Britské listy

přemýšlel jsem zrovna včera o tom, co dělat s těmi zevšeobecněními, o nichž jste v BL psal včera. Myslím, že někde je chyba v našich úvahách: Když jdu večer po ulici v Praze na Smíchově, a proti mne jdou čtyři "vekslácky" oblečení Romové roztažení po celé šíři chodníku, přejdu na druhou stranu včas. Je to proto, že všecky Romy nenávidím, poněvadž mne v mých 12 letech před okny bílých obyvatel paneláků na Spořilově nerušeně ztloukli a obrali? Anebo jsem správně vyhodnotil situaci jako nebezpečnou, a to podle typických příznaků nebezpečných situací (přesila, obklíčení, předstírání ležérnosti před prudkou akcí, - a sociální skupina známá kriminalitou)? A když potkám v jakékoliv jiné, méně nebezpečné akci jiného Roma, co z této situace přenáším právem zevšeobecňování a co neprávem rasismu? Večerní záběr celého chodníku, kožené vestičky, kymácivá chůze flákače jsou doplňky k snědé kůži, ale jsou velmi podstatné - podle nich totiž tipuji na malér. Rom, který měl stejnou kůži, ale v naší vsi žil pracovitě, byl moc hodný a přátelský, si přece nezaslouží, abych ho považoval za stejně nebezpečného, jako tyhle hajzlíky. Nemám právě dobrý pocit procházeje kolem poflakujících se snědých Arabů v ústí Jindřišské ulice do Václaváku. Protože jsem tam pár let pracoval, viděl jsem je každý den n-krát, nikdy nedělali nic, občas volali z budky (ne z svých mobilů), z obchoďáku je opatrně vyháněli, ale policajt se tu neobjevil nikdy - a já jednou viděl, že prodali malý papírek nějakému mladému muži a pak ho gesty odháněli, když se radostně otáčel a mával na ně. Ovšem neviděl jsem to dost jasně, jda jen kolem - třeba neprodali, jen dali, a byl to kapesníček. Mám obavu a nechuť k lidem přes den se poflakujícím kolem kavárny, ale právě to je příznak Arabu i u nich doma, kde se prostě přes den pracovat nedá, kvůli horku. Vadí mi poflakovačství, Arabové, nebo co? S Araby nemám možnost se věcně setkat vůbec nijak, a tak si nemohu ověřit, že někteří nejsou kymácivě flákaví a drogoví. Proto můžu snadno zevšeobecnit chybně.

Zda se mi, že naše zevšeobecňované zkušenosti pokaždé obsahují více prvků, signalizujících ohrožení, ale my nevědomí rasisti si v té situaci vybíráme ty rysy, které nám tradice - od dob opičího stádečka - předává nereflektovaně: barvu pleti, nebo zase tělesnou vadu, nebo vzhled obličeje, nosu, přítomnost pejzů...

Následující návrh opravdu nemyslím nijak osobně ani urážlivě, ač se v něm mluví o slepicích - ony jsou jen dobrý příklad stádního/hejnového chování:

Možná bychom jako lidé měli přijmout zásadu, že se chceme lišit od slepic prostě tím, že nekloveme bez přemýšlení vše, co je jiné. Že nejdřív uděláme solidní analýzu. Vím, že tohle neumí udělat většina lidí ani v klidu, a že v nebezpečné situaci oprávněně jednáme rychle, preventivně tak křivdíce některým odlišným od nás. Ale v situacích nikoli nebezpečných, jako je třeba veřejná debata v Britských listech, v TV atd., bychom možná měli jeden od druhého požadovat tu dobrou předběžnou reflexi, právě proto, že v našich mozcích jsou i oblasti, které nereagují - správně! - útěkem nebo útokem, ale taky přemýšlením, rozvahou, analýzou, hodnocením přiměřeným složitosti situace, když právě nejde o život...

Budu o tom ještě přemýšlet, jestli se mi podaří vymyslet, jak se tedy konkrétně chovat nerasisticky a nexenofobně, nebo aspoň méně.