Britské listy

(pro zbylých 4-5 čtenářů Britských listů, kteří ještě neztratili ohledně táhnoucí se kauzy formálního vyšetřování policejního násilí poslední zbytky zájmu, příp. trpělivosti...)

V Ocelářské ve Vysočanech byli podle údajů policejních orgánů tři zahraniční předvedení. Vyslechnout se Inspekci podařilo za vydatného přispění OPH jednoho ze dvou celkově v odpovědi jmenovaných - Poláka Arkadiusze Zajaczkowskeho. U dalších dvou, Brita Edwardse M. D. a Francouze Remyho F. S., se o to zatím - zcela v rozporu s požadavkem řádného vyšetření podle § 158 trestního řádu - nepokusila. Přesto bylo vyšetřování, navzdory stížnosti oznamovatele na Obvodní státní zastupitelství, s klidem odloženo. Situaci možná změnil podle vyjádření pana Tomina Britským listům až příjezd Zajaczkowskeho. Na základě této odpovědi se zdá, že by se policisté z Inspekce mohli konečně seznámit s Úmluvami o vzájemné pomoci ve věcech trestních, jak jsme jim již před čtvrt rokem v dobré vůli radili. Jak je ovšem domluva za použití základních právních znalostí s policejními orgány složitá, vědí i erudovaní advokáti (viz zde), po jejich zkušenostech s velkými a rovněž nevyšetřenými případy policejního násilí v minulých letech (viz např. tato poznámka).

Na vokovické stanici Arabská podle Inspekce "bohužel" nikdo nepodpořil výpověď jihokorejského doktoranda na UK Jeonga... Možná to bylo i tím, že další zahraniční předvedení vyslechnuti nebyli. Násilí na Arabské ovšem potvrdil i vyslechnutý český svědek, na němž byly též páchány trestné činy, jež byl na stanici se svojí přítelkyní jako jediný z ČR! Protože měl asi velmi realistické vnímání české policejní práce, nebyl tak hloupý, aby podával stížnost resp. trestní oznámení.

Stejně jako OPH, které ovšem "formalisticky v souladu s právním řádem ČR dohromady několik desítek podání učinili", od začátku věděl, že se nic nevyšetří. I když (nebo právě proto...?) je veřejným tajemstvím, že jsou o latentním policejním násilí informovány i špičky policie, jak dokumentuje upřímná odpověď (v právním státě ovšem naprosto u veřejného činitele šokující) za zásah odměněného velitele Husáka, odvysílaná v dokumentu o MMF, 10. 2. večer na ČT 2, viz nedělní komentář T. Peciny.

Podle spisu k celému případu, k němuž má přístup právník OPH zastupující pana Jeonga, bylo na stanici 26 zahraničních předvedených. Mimo Jeonga, který v současné době žije v Praze, Inspekce žádného nevyslechla, ani se o to nepokusila - např. u tří občanů slovenských (i když pří řádném vyšetřování podezření z trestné činnosti by měli být vyslechnuti bez výjimek všichni možní svědci).

Na služebně se měli tedy nacházet podle národností: 3 Slováci (Tomáš B., Tomáš P., Jan P.) 2 Poláci (Jaroslaw U., Bogdan H.), 4 Britové (Cara W., Ben D., Sonia H., Iana D.), Švéd Lars-J. P., Italka Armanda B., Řek Vangelis K., 6 Němců (Robert H. S., Christina S., Carlsten H., Oliver B., Christof B., Wonda A.) a americký investor ve střední Evropě, údajně bývalý poradce amerických republikánských politiků Edward L. Barner, jenž se demonstrací neúčastnil a na bezdůvodné předvedení a hrubé zacházení si stěžoval bezúspěšně prostřednictvím velvyslanectví USA. Dále ještě OPH znají příjmení dalších šesti zahraničních osob bez přesného uvedení národností, kteří také přišli přespat na tuto pohostinnou policejní stanici.

Na služebně v Lupáčové na Žižkové si nejsem jist přesným počtem zahraničních předvedených. Jisté je, že byli vyslechnuti jen dva čeští, kteří vypovídali o brutalitách již v písemných podáních, kteří tvořili polovinu ze čtyř svědectví, předaných spolu s trestním oznámením a jedním lékařským potvrzením OPH Inspekci. Zahraniční občané, kteří by mohli napomoci zjištění pachatelů již prokázaného trestného činu, ovšem nebyli vyslechnuti ani kontaktováni. K mučení ovšem mělo docházet ze strany cca. osmi policistů.

Pozitivně víme o přítomnosti Izraelce Yehoshuy Tzarfatiho, Němce Tadzia Muellera, Nizozemce (se španělsky znějícím jménem) Rodriga Fernandeze a Američana křestním jménem Gary. Ohledně nejasného počtu cizinců je třeba dodat, že na Lupáčovu jich byl jistý počet předveden i 27. září dopoledne (takovýchto osob bylo předvedeno dohromady více než 26. večer! - většinou se měli dostat na služebny na základě nonkonformního vzhledu). Takto nás o brutálně zmláceném "Izraelci Shookym" informovali již 27. večer dva Němci ze Stuttgartu. Lidé náhodně pochytaní 27., jako oni, většinou dostali na služebně podle jejich výpovědí několik ran a kopanců (rovněž jde samozřejmě o trestné činy, přinejmenším zneužití pravomoci veřejného činitele) a razítko do pasu (pak do 24 hodin překročit hranice) po přestěhování na Cizineckou policii, kteréžto protiprávní zacházení je velice udivilo.

Nicméně ve srovnání s viděnými oběťmi odplaty z 26. v noci, kteří pomalu mířili na dvojdenní ozdravný pobyt v pruhovaných mundúrech s vězeňským číslem na rukou, jak to tak bývá ve zvyku "v nekontrolovaném koncentráku Balková" hovořili o štěstí; (na pozoruhodné podmínky v Balkové upozorňoval již dříve Výbor zřízený podle Evropské úmluvy o zabránění mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (č. 9/1996 Sb.)...

Vedle výše uvedeného souhrnu musím již po několikáté opakovat, že vedle těchto známých kauz Inspekce naprosto bezdůvodně nevyšetřovala další obdobná nebo i závažnější podání (např. týkající se policejních stanic Hráského na Chodově, Svatoslavovy v Nuslích či Bartolomějské na Praze 1).

Na závěr se neubráním položit v tzv. demokratickém právním státě nepříjemně znějící otázku. Svědčí tyto - zde a ve spoustě minulých vydáních Britských listů (viz Archiv) i v řadě jiných médií - zveřejněné a řádně zdokumentované případy jen o chabé vůli policistů z Inspekce vyšetřit trestné činy jejich kolegů, nebo nešťastné tváře jednotlivých vyšetřujících (např. 6. 2., 14:00, Úřad vlády ČR, zasedání Sekce proti mučení), kteří si soukromě stěžují, že zase bude vše svedeno na ně, spíše poukazují na "jakýsi právně neuchopitelný druh vis maior" jejich nadřízených policejních či nadřízených ještě vyšších - politických...?