pondělí 15. prosince

O B S A H

Kongres ODS v Poděbradech:

  • Kongres ODS v Poděbradech - zvítězil kult osobnosti (Jan Čulík)
  • K nepřesvědčivé zprávě Kontrolní komise ODS o financování této strany (Jan Čulík)
  • Skandály (Václav Žák)
  • Kongres ODS: povzbudivý začátek (Danny Novotný)
  • ODS - strana zakonzervovaná? (Miroslav Jandora) Velká Británie:
  • Labouristé dělají další chyby: nařizují sdělovacím prostředkům, jak mají dělat rozhovory s politiky (JČ)
  • Rozhlasový rozhovor s labouristickou ministryní, který rozzuřil Labouristickou stranu
  • Výhružný dopis od Labouristické strany adresovaný BBC



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Upozornění: k předchozím číslům BL se dostanete, když kliknete v záhlaví na ikonu Archív. Celé dnešní vydání BL se vám natáhne, když kliknete na poslední řádce Obsahu (zde napravo) na Kompletní Britské listy

    Adresa Britských listů je zde.

    (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University)


    Kongres ODS v Poděbradech - zvítězil kult osobnosti

    Průběžné poznámky, vznikající během jednání Kongresu o víkendu

    O víkendu 13. a 14. prosince se konal v Poděbradech Kongres Občanské demokratické strany. Aktuální informace jsou na stránkách http://kongres.ods.cz/ .

    13:25, neděle 14.12. 1997: Václav Klaus byl zvolen předsedou Občanské demokratické strany počtem 227 hlasů z 312 možných. Jan Ruml získal 72 hlasů delegátů VIII. Kongresu ODS.

    Vyplývá z toho, že je ODS nepoučitelná. Dala se na cestu mečiarismu. Bude zřejmě dále existovat tvrdé ideologické jádro, jehož členové, stoupenci, a nekritičtí obdivovatelé budou stát za vedením, ať se děje, co se děje, ať vedení udělá cokoliv, protože je to NAŠE vedení - všichni ostatní jsou zrádci.

    Bude docela legrační, pokusí-li se po zametení finančních skandálů pod koberec vedení ODS s "obrozeným" Klausem vstoupit do nové vlády.

    Katastrofa, kterou to způsobí s českým občanským povědomím, se vůbec nedá podceňovat.

    Ještě doufejme, že to, co převládlo na Kongresu ODS, byla jen manifestačně vzdorovitá proklausovská atmosféra (na britských sjezdech politických stran taky občas převládá zarytá nekompromisnost, je to cirkus pro aktivisty ze Zapadákova) a že se v pokongresové atmosféře třeba ODS začne chovat rozumně a věcně a začne se seriózně zabývat otázkou špinavého financování, kterou na kongresu zametla pod koberec.

    Mohl by to nasvědčovat rozhovor Bohdana Dvořáka v pondělním deníku Slovo. Dvořík promluvil na sjezdu ODS dosti ideologicky bigotně (viz níže) ale v rozhovoru pro Slovo neřekl jen hlouposti. Mimo jiné tam konstatoval, že problém s financováním je nutno vyřešit. Pokračoval:

    "A jestliže ho nedokážeme vyřešit, tak už tady nebude žádné proti nebo proklausovské křídlo. ODS zmizí. Čili naším úkolem je v tuto chvíli vysvětlit si věci, seriózně dát ty věci do pořádku a přemýšlet o budoucnosti financování politických stran."

    Pokud tohle ovšem ODS věděla, proč s tím nevyrukovala už na kongresu?
    Byla by škoda, kdyby jasná slova, která na Kongresu ODS přednesli Jindřich Vodička, Ivan Pilip, Michal Lobkowicz a někteří další debatéři, byla ignorována. Ze sjezdového jednání zdá se vyplývá, že se se rozhodla, že je důležitější opevnit se vůči nepřátelům než řešit problémy, které krizi strany vyvolaly a své chyby a své podvodnictví zapřít.

