Peníze došly, pacienti se zakonzervují
Jindřich GINTER
Vyčnívat z průměru, v dobrém slova smyslu, se nevyplácí. Takové ponaučení plyne z causy ortopedie v okresní nemocnici Havlíčkův Brod, která je charakteristikcá pro zákulisí českého zdravotnictví. Začíná se totiž výrazně omezovat péče o pacienty. Připouští to oficiálně i ministerstvo zdravotnictví, které denodenně dostává zprávy o tom, že lékaři odkládají operace, nepřijímají pacienty, když nejde opravdu o život, či opakovaně používají materiály, které se již měly znehodnotit.
V havlíčkobrodské ortopedii čekají pacienti na operaci maximálně půl roku, zatímco jinde přes rok. Klinika má z devadesáti procent využitá lůžka, poskytuje péči i pro občany z jiných okresů, má nízký počet pooperačních komplikací. Ředitelství nemocnice ale prosazuje, aby pacienti na operace čekali déle, a aby byli lidé z jiných okresů odmítáni. Prý z ekonomických důvodů. Oddělení se musí přizpůsobit okolnímu standardu, říká ředitel nemocnice.
Zajímavé. Proč se okolí nepřizpůsobí ortopedii v Havlíčkově Brodě? diví se pacienti. Primář této ortopedie, hájící tvrdohlavě pacienty, se dostal do střetu s nemocnicí. Není přizpůsobivý. Podle ředitele nemocnice nepochopil realitu.
Management se obhajuje, že škrtit dobře fungující oddělení, je ve zdravotnictví běžné. Poukazuje na rozhodnutí ministra zdravotnictví i vlády.
Ta rozhodnutí zní - musí se redukovat a šetřit; zdravotnictví žije nad finanční možnosti státu. Občane, počkáš si na operaci déle, pokud nejsi na umření. Více si připlatíš, aby jsi neplýtval péčí. Ve skutečnosti jde o to, jak z lidí vytáhnout navíc šest až osm miliard korun ročně.
Sice se nechaly bez kontroly bujet zdravotní pojišťovny, kde se ztratily miliardy korun, socialistický systém nemocnice se nezměnil, pouze se rozpadl systém okresních odborníků, sledujích jakž takž kvalitu medicíny v daném oboru.
Velké nemocnice se vinou špatných manažerů (jak dnes ministerstvo říká) nebo prý dokonce až příliš mazaných šéfů (to se spekuluje) propadly v miliardové schodky. Křiklavé případy velkých nemocnic si vyžádaly kontroly, a půjčky státu.
Také do menší nemocnice nahlédne oko ministerstva. To když přes rok dluží za léky. A co nemocnice, které nespravuje ministerstvo, ale okres? O těch toho moc nevíme, jsou v kompetenci okresních úřadů, krčí rameny ministerstvo.
Takže zde rozhodují vztahy a zájmy zodpovědných osob na okresech - a ty jsou různé. Stává se, že ruka ruku myje. O dohledu nad hospodařením pak nemůže být řeč.
Ještě před třemi lety, prakticky za téže vlády jako dnes, se nezřízeně nakupovaly drahé přístroje bez ohledu na to, jak budou využívány. Někde je diagnostických zařízení příliš, třeba v Praze, jinde vážný nedostatek. Průměrně bylo ale zdravotnictví tak dobře vybaveno, že už státu dochází dech a nemá peníze, aby provoz přístrojů zaplatil.
Škoda, že nelze přístroje stěhovat, postěžoval si Stráský. Ve stejném duchu se stavěly zbytečně nové nemocnice, přičemž chybí léčebny dlouhobě nemocných. To, že se v době zdravotnického hýření porušovala Ústava špatnou, avšak zásadní legislativou, a pak se vše narychlo lepilo, ani nebudeme rozvádět.
Všechny chyby vláda přiznává, přímo či nepřímo. Jinak by ani neměla důvod připravovat novou reformu zdravotnictví. Na tu starou, vládní reformu, kde se rozkutálely miliardy, zapomeňme. Začneme opravdu šetřit, říkají politici, neboť deficit stále roste.
A tak ministerstvo navrhuje, do podrobností nepromyšlené tahy na rušení či omezování nemocnic. Jak se ukazuje, sestřelí i ty nadprůměrně dobré. Ze dne na den může zlikvidovat týmy zdravotníků, které se dávají dohromady minimálně deset let.
Možná se zásahy dokonce někde dotknou několika tisíc pacientů. Ale to přece nevadí. V průměru budeme mít přesně tolik akutních lůžek a přesně tolik ošetřovatelských lůžek v přepočtu na tisíc obyvatel, kolik máme mít. V průměru budeme vědět, na co má nárok pacient z pojištění a na co ne. Pokud ale přijde pan Novák do ordinace, tak nebude vědět, co si předplatil v pojištění, a co si má doplatit z kapsy. Tak to chodí dnes v lékárnách, kdy se za jeden typ léku někde doplácí a jinde ne. Nezbývá než věřit, že se neokrádá.
Nemocnice se rozsekají přesně podle počtu hlav v okrese. Ministerstvo a pojišťovny se ale nezajímají o lékařskou kvalitu klinik a nemocnic, o úroveň zkušeností, o to, pro kolik občanů ve skutečnosti v konkrétním oboru poskytují péči.
Lépe je srazit podpatky, držet krok a normy - jako za socialismu. Jedině tak lze asi v nemocnici přežít, protože kdo nepochopí realitu, tak se odsune. (To je myšleno obecně, ne autenticky na případu Havlíčkova Brodu.) Pro lékaře je nejvýhodnější "něco" odpracovat v nemocnici, udělat to nejnutnější, a většinu času raději věnovat své soukromé ordinaci.
To, že odpoledne pana doktora v nemocnici nezastihnete, přestože by ho tam bylo potřeba, nikoho již nezajímá. Proč by se měli primáři hádat s ředitelem, když se dohodnou na "prebendách", jak nám řekl ředitel jisté nemocnice. Vždyť i někteří ředitelé opouštějí kanceláře po poledni a odjíždějí do svých ordinací.
Současná situace stále více směřuje k tomu, aby pacienti nechávali v kapsách bílých plášťů tisícovky. Stejně jako za socialismu. Chudí pacienti počkají, pokud dříve nezemřou (ať je to bolí nebo ne), bohatší si přednostní péči zaplatí, ať jsou na to zákony nebo ne.
Na druhou stranu se ostře vyžaduje, aby občané včas platili pojištění. Jak kvalitní služby dostávají, se však důsledně nesleduje. To musí štvát pravicově i levicově smýšlející občany. Chudšímu pacientovi nezbývá než sednout si a vzít si drahé prášky, tedy se podrobit tzv. konzervativní léčbě. Tak se často říká tomu, když nejsou peníze na pořádné léčení, nýbrž na "udržování." Těžko se občanovi vysvětluje, že musela být zakonzervována stavba nové nemocnice. Ale ještě hůře se člověku vysvětlí, že on není léčen, ale také pouze konzervován.
V těchto článcích jsou výpovědi lékařů z terénu, kteří se ale bojí uvádět jména o tom, že sterilizují několikrát materiály, i když se měly již vyhodit. Už se hovoří i nařízení ve FN Královské Vinohrady o tom, že pacienti starší 70let nemají být příjmáni na kardiologii. Případ Havlíčkův Brod je pouze jeden z mnoha. A všude se táhnou ty kouzelné věty - "konzervativní léčba pacientů" - "lidé budou muset více platit"
Jindřich Ginter
