala vytroubit do světa, že se u nás nic nestalo, žádná krize v ČT není, žádné demonstrace na Václavském náměstí nebyly, žádný boj o svobodu neprobíhá. Poslanci toto usnesení hlasováním zamítli. I zvedl se předseda sněmovny Klaus a pravil: “Vážená sněmovno, chtěl bych poprosit všech ctihodných 200 poslanců a poslankyň, aby zvážili předchozí hlasování.” Až doposud jsem si myslel, že co se jednou odhlasovalo, to platí. Z omylu mě vyvedl poslanec Dostál, který předvedl kousek hodný kouzelníka 4. cenové skupiny. Vstal, odešel k hlasovací mašině, vrátil se a pravil: “Vážená paní předsedající, zpochybnil bych hlasování z jednoho prostého důvodu, že jsem hlasoval a z počítače vyjelo, že jsem vůbec nehlasoval.” (Potlesk.) Bylo nutno hlasovat znovu. Ne jedním hlasem Pavla Dostála, ale mnoha dalšími “napravenými” hlasy bylo usnesení přijato.