    Doufejme, v zájmu ozdravění české politiky, že čeští voliči takovouto stranu nepodpoří.

    Doufejme, že tragický osud ODS bude poučením i pro ostatní strany české politické scény, aby jednali napříště otevřeněji a čestněji.

    Anebo se z ČR nenávratně stane banánová republika východňárského typu, kde budou styky a osobní loajalita důležitější než čest?


    ODS se zjevně rozštěpila. Někteří její činitelé si dobře uvědomují (viz níže), k jak vážnému skandálu v posledních týdnech došlo a že stranu může zachránit jen stoprocentní otevřenost a naprostá očista, odstranění lidí pošpiněných skandály.

    Jiní to nechápou a zaslepeně hovoří - s téměř komunistickou paranoiou - o spiknutí nepřátel, o destabilizačních snahách, chtějících zabránit vstupu ČR do NATO, o tom, že se špinavé prádlo ODS nemělo prát veřejně, ale všechno se mělo upéct doma (Jan Koukal), hovoří se o loajalitě a o zradě.

    Citace z projevu Ivana Pilipa, k němuž není třeba moc dodávat:

    Snad jen toto: Pane Pilipe, proč jste neřekl na Kongresu ODS: "Když jsem se dověděl o nezákonných praktikách ODS, měl jsem jít na policii. Neudělal jsem to. Jako ministr financí jsem nevěděl nebo nechtěl vědět, že ODS porušuje vlastnictvím peněz v zahraničí devizový zákon." Čím to, že se vás delegáti Kongresu ODS na tyto věci nezeptali?

    Ivan Pilip řekl:

    Musím tedy potvrdit, že v září tohoto roku jsme na jednom z politických grémií ODS byli informováni o tom, že ODS má, zřejmě nikoliv pod tímto názvem, ale k dispozici peníze v zahraničí, a to ve výši asi 160 až 170 milionů korun, které existují již delší dobu a v souvislosti s touto diskusí také padla slova o nutnosti dořešit otázku podpisového práva. Pravda je také to, že byla určena komise, která se má touto otázkou zabývat. Zároveň měl - a doufám, že také byl - zhruba v této chvíli rozeslán dopis Hlavní kanceláře, který jednotlivé oblasti upozorňoval na to, že grémium nedalo souhlas k jiným způsobům financování, než jsou ty, které jsou obsaženy v dříve přijatých pravidlech. Zároveň musím říci, že jsem považoval za správné rozhodnutí grémia, které prohlásilo, že nevydalo souhlas, vědomý souhlas k nějakému jinému hledání zdrojů a hledalo cestu k tomu, aby takovýmto chybám do budoucna zabránilo. Zároveň však chci říci v této souvislosti, že považuji za nemožné přijmout principy určitého etického relativismu, kdy si tady začneme říkat, že jiné strany přece také mají politické problémy s financováním, že také mají sponzory v zahraničí a že tady nejsme sami. My musíme mluvit za sebe a hledat čistotu a důvěryhodnost naší politiky. Nemůžeme si tu také říkat, že všechno přece šetří příslušné orgány a ty, že nám dají odpověď. Politickou odpovědnost máme sami před sebou a jsme povinni si navzájem tyto věci vysvětlit.

    (...)

    A myslím proto, že stojíme před otázkou, co dál, jestli se uzavřít do sebe, hledat nepřátele, semknout se ještě pevněji, hledat, kdo všechno kolem nás anebo uvnitř nás za to může: opozice, prezident, koalice, média, ano, to je jasné řešení. Ale uvědomme si také jedno, i do budoucna budeme muset hledat partnery, se kterými budeme vyjednávat, se kterými budeme politiku schopni dělat. Je tady také druhá věc, druhý možný postup, že budeme hledat skutečné a hluboké příčiny našich problémů. Chceme se utkat s postsocialistickou levicí, ale hledejme také, jak pevné k tomu máme zázemí.


