Britské listy

Někdy je opravdu lepší raději současné tuzemské "aktuální" dění příliš nesledovat. Alespoň v zájmu svého duševního zdraví. Tohle jsem si říkal při čtení dvou příspěvků v Britských listech v pátek 9. února. Ten první je od Juliany Jak je to s českou tvorbou v ČT?, druhý pak dotaz Tomáše Peciny řediteli inspekce ministra vnitra Mikuláši Tominovi (autor si zde spletl dva různé dopisy-pozn. TP) k působení podplukovníka Martina Kloubka na postu pražského policejního vyšetřovatele, který trestně vyšetřuje některé antiglobalizační demonstranty z loňského září v Praze. Právě o něm se totiž Pecina dověděl, že patří ke "klasické komunistické" vnitrácké nomenklatuře a že je též absolventem vysoké školy SNB, fakulty StB, a Vysoké školy KGB v bývalém Sovětském svazu. Pecina pak k této "odbornosti" konstatuje, že: "Tak impozantním životopisem se u dnešní policie může pochlubit málokdo." Jde prostě o člověka s bohatými zkušenostmi pro "boj s vnitřním nepřítelem" přesně dle jeho komunistického vzdělání. Další Pecinova otázka, zda takový policista může ve své funkci působit, když přece právě na lidi tohoto typu se vztahuje lustrační zákon, však rozevírá jen jednu souvislost různých mocensko vlivových vazeb nynější české postkomunistické společnosti. Celé jejich objasnění je totiž třeba hledat mnohem hlouběji.

Především tvrzení, že: "Tak impozantním životopisem se u dnešní policie může pochlubit málokdo," neodpovídá pravdě. Je to přesně naopak: s tak "impozantním životopisem" pracuje u české policie značné procento dalších "příslušníků" - a leckdy i na velmi vysokých, zhusta však jakoby "neviditelných" postech. Kromě toho v minulosti řada těchto "odborníků" působila pod cizími jmény, tedy jako "nelegálové", od té doby se vnějškově změnili, a dnes mají opět zcela jiná jména. (Vím o čem mluvím, neboť když jsem nedávno jednoho takového tradičně arogantního a totálně "požitého" "orgána" před jistým hostincem trošku "provětral", vypadl z něj policejní průkaz na jméno, které se ani nepodobalo jeho jménu z dob, kdy mě několikrát "předváděl" na VB.)

Jistě není od věci připomenout si, že po jistou dobu těmto "nelegálům" šéfoval jiný pplk. - František Tinka, který od roku 1984 jako náčelník odboru vyšetřování správy kriminální služby českého ministerstva vnitra osobně řídil nezákonnou kriminalizaci Jazzové sekce; kolik svých soukmenovců - "nelegálů" do současných bezpečnostních "složek" natahal, to už asi ani nejde zjistit, nicméně po jeho odchodu od policie s ním byl později obchodně spřízněn dnes již bývalý ekonomický náměstek generálního ředitele ČT Jindřich Beznoska, a kdo tam tohoto náměstka "protlačil", by určitě též stálo za detailní vyšetření.

Neméně zajímavý je i fakt, že Tinka byl na toto místo dosazen ministrem vnitra Janem Rumlem, který v mocichtivosti ODS při jedné poradě se svým stranickým šéfem a českým premiérem Václavem Klausem dostal pokyn, aby se vykašlal na nějaké komunisty a aby se nejvíc zaměřil na český underground. Bylo to někdy v roce 1993 a téměř ihned následovalo několik akcí, při nichž např. měla být vypuzena Jazzová sekce ze svého sídla v Pálffyho paláci v Praze na Malé Straně a dosud neznámými vandaly byl za tupého přihlížení státních orgánů její majetek vyhazován na dlažbu.

Vzápětí se vynořila "aféra" jednoho z šéfů pražské policie, bývalého rockového hudebníka Jana Vaculíka, který byl poté odvolán, načež následovaly hysterické články o "piklech" undergroundu v českých bezpečnostních složkách, mj. i od jednoho z nynějších "vzbouřenců" v ČT Martina Schmarze v Českém deníku.

