Rituální tance a politická technologie
František Roček ve svém článku v BL z 24. ledna vysvětluje, proč jsou podle něj lidská práva politickou technologií a jaké důvody vedou naše spojence v NATO k tomu, aby ignorovali jejich porušování Tureckem. Dobrá. Pak se ovšem nemohu nezeptat, jaký pragmatický prospěch mohou mít nejen snad naši spojenci, ale samotná Česká republika z případné destabilizace Castrova režimu na Kubě, uvedl Karel Dolejší ve čtvrtek 25. ledna v BL.
Na to lze odpovědět: Pilipovu a Bubeníkovskou cestu, jejich zamřížování, diplomatické tahání Kubanců za kšandy, aby ty dva pustili, patří mezi běžné rituální tance, ze kterých má každá strana prospěch.
Nevím proč na Kubu Pipi a Bubu jeli. Do jaké míry to bylo nepovedené obchodní jednání spojené s nešťastným způsobem komunikace někde s někým, nebo přímá podpora disentu - to vědí oni. Každopádně bylo jejich biologické existence na Kubě využito. Jsou mediálně slavní, přimlouvají se za ně i poslanci z Unie, diplomaté a politici mají záminku pronést něco co bude citováno, Kubánci ve válce nervů zahrozí, aby zchladili žáhu dalším možných nositelům demokratického světla ve směru Kuba. Prospěch z toho má i opozice, protože se opět nepřímo zviditelní a poukáže na nedemokratičnost mocenské dílny starého Fidela.
Všichni "předemonstrují" své postoje, Pipi a Bubu budou nakonec puštění z řetězu zpět do světa demokratů, každý se bude cítit jako vítěz, spokojenost bude na všech stranách.
Režimy jako na Kubě, Severní Koreji, v Iránu a v některých afrických státech slouží jako zástupná cvičiště lidskosti a demokracie. Porušování lidských práv tam je objektivní, ale na rozdíl od Turecka, můžeme si na nich cvičit lidskost a solidaritu, kdežto na Turecku ne. To budiž i odpovědí na otázku: Jaký ”výhodný politický řetězec” nás spojuje s kubánskými disidenty? Je to nejjednodušší způsob jak splnit bobříka politické lidskosti…
Írán a Severní Korea jsou využity podobným způsobem i v otázce raketové budoucnosti pomocí oficiální recyklace strachu. I v případě dotažení jejich raketového programu do realizační fáze by několik málo raket nemohlo být reálnou silou. Technologicky evidentně na to oba státy nemají, aby představovaly skutečnou hrozbu. Jsou ale uváděny jako zástupná cvičiště - příklady států, proti kterým musí USA vytvořit kolem sebe protiraketový preservativ.
Ve skutečnosti se USA vojensky postupně stahují z Evropy a zaměřují se na budoucí pupek světa - Asii - a vytvářejí si raketové dovednosti pro vlastní budoucnost, protože dnes nelze odhadnout mocenské proměny světa. USA se snaží využít technologické převahy proti případným budoucím tlaků rodících se nebo vzpamatovávajících se mocností - uveďme příklad Ruska, Číny atp.
K tomu všemu jsou vhodné rituální tance. Mají smysl jen jsou-li viděny - dříve božstvem, dnes občanstvem.
Pipi a Bubu také patří mezi rituální tanečníky - ať dobrovolně, či souhrou okolností. Zkrátka někdo si povídá s disentem, někdo varuje před raketami. Obojí nese užitek.
