Šikulové
Tento příběh se nestal, aspoň ne přesně v té podobě, jak jej vyprávím. Proplétá se v něm více dějů a setkávají se osoby, které se v skutečném životě nepotkaly. Bude-li mít čtenář přesto při jeho čtení pocit, že něco podobného prožil, může to být skutečnost nebo náhoda. Příběhů podle stejného vzorce mohlo proběhnout přibližně v téže době na různých místech několik. Mohly by spolu souviset, ale není to zdaleka jisté. V každém případě ti, kteří se ve vyprávění našli, mohou přemýšlet buď o své špatnosti, nebo o naivitě a důvěřivosti, a to v závislosti, jakou úlohu v tom skutečném příběhu sehráli.
I toto je pohádka o Dobru a Zlu, na rozdíl od těch klasických jen s malou nadějí na kladné vyústění. I když se má zlu odporovat, prvotním popudem k psaní mi kupodivu byl soucit se skutečným představitelem záporné postavy Martina Urvala, jehož bych z neznámých důvodů přece jen nechtěl na konci děje vidět lapajícího po vzduchu cezeném mřížemi v přecpané cele některé z našich věznic. Taková škola většinu svých žáků navždy vyloučí z obyčejného života a je mi líto každého, kdo se v ní přihlásil k zápisu. Myslel jsem také na dlouhou řadu těch, kteří dnes litují své naivity a smiřují se s nenávratnou ztrátou bolestných částek. Snad se po přečtení těchto řádků někdo zastaví na okraji propasti a jiný v poslední chvíli zavře peněženku, z které právě chtěl nazdařbůh vydat peníze.
Vždy jsem nevěřícně pozoroval určitý typ mladých mužů, nevytvářejících žádné hmatatelné hodnoty, ale přesto natolik zaměstnaných, že dosíci přijetí v jejich kanceláři je obtížnější než proniknout do svatyně ministra. Jsou vždy elegantní, mají nenucené, leč sebevědomé vystupování, s protějškem jednají s nadhledem a vždy s chápavým úsměvem nad jeho nedokonalostí. Obvykle jim nechybí peníze na běžné životní potřeby, bez potíží zaplatí v restauraci útratu za partnera a jezdí v zajímavých autech. Bližší zkoumání nakonec prozradí, že většina z nich se živí poctivě řemesly, která jsme dříve neznali, avšak příjmy jiných nejsou zcela čisté a někdy mají přímo podvodný původ. Hrdinové mého vyprávění patří k té poslední skupině. Peníze a úspěch, měřený opět penězi, jsou pro ně vším. Vydělat chytrým nápadem, bez potu, třeba i na úkor hloupějších bližních, je tím, co je nade vše přitahuje.
Sešli se tedy tři šikulové, Martin Urval, Roby Kokos a Jarda Šakal. Jeden byl právník, druhý se dovedl vemluvit důvěřivým lidem a třetí byl schopný skutečně téměř všeho. Společně vymysleli báječný "byznys". Plán vznikl důkladným prohnětením různých ingrediencí. Základem byl poznatek o neukojitelném hladu podnikatelů po penězích na uskutečnění nejrůznějších záměrů, ať již rozumných či naprosto šílených, v každém případě však nestravitelných pro tuzemské banky. Tím bylo určeno hlavní téma "obchodní nabídky": obstarání zahraničního úvěru neobvyklou technikou. Její zázračná odlišnost od jiných spočívala v komplexnosti:zatímco běžně získání zahraničního úvěru troskotá na nemožnosti nabídnout věřiteli vhodnou záruku za splatnost, v tomto případě byla odstraněna i tato potíž. Dalším prvkem bylo vědomí nedostatečných zkušeností českých podnikatelů s méně běžnými způsoby financování. Nabídka musela být tedy co nejsložitější, zahalena do tajemství, ale také musela obsahovat prvky, které by aspoň náznakem připomínaly postupy, občas skutečně užívané v zahraničí. Šikulové vzali v úvahu i strach ze ztráty a neochotu vydávat peníze. Nejchoulostivější část "obchodu" proto měla probíhat na půdě české banky a pod jejím dohledem a zájemci neměli být odpuzováni požadováním velkých poplatků, placených předem. Nabídka musela být servírována kultivovaně, důvěru vzbuzujícím způsobem. Nelitovali proto několika desetikorun na vyrobení vkusných, barevně provedených informačních textů a formulářů. Důležitou složkou jejich úvah byla i obrana proti naivkům, kteří by v případně neúspěchu "obchodu" mohli dostat bláznivý nápad vymáhat škodu, či dokonce podnítit trestní stíhání. Z toho vyvodili nutnost dělby práce: Martin zpracovával