Upozornění: k předchozím číslům BL se dostanete, když kliknete v záhlaví na ikonu Archív. Celé dnešní vydání BL se vám natáhne, když kliknete na poslední řádce Obsahu (zde napravo) na Kompletní Britské listy
Adresa Britských listů je zde.
(Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University)
Smutný konec českého zázraku
Bohumil Doležal
(Bohumil Doležal patřil původně do Mandlerovy skupiny Demokratická iniciativa, založil liberálně demokratickou stranou a kandidoval pod deštníkem Občanského fóra. Posléze s kolegy obdobného přesvědčení chtěli docílit toho aby se Občanské fórum rozpadlo, aby v Československu mohly vzniknout silné pravicové strany. V roce 1992 jim jejich stranu rozbila Viktorie Hradská. Bohumil Doležal vstoupil do ODS. Stal se politickým poradcem Václava Klause. Vytvořil pozitivní interpretaci rozčlenění Československa koncem roku 1992. Napsal Klausovi jeden z jeho nejlepších projevů, přednesený v Nepomuku. Posléze postupně vystřízlivěl z klausovské vize. Tento příspěvek byl přednesen na schwarzenberském setkání českých intelektuálů, které se konalo minulý týden v německém Scheinfeldu.
Předchozí příspěvky ze scheinfeldského setkání od Jana Čulíka, Martina Myanta, Jiřího Peheho a Petra Janyšky najdete v Britských listech od minulého čtvrtka. JČ)
Dovolil bych si vyjít ze včerejší vášnivé ekonomické debaty (která následovala po příspěvku Martina Myanta, zveřejněném v Britských listech v pátek 24.10, pozn. JČ). Nejsem ekonomický odborník, nebudu se k tomu vyjadřovat. Vystoupili k tomu někteří debatéři s tím, že tušili problémy, které nastanou, anebo o nich věděli od počátku, kdy Klausova garnitura se chopila vlády. Já musím zcela korektně říci, že já jsem v jiném postavení. Já jsem všechna ta úskalí zpočátku zdaleka netušil. V něčem jsem měl určité pochybnosti a snažil jsem se je vyjádřit, v něčem ne, a postupně jsem se dopracoval určitějších stanovisek. Myslím, že to je normální.
V okamžiku neúspěchu nebo ztroskotání nějakého politického programu propuká velké zklamání těch, co uvěřili a posléze je okolnosti přiměly k tomu, že prohlédli. Samozřejmě, vzniká i rozčarování a roztrpčení lidí, které okolnosti donutily stát stranou při realizaci toho programu.
Chtěl bych říct jen to, že podle mého názoru je velmi snadné v takové situaci odsudek paušalizovat. Abych se tomu vyhnul v dalším výkladě, tak bych rád upozornil na to, že chci mluvit o politických chybách a o důsledcích politických chyb. Morální závěry vyvozovat nechci. Už jenom proto, že spravedlivé posouzení určité politiky nebo určité etapy politické, se vším všudy, je podle mého názoru možné dělat až z určitého časového odstupu. Spravedlnost je to, oč by mělo konec konců jít.
V otázce spravedlnosti bych si dovolil udělat jednu malou poznámku, k níž mě inspirovala včerejší debata o Slovensku. Nedomnívám se, že je možné všechno, co se udělalo dobře, a všechno, co se dělalo špatně, dávat na konto vlády, všechno, co se ve společnosti stane dobrého a špatného. Jestliže například někdo řekne, že na Slovensku jsou určité pozitivní jevy, neznamená to, že tím chválí nebo podporuje Mečiara. To se dá vztáhnout i na českou situaci a na českou vládní garnituru.
Myslím, že to tak není, že je vládní garnitura za vše odpovědná. Je odpovědná za určitý úsek. Určité chyby jdou na její konto. Určitými věcmi se může pyšnit, ale spousta pozitivních a negativních jevů ve společnosti nemá s vládou vlastně nic společného, protože vysoká politika není všechno, jak už na to upozorňoval Masaryk.
Vlastnímu výkladu bych chtěl předeslat schematické vylíčení toho, co Klausovi a Klausově vládě předcházelo. Šlo o zrod nynějšího českého politického systému. Listopadový převrat byla taková situace podle mého názoru, kdy se komunistická moc zhroutila do sebe. Moc ležela na ulici a v téhleté situace se subjektem české politické moci stal český disent.
Český disent byl ve srovnání s maďarským a polským v dost specifické situaci. Byla to o ohodně užší skupina, která se vytvářela a existovala v podstatně nepříznivějším politickém prostředí, pokud se to vůbec dá nazvat politickým prostředím.
Z toho důvodu vysloveně politické aktivity a politické ambice zůstávaly skoro až do posledního okamžiku stranou.
Zadruhé, zase na rozdíl především od Maďarska, u nás vládnoucí komunistická elita vypadala úplně jinak. Byla daleko rigidnější, neschopná vyprodukovat cokoliv pozitivního a nového. V Maďarsku dokázala komunistická strana vyplodit ze sebe stranu orientace sociálně demokratické, schopné ovlivňovat život maďarské společnosti.
Třetí věc je, že při tomhletom vyhranění v Československu chyběla zóna, která se přímo nepočítala k politické opozici či k disentu, ale taky přímo neznamenala spolupracovníky moci. V Maďarsku existoval velký okruh Maďarského demokratického fóra. Vyšel z těch lidí, kteří se nevázali na mocenskou strukturu komunistickou, ale přitom se nijak neangažovali v disentu a nikdy jim to nevadilo. Poměry tam byly daleko volnější než u nás.