    Citace z projevu Jindřicha Vodičky:

    My dnes nejednáme v Poděbradech, protože jsme dělali příliš mnoho kompromisů, protože si někdo na nás chladí žáhu, proto že si někdo nepřeje náš vstup do evropských či euroatlantických struktur, nebo proto, že zde je nějaké spiknutí. Sedíme zde proto, že jsme nezvládli finanční skandál. Nedokázali jsme důvěryhodně vysvětlit, co vysvětlit šlo a omluvit se za to, co vysvětlit nešlo, jen se slaběji či silněji tušilo. Začali jsme ztrácet největší kapitál politické strany - důvěru. Definitivně selhala naše taktika - přiznávat jen to, co přiznat musíme.

    Důrazně varuji před tím zlehčovat tento skandál, vydávat jej za zástupný problém. Nevíme, co nás ještě čeká v nejbližších měsících. Neztrácejme alespoň pud sebezáchovy!!

    (...) Jak je možné, že debaty, které předcházely kongresu, byly zploštěny prakticky na referendum o předsedovi strany? Jak to, že bezprostřední příčina našeho kongresu - finanční skandál - je uzavírám pouze bezradnými výzvami k vedení strany, aby učinilo vše pro vysvětlení nejasností. Kde jsou výzvy k osobní odpovědnosti?! kterou ve svých programových dokumentech skloňujeme? Proč se nikdo nezeptal členů grémia, jak to bylo?

    (...) Pouze nové vedení strany složené z lidí, kteří se nikdy na přímém řízení ODS nepodíleli, může mít všeobecnou důvěru.


    Důležitý projev Michala Lobkowicze

    Lobkowicze byl jedním z prvních mluvčích, kdo otevřeně řekl, co by si měla ODS uvědomit a podle toho jednat: svou důvěryhodnost neztratila v důsledku nějakých vnějších spiknutí či machinací nepřátelské opozice, ale v důsledku svého vlastního jednání. Podporu českých voličů může znovuzískat jen tehdy, očistí-li se rázně od podvodných praktik.

    Lobkowicz uvedl:

    Dokud si budeme lhát do vlastní kapsy, nemůžeme být důvěryhodní.

    Tohle ODS skutečně potřebuje slyšet. A jednat podle toho.

    Rozumný byl také v sobotu večer projev poslance Jiřího Vlacha. I ten si uvědomuje, že má-li ODS nabýt důvěry u obyvatelstva, musí jednat radikálně, zveřejnit všechny údaje o pochybném financování a očistit se od lidí, kteří jím byli zdiskreditováni.

    Předchozí řečníci však to, co řekl debatéři v sobotu večer a pak zejména v neděli, zjevně vůbec nechápou.


    Petr Čermák požadoval na Kongresu ODS dodržování principu presumpce neviny vůči politikům.

    Nežije v reálném světě. Politikova pověst je nutně založena na důvěře u voličů. Proto si musí politik dávat obrovský pozor, aby se neodpovědným chováním, které se dá interpretovat jako podvodnictví či korupce, neznemožnil.

    Britští labouristé přijali začátkem roku 1997 jeden milión liber od ředitele firmy Formula One Bernieho Ecclestona. Posléze - náhodou? - učinila jejich vláda při připravování jednoho zákona podstatný ústupek, ve prospěch právě firmy Formula One. Labouristé se důrazně bránili, že to s Ecclestonovým darem nemá nic společného a jeden milión liber vrátili.

    Marně. Jejich pověst byla trvale poškozena.


    Tragédie Jana Rumla

    České sdělovací prostředky vytvářejí aureolu kolem Jana Rumla jako zachránce české pravice obecně a strany ODS konkrétně.

    Projev, který Ruml pronesl na kongresu ODS, byl slabý.

