Britské listy

Jiří Pancíř se hájí před nařčeními Rudolfa Zahradníka, publikovanými v Lidových novinách 11.5.2001 pod názvem „Moji odpůrci jsou opravdu psychopaté" a svoji obhajobu postavil v textu na dvou okolnostech. Za prvé na diskriminační snaze Rudolfa Zahradníka znemožnit mu habilitaci formou negativní intervence u prof. Čestmíra Černého, tehdejšího rektora VŠCHT a za druhé na sdělení, že je již řadu let řádně zvoleným presidentem Kulturní komise ČR a vydavatelem revue Fragmenty. Jestliže v prvém případě je schopen prokázat věrohodnost svého tvrzení - což samo o sobě nebude pro bývalého předsedu Akademie věd Rudolfa Zahradníka nic příjemného, v tom druhém případě je jeho obhajoba velmi nedůvěryhodná.

Jde totiž o to, že Jiří Pancíř skrývá svoji bezúhonnost za činnost v tzv.Kulturní komisi, která ovšem nebude nikdy argumentem potvrzujícím Pancířovu věrohodnost, pokud nebude nic zřejmé o jejím seriozním poslání.

Zde je nutno říci, že o Kulturní komisy nikdo nic neví, nikdo ji nezná a proto tento argument nemůže obstát ani v případě slovní proklamace, o jejích ušlechtilých cílech. Naopak,již sám název není ani trochu důvěryhodný a zavání nostalgií starých pořádků z dob různých totalitních komisí, jejichž cíl byl jediný a to schvalovat, posuzovat a zakazovat. Jiří Pancíř ve své obhajobě argumentuje: „Již celou řadu let jsem řádně zvoleným presidentem Kulturní komise ČR. Tato organizace si vzala za úkol podporovat kulturu v naší vlasti a to i formou hmotné podpory ze stran možných mecenášů. Proto jsme před šesti lety založili kulturně-hospodářskou revue Fragmenty, kde se snažíme získávat sponzory a podporu významných osobností našeho života uměleckým dílům, která si toho podle našeho názoru zaslouží“.

To jsou ovšem jen hezká a často používaná slova. Není totiž nikde řečeno, KDO řádně zvolil Jiřího Pancíře presidentem Kulturní komise, KDO založil tuto organizaci, jaký je její statut, jaké jsou její stanovy a JAKOU kulturu v naší vlasti chce podporovat. A dále, proč zneužívá státní znak a jaký mandát ji k tomu opravňuje a zmocňuje? Jaké je složení této komise, která navenek vytváří dojem jakési polostátní instituce? A v neposlední řadě, jaká díla a jaké umění si konkrétně podle této komise zaslouží podporu významných osobností našeho života? Jsou to snad práce nebetyčně profláknutého a z hlediska umělecké kvality bezvýznamného Kristiána Kodeta, Zdeňka Hajného a Jana Kristoforiho, jejichž výstavu organizovala před časem tajemnice Kulturní komise Jana Zíková v Questenberském paláci v Praze? Jakou úrovní se to Jiří Pancíř zaštiťuje,když jeho kolegyně se netají tím, že ví že to není kvalita, ale je třeba přilákat především diváky na zaplacení pronajatých prostor?

Stejně komicky a podezřele vypadá revue Fragmenty, jíž je Pancíř vydavatelem a který ji označil za kulturně-hospodářskou! To je ovšem terminus technicus sedmdesátých let, kdy místní Jednotná zemědělská družstva tiskla různé agitky, kterak zkulturnit chov prasat. Jiří Pancíř o svém časopise ale píše: „Tato luxusní revue je zasílána poslancům, senátorům, členům vlády a vybraným V.I.P. osobnostem. Náš časopis je mezi touto elitou národa velmi oblíben a exklusivními rozhovory do něj přispěly i takové osobnosti, jako je Václav Klaus, Přemysl Sobotka, Helena Rögnerová, Vladimír Špidla, Pavel Dostál…“

Především bych na adresu zmiňovaných šetřil slůvkem elita národa, protože to je anachronismus. Jestliže lze v těchto souvislostech chápat ještě myšlenkově bohatého Masaryka, nemůže být o elitě v souvislosti s naší současnou politickou representací ani řeči. Skutečná myšlenkově i tvořivě schopná elita národa je dnes upozaděna a potlačena pseudointelektuálními populárními celebritami i tlakem konzumně-tržního „šovinismu“. Jiří Pancíř jen používá otřepané fráze, které mají v očích konzumentů vzbudit zdání jakési „institucionalizovaně“ posvěcené kvality.

Argument,že časopis je v těchto kruzích oblíben, skutečně nemá žádnou vypovídací hodnotu a je to jen dojemná a naivní snaha obhájit se něčím, co je samo o sobě obtížně obhajitelné. Jde o vydavatelsky velmi pokleslou snahu, neboť nemá žádnou přesahující intelektuální „nadhodnotu“ a reflektuje zase pouze a jen separátní a sebestředný okruh ekonomicky a politicky vlivné „třídy“.

Jde jak už to bývá u podobných „For you“ (bývalý sebereklamní exportní plátek o úspěších socialismu) o vytváření vlastní „infrastruktury“ vazeb, kontaktů a vztahů, z nichž drobty mohou napadat vydavateli do klína. Jestliže Rudolf Zahradník tvrdil, že Pancíř působí v bulvárním Špíglu, nebyl ve skutečnosti daleko od pravdy. Časopis Fragmenty a koneckonců celá vydařená Kulturní komise bezostyšně používající státní symbol není nic jiného, než elitářský bulvár, té nejhrubší provenience.