U nás Občanské fórum s disidentským jádrem představovalo určité centrum pro převtělování moci. Na téhle platformě se vedly hovory s KSČ o dalším politickém vývoji a o postupném předání moci. Nabírali se další lidi. Obnovovaly se funkce. Obsazovaly se funkce na vyšších i nižších úrovních ve státě.
Vůdčí myšlenkou tohoto období byla představa jakéhosi volného politického hnutí, postaveného na osobnostech, na určitých politických iniciativách. (...)
Zvláštní a výjimečné poslání Čechů a Slováků ve střední Evropě v té době je sloučit myšlenku socialistickou s evropským pojetím demokracie a občanských svobod. To bylo natolik zažité, že v okamžiku, kdy se komunistický režim zhroutil v Československu, spousta lidí - a já přiznávám, že já taky - bylo tím postiženo základním přesvědčením, že když odpadne ten tlak, kterému jsme byli v minulosti vystaveni, tlak ruský, vnější, objeví se spontánní dary, kterými je nadána česká společnost a že se velmi rychle tady bude situace normalizovat.
Klaus tohleto vycítil a postavil na tom takovou zvláštní politickou ideologii, kde se promítá hospodářský liberalismus evropský devatenáctého a dvacátého století, myšlenka české výlučnosti, jistoty starší a slovanské emancipační ideologie a jistoty marxistické.
Základní představa Klausova vznikala tak, jak třeba co nejrychleji nastartovat motor svobodného hospodářství a tenhleten motor se pak postará nejen o všechny vznikající problémy, ale stane se hybnou silou celkového společenského rozkvětu.
To je zásadně chybné. Především už ta samá úvaha, že se něco smysluplného uskuteční samo od sebe. To je myšlenka perpetuum mobile, přenesená do politické oblasti. Marxistické je na tom jednak přesvědčení, že neviditelná ruka trhu může obrodit celý společenský život, že je to to jádro, které ovlivňuje i - jak říká marxismus - nadstavbu. Marxistický je také romantický důraz na "vědeckost", který byl pro marxismus příznačný.
České premianství je obsaženo v představě, že české prostředí je pro tento ekonomický zázrak velmi příznivé, daleko příznivější než prostředí polské nebo maďarské, v podstatě i příznivější, než prostředí slovenské. Nevysloveným motivem rozdělení státu, který však stál v pozadí, bylo, že se zbavíme spousty hospodářských problémů. A pak uplatnila určitá politika zamindrákovanosti, zejména vůči Německu.
To k podobě té ideologie a k jejím historickým kořenům. Nakonec bych chtěl říct, že reálný pohled na situaci, když se oprostíme od představy spontánní regenerace české společnosti, která když se zbaví útlaku, tak všechno dokáže sama - reálný pohled je, že za posledních padesát let se s českou společností něco dost podstatného stalo. Česká společnost není v dobrém stavu a z toho stavu se bude dostávat poměrně velmi dlouho.
Druhá věc: politika není jenom mocenská manipulace. Politika znamená daleko víc. Je třeba toto vědomí nějakým způsobem obnovit. Nechtěl bych se stavět ke společnosti superkriticky. Ke kulturnímu českému dědictví patří určité věci, které mohou pomoci překonat dnešní obtíže, ale proces bude daleko delší. To pozitivní v české politické tradici bych viděl především v havlíčkovském a masarykovském kriticismu a v politickém realismu. Především v tom.
Bohumil Doležal
Připomínky Václava Žáka v debatě:
Doplnění k tomu, co říkal pan profesor Doležal. Politici vždycky potřebují vyhrát volby. Musejí se opírat o něco, co je k té moci vynese. V českých dějinách se sjednocovala politická půda na odmítání minulosti, ne na pozitivním programu. V roce 1918, v roce 1945, v roce 1989 jsme odmítali Únor. Základním rysem bylo paušální odmítnutí minulosti. Disidenti odmítli toto kyvadlo rozkývávat a prohráli na tom, zcela zákonitě.
Je to důležitá věc, protože ta mobilizační technika a technika nálepkování pořád nese důsledky. Plodí určitý dekor, kterému se politická moc musí potom podřídit.
Z toho vyplývá to, o co šlo.
Co se týče zmíněného marxismu. Klaus není marxista. Klaus je fanatický vyznavač von Hayeka a teorie veřejného výběru. Tyto teorie, protože jsou to ekonomické teorie zkoumající politiku, jsou samozřejmě do jisté míry marxistické. Je to podobné pole.
Klausova víra v samoorganizovanou stavbu je striktně teoreticky fundovaná von Hayekem, který analyzoval společnosti padesát let staré.
Moderní společnost a její dnešní uspořádání nebyla tematem von Hayekovy analýzy. Proto politická hesla, která tady převládla po listopadu, byla skutečně o tom, jak si Hurvínek představoval válku. Tady se prostě obnovoval kapitalismus devatenáctého století.
Samozřejmě z toho vyplynuly důsledky. Když čtete, jak psalo Neue Freie Presse v roce 1875 a jak psala Mladá fronta Dnes před sedmi lety, no to je úplně totéž. Podívejte se, jak MFD psala o odmítání pluralismu. Nebo "nikdo nám nebude kázat, jak má fungovat burza". No to je Neue Freie Presse v roce 1875.
Mimochodem, je to selhání liberalismu, protože se liberalismus stal statutem quo nespravedlnosti. Tato nespravedlnost erodovala společnost.
Nejde o "zklamání z české výlučnosti". Jde o nespravedlnost. Sociální nespravedlnost, kterou rozšířila institučně nezvládnutá transformace. Vedlo to k tomu, že společnost, která hlasovala pro svobodu a prosperitu, tak se jmenoval program ODS v roce 1992, a byl přijat většinou společnosti, tak ten program nebyl naplněn. Myslím, že je to přesnější analýza, než že by šlo o nějakou zklamanou českou výlučnost.
