Britské listy

Nikomu by nebylo milé, kdyby v čase věnovaném práci ke své obživě něco vytvořil a to bylo potom užíváno bez jeho souhlasu a bez odměny... to je myslím bez diskuse jasné.

V případě nejednoznačného jevu "softwarové pirátství" má ovšem autor článku pravdu v tom, že nelegální šíření pomáhá v dlouhodobém horizontu vytvářet příjem (a samozřejmě i zisk).

Vzpomeňte si na různé "amnestie" v devadesátých letech (Borland, Adobe, Microsoft) spojené s prodejem licencí na nelegálně užívaný software za podstatně nižší ceny než jaké byly uplatňovány před "amnestií".

Proč, ptám se? Protože trh již nebyl ochoten/schopen vysoké ceny akceptovat, a proto bylo třeba jít s cenou dolů. Zároveň se podařilo geniálně podchytit již existující (byť nelegální) uživatele.

S tím souvisí manipulativní rétorika BSA (což je dnes de facto para-policejní organizace, za níž se jako za zástěrku skrývá jediná softwarová firma aktivní v BSA) o "ztrátách" SW firem způsobených softwarovým pirátstvím.

Jestliže např. firma X prohlásí, že jí pirátské užívání kancelářského balíku způsobí v ČR škody 1 mld. korun, je potřeba si položit otázku, kolik instalací ta 1 miliarda představuje (licence na kancelářský balík renomované firmy vyjde cca na 15 000 Kč, ale je-li při instalaci na nově zakoupený počítač je to asi polovina). 1 000 000 000 děleno 15 000 je zhruba 66 000, resp. 132 000 nových instalací (dejme tomu za rok). Dále je potřeba uvážit, zda by u kupujících skutečně byla k dispozici 1 mld. Kč (například pokud by software byl fyzikálním tělesem, tzn. nedal by se libovolně kopírovat, ale musel by se vyrobit každý jednotlivý kus, podobně jako počítače). Dojdeme k závěru, že v případě důsledně legálního používání softwaru by dodatečné tržby ani zdaleka nedosáhly výše nárokovaných ztrát.

Ano, krást se nemá, ale jsem přesvědčen, že SW firmy jsou si, navzdory veřejně šířeným nářkům, vědomy pozitivního dopadu *časově omezeného* pirátství na zisky z prodeje licencí.

Jediný kdo v této situaci ztrácí nervy je tolik neustále propíraný Microsoft. Ve státním, veřejném i podnikovém sektoru je totiž neustále vytlačován ze svých pozic. Domnívám se, že pokud jim dojdou nápady (jak vytáhnout ze zákazníků peníze), můžeme se dočkat překvapujících novinek.

K tomuto tématu by se dalo psát ještě dlouho, ale nechme si také něco na příště.

Poznámka TP: Pan Vavruška se mýlí, pokud jde o tzv. amnestie. Zkusme si představit hypotetický příklad, že jistá firma (říkejme jí Knife&Fork Corp.) přijde s tvrzením, že vynalezla příbor, a každá domácnost a restaurace je povinna zaplatit licenční poplatek, anebo přejít na jinou, "free" jídelní techniku (např. čínské hůlky). Restaurace a hotely platit musejí, protože jsou na očích a není moc velký problém dokázat, že se tam používají nezaplacené příbory. S domácnostmi je potíž, protože Knife&Fork ve většině případů nemůže u soudu prokázat, že se tam jí příborem, i když o tom sama má dost důkazů (např. fotografií rodiny u oběda pořízených teleobjektivem přes okno): tyto důkazy soud neuzná, protože byly pořízeny v rozporu se zákonem (odbočka: analogie s Microsoftem je zde zřejmá, protože i on dnes už má přesnou evidenci ilegálních uživatelů svých produktů, získanou technickými prostředky, jako je Windows Update - tam se do ústředí posílají zašifrovaná data, obsahují, ač nikdo to není schopen prokázat, se značnou pravděpodobností právě tyto údaje - ale nemůže je využít jinak než pro statistické účely, neboť soudy by takový důkaz nepřipustily a naopak by Microsoftu hrozilo trestní stíhání za neoprávněný zásah do soukromí uživatelů).

Knife&Fork proto nezbývá než apelovat na etiku uživatelů a zdůrazňovat přednosti užívání legálních příborů (povšimněte si spinu: hovoří se o legálním a nelegálním softwaru, místo o legálně nebo nelegálně používaném softwaru), eventuálně zřídit racketeeringovou agenturu, která bude posílat lidem zastrašující kazety a černé igelitové pytle, a uspořádat kampaň, přesvědčující veřejnost, že prostředí, kde se používají čínské hůlky, je semeništěm drog a zločinu.

Skutečně účinného zvýšení svých zisků však firma Knife&Fork dosáhne jedině tehdy, když odmění to, co dosud prohlašovala za zločinné, a nabídne lidem, kteří jedli nezaplaceným příborem, výraznou slevu formou "příborové" amnestie. Ti, kteří zaplatili za svůj příbor plnou cenu, budou poškozeni, protože za své údajně etické chování museli zaplatit příplatek.

Princip softwarové amnestie není nic jiného než zavedení dvojích cen (pružné ceny), a tedy porušení zásady férového obchodování. Z ekonomické teorie je známo, že tento přístup dovoluje maximalizovat prodejci zisk, avšak pro společnost je škodlivý, neboť vede k demotivaci toho, na čem tato společnost ekonomicky stojí, tj. úsilí po maximalizaci výměny (trade) a maximalizaci indiviuálního zisku (proč bych se snažil mít vyšší příjem, když pak totéž zboží dostanu za vyšší cenu?).

Nicméně období amnestií patří minulosti, protože kromě zisku měly amnestie i své náklady: lidé se začali zajímat o to, jak se vlastně cena softwaru stanoví, a začali si klást pro výrobce softwaru krajně nepříjemné otázky. A přemýšlející zákazník je pro každý marketingový systém, lhostejno zda jde o prodej bot, automobilů nebo počítačových programů, největším nebezpečím.