pátek 26. ledna O B S A H Co je nového v České republice: Komentovaný přehled zpráv Odkazy: Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby České televizi: České televizi: poskytněte podle zákona informace o nákladech výroby pořadů a o platech pracovníků (Tomáš Pecina) V Británii je přísně: konec vysoké politické kariéry: Případ Mandelson: Blairův nejbližší spojenec musel rezignovat, protože před třemi lety krátce zatelefonoval podřízenému ve prospěch svého sponsora Česká politika: Rozhodnutí Ústavního soudu o volebním zákoně bylo normální, ne žádné "vítězství" (Miloslav Navráil) Česká televize: Ještě jednou: měla Bobošíková právo odmítnout na tiskové konferenci odpovídat na otázky některých přítomných? (Jaroslav Štemberk) Umělé těhotenství: Velká Británie: Náš podivný strach ze starších matek (Guardian) Ochuzený uran: Požaduji spolehlivé údaje o zbraních z ochuzeného uranu (Vladimír Wagner) Britské ministerstvo obrany vědělo, že střely z ochuzeného uranu působí rakovinu (Guardian) Sčítání lidu: Nesouhlasím s alarmistickým hodnocením sčítání lidu od Tomáše Peciny (Alexander Růzha) Ukázněnost obyvatelstva při sčítání je měřítkem vyspělosti země (pracovník ČSÚ) Tomáši Pecino, jste póvl! (Jan Halva, ČSÚ) Pilip, Bubeník a Kuba: Rituální tance a politická technologie (František Roček) Internet: Proč nejsou na internetových stránkách českých státní institucí řádné informace o nejdůležitějších velikánech české kultury a vědy? (Alexander Moroz) Ikona pro Vaši stránku... |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|

Miloslav Navrátil

Jde prostě o standardní mechanismy fungování demokratické společnosti. Politické subjekty, které k tomu dostaly od voličů mandát, se pokusily demokratickou cestou změnit jeden zákon.

Ústavní soud došel k názoru, že některá ustanovení nejsou v souladu s ústavou a zrušil je, v pořádku. Tak přeci má a musí stát fungovat, pokud se chce nazývat demokratickým.

Psát oslavné články na něco, co by mělo být naprosto normální mi připadá přinejmenším krátkozraké. Patrně zde existuje silná skupina publicistů, kteří se snaží čtenářům vsugerovat, že politika je cosi nečistého, s čím by slušný občan neměl mít nic společného. A politici jsou většinou mocichtiví přitroublí zloději (tedy především někteří), kteří na občana kašlou a potřebují ho jen, aby občas přišel k volbám.

Tito publicisté jsou ochotni stejnou událost označit jednou jako "politický handl" a podruhé jako "příkladnou dohodu". Zatímco prohřešky jedněch jsou donekonečna omílány, jiné jsou jakoby zapomenuty a poukázat na ně je nevhodné.

Podle mého názoru jde o tlaky některých novinářů, kterým nestačí být "hlídacími psy demokracie" (jak se sami rádi označují), ale sami chtějí politiku přímo ovlivňovat a tvořit.

Nadstandardní styky novinářů s politiky skrývají mnohá nebezpečí a pokušení. Při známému propojení médií, kdy "nezávislý" novinář pracuje současně pro soukromý tisk, veřejnoprávní televizi i rozhlas, občas zaskočí někde jako mluvčí, vzniká neprůhledný propletenec finančních a osobních vztahů. Pak se nemůžeme divit, že se dotyčný chová podle přísloví "Koho chleba jíš, toho píseň zpívej".

Snaha interpretovat současný politický život jako boj dobra se zlem je jen dalším důsledkem tohoto stavu.

Myslím, že je potřeba jasně říci: na politické scéně se snaží jednotlivé strany prosazovat svoji představu fungování společnosti. K tomu potřebují dostat mandát od voličů a pokud ho dostaly, je legitimní, že se pokoušejí tuto představu naplnit. Pokřik těch, kteří neuspěli je už jen nezbytným folklórem.