    Koncipoval celou historii ODS posledních týdnů jako levnou detektivku. Vyhnul se tomu, co se skutečně událo a co bylo příčinou pádu ODS i Václava Klause.

    Mimochodem, rozum čtenáře někdy zůstává nad lacinými metaforami českých politiků skutečně stát. Co to je proboha za formulaci,

    "V roce 1992 [jsme byli] pevně ideově a programově rozkročeni nad touto zemí"?

    Emocionální a romantický projev Jana Rumla se docela dobře čte. Krásné jsou apely na to, aby se ODS osvobodila od dogmatičnosti a netolerance.

    Jenže:

    Proč Ruml neuvedl, co vlastně o pochybném financování ODS ví? To je to nejdůležitější. Všechno ostatní jsou plané řeči.

    Jenže Rumlův projev neobsahoval vůbec žádné nové informace. Strana se dostala do obtížné situace v důsledku informací o pochybném financování. Proč tuto otázku nikdo neřeší?

    Mnozí členové ODS chodí kolem problému financování, který jejich stranu zdiskreditoval, jako kolem horké kaše? Celý Rumlův projev je snůškou nejasných nekonkrétních podivností.

    Proč Ruml neřekne otevřeně, co v této věci ví? Nebo neví nic? Zajímavá je - vzhledem k jeho údajně demokratickému přesvědčení - Rumlova intenzívní nenávist vůči Zemanovi a sociální demokracii. To si skutečně Ruml myslí, že nikdo jiný než ODS nepřivede ČR do NATO - kterýžto vstup do západních obranných struktur u lidí typu Rumla funguje jako konečná spása?


    Jan Stráský požadoval, aby se alespoň příští vedení ODS zasadilo o objasnění kontroverzního financování své strany. Hluboce komunisticky primitivní byl však projev Bohdana Dvořáka, který doporučuji všeobecné pozornosti. Je tragédií, vládla-li v ČR doposud strana, která měla tak omezeně ideologické aktivisty.

    Václav Benda korunoval jednání sjezdu ODS tím, že vyjádřil názor, že nynější potíže ODS jsou důsledkem spiknutí, které chce zhatit budoucnost ČR. Je to krásně spiklenecká představa. Propadají ji i ti nejschopnější politikové v nejzralejších demokraciích.

    Nahlédl jsem v sobotu do nového vydání britského satirického čtrnáctideníku Private Eye.

    Paroduje se v něm politika neobyčejně vlivného a mocného labouristického ministra bez portfeje Petera Mandelsona, který se rozhodl vydat 200 000 liber na stavbu jakéhosi podivného dómu nedaleko Londýna k oslavě příchodu roku 2000, nikdo však neví, k čemu ten dóm má být.

    Private Eye paroduje Petera Mandelsona jeho fingovaným dopisem:

    "Jsem rád, že mé plány pro neobyčejně úspěšný dóm pro rok 2000 pokračují vynikajícím způsobem. Lidé se sice ptají, proč chci vydat 200 000 liber a nevím, co v tom dómu bude. Odpovídám, buďte trpěliví. Dóm bude postaven a bude opravdu neobyčejně populární. A jestliže někdo říká, že tomu tak není, je zrádcem Tonyho Blaira, Velké Británie i mě samotného."

    Konspirační teorie, zakrývající neschopnost a hloupost vládnoucích politiků, vznikají, jak vidno všude. Je daleko lehčí vymyslet si, že se ODS dostala do nynějších potíží v důsledku nějakého levicového či pravicového (či jakého) spiknutí, než analyzovat své vlastní interní problémy.

    Myslím, že by si pravicový Václav Benda s levicovým Peterem Mandelsonem velmi dobře rozuměl. Některé tiky jsou mnoha lidem společné, bez ohledu na jejich politické přesvědčení.

    Třeba byste, pane Bendo a pane Mandelsone, mohli vytvořit mezinárodní alianci.