zákazníky, ale byl jen zprostředkovatelem, který za splnění slibů vůbec neodpovídal. Jarda byl pro většinu klientů jen přeludem, s kterým neměli právo se setkat. Věděli však o něm, že je to právě on, kdo svým neodolatelným šarmem předměstského pobudy a bez jazykové výbavy okouzlil záhadného zahraničního investora tak, že byl ochoten jeho prostřednictvím půjčit zneuznávaným a odmítaným klientům českých bank miliony dolarů za neslýchaně výhodných podmínek. Roby zůstal stínem, o jehož existenci nikdo netušil. Jeho dílem však bylo promyšlení všech právních vazeb "obchodu". Pánové také zcela správně předpokládali, že klienti raději oželí menší částku, než by podstoupili zdlouhavé soudní řízení s nejistým výsledkem či dokonce trápení s policií. Počítali také s tím, že policii by od vyšetřování jejich podnikání odpudil velký počet malých případů, jejichž dohledávání a prošetřování by si vyžádalo mimořádnou ztrátu času.
Šikulové se tedy obklopili sítí zprostředkovatelů, kteří jim za pár korun sháněli zákazníky po vlastech českých i moravských a začali vydělávat. Šlo to jako na másle. Žadatelů, ochotných uvěřit nabídce a zaplatit pár tisíc, z nichž část byla dle uzavřené smlouvy nevratná, se našly desítky. První milion připutoval do kapes trojlístku dříve než se tito nadáli a nezůstal poslední. Při tom režii měli nepatrnou. Co tedy vlastně nabízeli? Jak již bylo řečeno, šlo o obstarání zahraničního úvěru na deset let. Aby to hezky vypadalo, žadatel předložil obvyklou žádost a podnikatelský záměr. Jarda pak žádost "vyhodnotil" a téměř vždy sdělil, že podnikatelský záměr žadatele vyhovuje hodnotícím měřítkům zahraničního investora. Při podpisu zprostředkovatelské smlouvy Urval inkasoval poplatek na úhradu výloh, spojených s obstaráním úvěru. Ve srovnání se slíbeným úvěrem to byla nepatrná částka, na hezkou dovolenou v zahraničí by však celkem stačila. Pak měl následovat další krok, kterým bylo složení "akontace" ve výši 20% požadovaného úvěru na Jardův účet v české bance, samozřejmě proti záruce bankovním instrumentem. Tato úložka měla být v určitém okamžiku převedena do zahraničí ve prospěch záhadného "investora", tam měla být uložena a jejím úročením a úročením úroků se měla vytvářet finanční zástava pro případ, že by příjemce úvěru nesplácel. Převod měl proběhnout přesně v té chvíli, kdy by opět na Jardův účet v téže bance byly připsány úvěrové prostředky. Bezpečnost transakce měl zajistit dohled banky. Proč musely jedny peníze odejít do zahraničí, aby odtamtud jiné přišly, patřilo k nevysvětleným záhadám, jež dodávaly obchodu nádech tajemna. Na tuto část transakce se soustředila všechna pozornost zákazníků. Všichni si lámali hlavu tím, proč to má být tak a ne jinak a zejména je bolela hlava ze starostí, zda budou jimi deponované peníze skutečně uloženy bezpečně a neuniknou do zahraničí, aniž by za ně přišla slíbená protihodnota. Kvůli samým starostem o tuto fázi operace zcela přehlédli, že se smluvně vzdali nároku na vrácení části vyplaceného administrativního poplatku a vratná část skutečně nebude stát za vymáhání. Ve skutečnosti se kvůli této části operace vůbec nemuseli trápit, protože nebyla proveditelná a nikdy se nenašla banka, která by vklady žadatelů skutečně k danému účelu přijala. Martin Urval to vysvětloval s neobyčejnou vynalézavostí. Jednou vyprávěl, že zvědaví klienti tolik obtěžovali bankovní úředníky prověřováním bezpečnosti záruční části operace, až přiměli banku k odstoupení od obchodu, jindy se vedení banky rozhodlo, že nebude podporovat vstup konkurenčního kapitálu na náš trh úvěrů. Také tvrdil, že část klientů stačila "akontaci" složit, ale úvěr dosud nemají, protože se Jarda v zahraničí minul s "ředitelem", který měl uvolnit prostředky. Tak utíkaly týdny a měsíce. Klienti sice časem pochopili, že smysl hry byl v inkasu "administrativního poplatku" a žádný úvěr nezískají, ale většinou se dlouhým čekáním a nekonečnou řadou pohádek o příčinách průtahů vyčerpali, až nakonec nad ztrátou s bolavým srdcem mávli rukou.