Následovalo tažení proti celé řadě rockových klubů, v Praze např. Bunkr, Radost FX, Propast, klubu 19 v Kladně, Avantagarda music klubu v Jihlavě a dalším. Zároveň se začaly nesmyslně zpřísňovat protidrogové sankce i za nenávykovou marihuanu, byla zahájena likvidační kampaň proti Necenzurovaným novinám a byl také uvězněn Jiří Wonka jen za to, že oprávněně prosazoval potrestání viníků umučení svého bratra Pavla.

Od té doby pak proběhlo množství dalších, méně viditelných diskriminací českého undergroundu, včetně jeho vymizení z "veřejnoprávní" České televize a Českého rozhlasu. Janem Rumlem takto rozjetý "protiundergroundový vlak" pokračuje v jízdě dál a stále ho řídí dlouholetí "orgáni SNB", kteří přece s "protispolečenskými živly" mají své bohaté zkušenosti.

Brutální policejní vyklizení sídla undergroundové omladiny v Praze na Ladronce (opět za osobní účasti vysokých představitelů ODS, jejichž předseda Václav Klaus ostatně bydlí téměř naproti), neméně surové policejní zásahy proti odpůrcům globalizace loni v září v Praze a beztrestnost policistů za tyto excesy tohle jen dokazují.

Kdo má hůl, psa si najde. Lze se proto divit, že když tentýž Ruml po vypovězení poslušnosti Klausovi a po založení vlastní Unie svobody požádal Milana Hlavsu a Plastic People, aby mu na předvolební kampani této strany zahráli, tak že ho Hlavsa poslal "do hajzlu"?

Kdo získal moc, potřebuje mediální prostor. Kdo má média, kormidluje veřejné mínění. Kdo má přístup do médií, má peníze. Proč se vlastně až po smrti Hlavsy ukazuje, že o jeho životě, ale i o celé scéně alternativního českého rocku, jehož byly Plastic People pouze součástí, se toho na veřejnosti mnoho neví?

Inu proto, že nemá prakticky vůbec žádný přístup do médií. A proč? No přece proto, že namísto podpory této tvorby docházelo a stále dochází k její maximální eliminaci a nezřídka i k jejímu trestně právnímu postihu.

Landronka přece nebyli nějací "feťáci", ale naopak byla to především komunita s vlastní psychologickou a nekonformní uměleckou identitou.

Jenže ta už odporovala mezitím veřejnosti vnucené představě o její "kriminální závadovosti" - právě té "závadovosti", která je výsledkem politického tažení proti ní.

Takhle je to ale už zase znovu v celé současné české kultuře, kterou opět pevně svírají stejné gangy z dob komunistické "kulturní fronty", jejichž tváře se stále šklebí a hulákají nejen z komerčních médií, ale především z České televize a v Českém rozhlase.

Možná především tohle měla asi na mysli Juliana ve svém příspěvku o problematice původní české tvorby. Žádná tady totiž není. Anebo je, ale ve své podstatě oponuje politickému establishmentu, čímž ho ohrožuje, takže musí být zničena.

A to všemi prostředky (viz výše) a za souhlasného mručení popreklamou zmasírovaného davu, kterého přece i nynější moc musí nechat v klidu přežvykovat. Neboť současná česká státní moc je stejně zbabělá a nenávistná, jako byla ta v dobách "budování světlých zítřků".

Což je přesně to, co si pořád nechceme uvědomit.

Poznámka TP: Zmínka K. Mašity o vazbách Jindřicha Beznosky na F. Tinku je - aspoň pro mě - nesmírně cenná, protože poskytuje chybějící článek mezi volbou Hodače a zdánlivě nepochopitelným jmenováním J. Beznosky. Vyjdeme-li z pravděpodobné pracovní hypotézy, že Jiří Hodač od 70. let působil pod kontrolou československé zpravodajské služby (některé fáze jeho kariéry jiný výklad ani neumožňují), rázem je jasné, odkud mu byl kontroverzní finanční ředitel "doporučen". Poněkud divočejším způsobem můžeme propojit i absurdní trestní oznámení Merita (tj. Beznosky) s iniciativním nasazením pplk. Kloubka, jenž normálně řeší násilnou trestnou činnost, na ryze politickou kauzu Dvorská-Piorecký. Být v kůži těch dvou bych tedy rozhodně nechtěl...