Britské listy

škoda, že jste nepostupoval standardně jako jiní redaktoři a raději mi ve věci , o které chcete informovat veřejnost, nenavrhl rozhovor. Všechno potřebné byste se včas dozvěděl. V telefonu jste mne oslovil ve stylu " policista - nepřítel společnosti " a ihned mne agresivně a neprávem obvinit z porušování zákona a šikanování občanů, to není úroveň na které jsem zvyklý diskutovat.

Pokud Vám jde opravdu o pravdu, pak ta je někde zcela jinde. Zjistil byste, že věc byla přikázána k vyřízení právě mně, aby nebyla zpolitizována. Tedy k věci.

Nejdříve k Vašim pochybnostem o právu vyšetřovatele předvolat občana mimo bydliště. Pokud nahlédnete do libovolného komentovaného trestního kodexu (Sovák, Šámal, Novotný etc.) snadno zjistíte, že orgán činný v trestním řízení koná ve svém obvodu. Tam také předvolává. Mimo svůj obvod koná pouze ve výjimečných případech, kdy je úkon vázán na ono jiné místo (rekonstrukce, domovní prohlídka, výslech těžce nemocného na lůžku etc.). Výslechy k provedení jiným vyšetřovatelem jsou dožádávány u jednoduchých věcí, kde stačí položit několik málo otázek předem připravených dožádávajícím vyšetřovatelem. To není tento případ. Na základě předmětného trestního oznámení, které podalo sdružení MERITUM, jsem byl nucen prostudovat obsáhlý listinný i videomateriál. Vaše představa o tom, že jiný vyšetřovatel bude znovu vše nastudovávat kvůli dožádání není reálná.

Naše veřejnost, a jistě i Vy, oprávněně kritizujete zdlouhavost trestního řízení. Představa, že vyšetřovatelé budou kvůli jednotlivým výslechům jezdit po celé republice je proto rovněž nereálná. Občan má, jak jistě víte, právo na proplacení všech účelně vynaložených nákladů, které mu vzniknou. Pokud se mu nehodí termín nebo má jiné problémy, je to věc jednání.

Pan Piorecký a slečna Dvorská byli předvoláni na závěr šetření ve vlastním zájmu. Jistě znáte prastarou zásadu římského práva: "nechť je slyšena i druhá strana". Pokud bych hodlal zahájit trestní stíhání, předchozí postup by byl zcela jiný. Jezdit do Prahy v rámci jednání MMF a SB předvolaným problém nečinilo.

Než Vám napíši pár slov k Vašemu nařčení, které není v souladu s novinářskou etikou, chtěl bych Vám říci, že Vaše jednání na mne činí dojem generace mládeže počítačových her a televizních klipů. "Znič padoucha (monstrum, obludu etc.) na obrazovce zničující dávkou, než zničí ona tebe". " Klikni si na ikonu - každé heslo které se vysvítí je pravda". Ověřil jste si něco z Vašich tvrzení?

Ten případ mi byl přidělen právě podle biblického příběhu jak se z Šavla stal Pavel. Je pravda, že jsem vstoupil v roce 1968 do KSČ. Nevím co víte o té době. Měl jsem svoje ideály jako je má pan Piorecký nebo slečna Dvorská. Nikdy jsem však potom žádnou funkci nevykonával. K policii jsem nastoupil s romantickou představou, že budu detektiv. Z kádrových důvodů jsm však skončil za přepážkou s razítky na pasovém úřadu. Vysokou školu SNB jsem vystudoval proto, že mi právnická fakulta nebyla povolena. Vystudoval jsem s průměrem 1,1 a státní zkoušky jsem absolvoval s průměrem 1,0, proto mi bylo nabídnuto místo učitele, které jsem přijal. Jak vidno, nikdy jsem nepracoval na úseku boje s vnitřním nepřítelem ani nestudoval na Vysoké škole KGB. To by občanským a dalším prověrkovým komisím, stejně jako policejním personalistům, neuniklo. Po roce 1990 jsem byl rád, že mohu pracovat tam, kde jsem chtěl a nechal se přeložit na úřad vyšetřování.

Kupodivu jste se při vyhledávání informací o mé sobě nezmínil o tom, že externě přednáším v oboru etiky policejní práce a že jsem dlouholetým (a poměrně známým) členem představenstva občanského sdružení bojujícího za ochranu lidských práv Bílý kruh bezpečí. Vedoucím oddělení, které vyšetřuje nejzávažnější násilnou trestnou činnost (především vraždy)¨ jsem se nestal pro svoji "totalitní činnost", ale po deseti letech služby, kdy moji nadřízení zhodnotili všechna pro i proti.

Rozhodně Vám nepíši proto, abych se obhajoval. I když si můžete vše ověřit, nevěřím tomu že o to stojíte. Jsem zvyklý se dlouhá léta dívat do mrtvých očí obětí vražd, jednat s jejich příbuznými, vyslýchat vrahy, takže mne jistě nebudete podezírat, že bych byl bolestín. Můj dopis je spíše zklamaná reakce vyčerpaného padesátiletého muže na to, že nastupující generace mých dětí si nevzala s historie žádné poučení.

Po roce 1990 jsem tolik chtěl věřit tomu, že už skončilo "kádrování, slídění, hony na čarodějnice a udávání odůvodňované znovu "zástupnou morálkou", že se tak děje ve jménu "něčeho vyššího". Doufal jsem, že každý bude posuzován podle svých skutků a bude mít šanci to dokázat. Jsem opravdu zklamán, že se tak nestalo a už vím, že ...vstanou noví bojovníci...

Pokud o rozhovor na dané téma opravdu stojíte, můžeme se doufám, tentokrát se vzájemným respektem, domluvit. I když popravdě odpověď nečekám, neboť podle Vašeho přístupu si zatím myslím, že Vám jde spíše o boj s "třídním nepřítelem".

pplk. JUDr. Martin Kloubek