Tak šikulům příjemně ubíhal čas. Přicházeli stále noví zákazníci, po malých částkách přitékaly peníze a nebylo třeba nic více, než předstírat horečnou činnost a vymýšlet si stále nové historky pro zdůvodnění odkladů. To však Martinovi nečinilo potíže a většinou dokonce uměl vyvolat dojem, že průtahy způsobuje vyšší moc, zatímco šikulové jsou zcela bez viny. Došlo jen k několika drobným vyrušením z klidu ojedinělými špatně vychovanými klienty, kteří se domáhali vrácení poplatků. Občas po dlouhém "masírování" z jejich strany šikulové ustoupili a vyplatili aspoň menší, vratnou část "administrativního poplatku". Pár pokusů o soudní vymáhání škody skončilo nezdarem, protože věc byla dobře smluvně ošetřena a Roby byl skvělý obhájce. Zatímco šikulové dále hráli svou hru a v klidu utráceli v potu tváře vydělané peníze, začala se nad nimi stahovat mračna. Na policii přišlo první udání, pak další, každé na jiný útvar. Pro policii byla tato věc dlouho zcela nezajímavá. Rozptýlená udání se týkala malých částek a přišla do rukou lidem, kteří nebyli odborníky na finanční kriminalitu. Pak se však souhrou náhod začala situace měnit. Martin Urval urazil jednoho z oklamaných, který s ním neúspěšně vyjednával o vrácení poplatků. Ten tušil, že jde o dlouhou sérii podvodů a rozhodl se, že se nevzdá. Začal pak pátrat po dalších obětech. Protože u nás každý zná každého, postupně se od jednoho poškozeného dostal k dalšímu, ten zase slyšel o někom jiném, a tak to šlo dále, až se adres nasbírala řádka. Případ se pak náhodně dostal do rukou šikovného kriminalisty, který pochopil, že za opakováním dlouhé řady malých transakcí se může skrývat dosti velký podvod a začal trpělivě skládat mozaiku z rozptýlených svědectví. A do toho jako hrom z čistého nebe vpadl bankovní úředník, který se cítil osobně ohrožen vtahováním své banky do pověstí o případu a vypracoval podrobný rozbor nesmyslnosti celé legendy, o kterou se opírala podvodná nabídka šikulů. Jeho materiál definitivně otevřel oči kriminalistům a posloužil jim jako "kuchařka", která jim usnadnila další vyšetřování. Tehdy se ukázalo, že šikulové přece jen nebyli tak chytří, jak si mysleli. Ve svých materiálech totiž písemně nabízeli poskytnutí "úvěru", k čemuž jako nebankovní organizace nebyli oprávněni. Nahráli tak policii na smeč v podobě podezření z trestného činu neoprávněného podnikání. Pak již věci dostaly rychlý spád. Následovalo sdělení obvinění, vypracování žaloby státním zástupcem, soud. Protože šlo o velkou škodu, způsobenou organizovanou skupinou, tresty byly dosti vysoké. S podmíněným odkladem vyšel jen Martin Urval, u něhož soud přihlédl k jeho mládí, nezkušenosti, dosud dobré pověsti a možnosti, že podlehl špatnému vlivu zkušenějších společníků. Poškození tím získali účinnou podporu při vymáhání vyplacených částek. Přihlásí-li se všichni, budou šikulové doživotně odkázáni jen na nezabavitelné minimum svých příjmů. Zaplatili tak vysokou cenu za pár let příjemného života, prostého finančních starostí. Udělali skutečně špatný "byznys".
