Janu Čulíkovi: osobní aspekty lze nechat stranou jen při respektování racionální argumentace
Jan Čulík má obecně pravdu: nemá se argumentovat ad hominem. Jenže v okamžiku, kdy jeden z aktérů debaty přestane respektovat fakta, zbývá málo co jiného. Jan Čulík prezentuje svou verzi příběhu ČT. Má velkou zásluhu, že se příběh krize ČT nevypráví jako (jednostranný) příběh odhodlaného boje za svobodu slova.
Bohužel, sám se ve vyprávění své verze uchyluje k jiné jednostrannosti. Není totiž neutrálním vypravěčem, v příběhu hrál velmi aktivní roli. Jana Dědečková získala pohled na ČT právě od něj a od BL. To napsal sám. Zase, nic proti tomu. Jenže při posuzování tak složitých institucí, jakou je ČT, se s barvotiskovými nálepkami "postkomunistická instituce" nevystačí. Jakýkoliv kontrolní orgán, který má usměrňovat chod nějaké instituce, jí musí napřed rozumět. Porozumění předpokládá důvěru: rada se měla napřed snažit pochopit, jak televize vůbec funguje, a pak přistoupit (přes finance, protože jinou možnost neměla), k reformě podle její vize.
Zde hraje vliv Jana Čulíka značnou roli: základní vztah rady k televizi byl skutečně založen na nedůvěře, kterou ji vnukl on na základě kritiky Mathého působení v televizi. Jistě, Čulík může Mathého kritizovat. Ale nesmí přitom ignorovat fakta: je naprosto nesporné, že Mathé řídil televizi proti "zvyklostem" devadesátých let, kdy se manažeři obohacovali na úkor řízených podniků.
Na to existuje celá řada dokladů: Mathé sám popsal způsob, jak fungovalo v televizi účetnictví. Obávám se, že Jan Čulík jeho výkladu buď vůbec nerozuměl, nebo rozumět nechtěl: jinak si nedovedu vysvětlil, že by dál trval na výtkách z neprůhledného účetnictví.
Upozorňuji, že tyto informace nemám od Iva Mathého: mám je od lidí, kteří nejsou součástí žádných "neformálních" struktur. Když ovšem vidím, že se Jan Čulík nesnaží informace, které mluví ve prospěch Iva Mathého, ověřit, že není ochoten své paušální odsudky změnit, nezbývá mi, než se ptát ad hominem, proč má Jan Čulík na televizi takovou citovou fixaci, která s racionalitou nemá společného nic?
Nikolaj Savický ve svém článku neudělal nic jiného, než že důsledky Čulíkových předsudků popsal. Vysloužil si za to denunciaci, že je z ÚV SSM. Obávám se, že tady už skutečně jakákoliv diskuse končí. Kádrování je přiznáním, že argumenty docházejí. Savický přece neargumentuje jako zhrzená milenka, má odstup od věci. Ale nevidí důvod, proč by haněl něco, co si podle něj hanu nezaslouží.
Savický si zaslouží racionálnější odpověď, než jakou mu Jan Čulík dává. Pokud to neudělá, pokud mu bude podsouvat jenom obhajobu statu quo, pokud neuzná svou spoluodpovědnost za televizní krizi, nebude mít cenu žádnou další diskusi vést.