    Komentář - sobota 13. 12., 16. hodin středoevropského času

    V sobotu odpoledne rezignoval manažer strany Tomáš Ratiborský. Václav Klaus přednesl tento projev.

    Bohužel tím opět dokázal, že není schopen dobře vnímat současnou českou realitu.

    Několik odstavců před koncem projevu se Klaus dvakrát zmínil o obvinění, že jeho strana zřejmě (?) vedla zahraniční konta. Je pozoruhodné, že sám dává tomuto velmi vážnému obvinění tak malou důležitost, že se k němu dostal až ke konci projevu, vzhledem k tomu, že právě v důsledku tohoto obvinění jeho vláda padla. Klaus v projevu na toto téma uvedl:

    Teď přibyla obvinění o zahraničních kontech. Chtěl bych říci, že o žádných kontech ODS doma či v zahraničí, o kontech volebních či o kontech regionálních nic nevím. Nikdy jsem nedal souhlas k těmto ani k jakýmkoli jiným podezřelým machinacím. Otázku financování jsem považoval - asi trochu chybně - za čistě technickou a administrativní záležitost. Chtěl bych zdůraznit, že do mých životních principů a postojů pozornost na tyto věci nepatří a právě proto jsem je podcenil.

    Myslím, že to už samo stačí jako důkaz, že Václav Klaus není osobností, která by měla stát v čele českého státu. Financování a veřejné postoje vládnoucí strany musejí být naprosto čisté. Klaus by znovuzískal podporu voličů, kdyby zahájil svůj projev tím, že by otevřeně řekl, že o zahraničních a jiných kontech třeba nic neví, ale dává tímto signál k tomu, aby se tyto záležitosti otevřeně vyšetřily, aby se jeho strana od nich distancovala a aby se financování politických stran stoprocentně zprůhlednělo, že ODS půjde v této věci příkladem.

    Neučinil to, a všechno ostatní jsou jen řeči kolem. Klaus vidí problémy své strany především jako osobní spor mezi sebou, svými stoupenci a svými odpůrci. Odmítá zabývat se problémem ODS, jako by to byl personální problém, týkající se hlavně jeho vlastní osoby a požaduje, aby se hovořilo o idejích a aby se na kongresu zachovala tolerance. Důraz na toleranci je mu ke cti. Škoda jen, že blíže nedefinoval, co považuje za ideje své strany, protože jako obvykle, užívá nálepek "pravicovosti", aniž by byl schopen tyto věci přesněji určit.

    Klausův důraz na potřebu tvrdé ideologie, kolem níž by se měla ODS "semknout", je komunistický a obávám se, v dnešním světě, kdy vlády jednají podle toho, jak se mění situace, nepružný a nenosný. Doufejme, že jiné strany u moci v ČR nebudou praktikovat stejně zjednodušeně ideologický postoj. K tomuto postojí se ale Klaus uchyluje v důsledku frustrace - zjevně trpí tím, že se mu v posledních měsících, ne-li letech, vláda vymkla z rukou a nedokázal prosadit už skoro nic. Částečně je to možná proto, že se jeho vize, která byla i původně pro českou realitu nedostatečná, velmi radikálně od skutečnosti odchýlila. Ukázalo se, že skutečnost je jiná, než jak ji vidí Václav Klaus.

    Klaus znovu v projevu varuje před "kolektivistickými experimenty". Nedefinoval, co to vlastně je, ale z předchozí zkušenosti známe, že pro Klause padá skoro veškerá politika západních - i konzervativních vlád - do oblasti "kolektivistických experimentů". Přitom ovšem důraz, který Klaus dává na individuální odpovědnost a svobodu občanů je správný. Stačí to však a učinila Klausova vláda dost pro to, aby mohli občané své individuální odpovědnosti a svobody - v prostředí poctivosti a zákonnosti - skutečně užívat?

    Klaus kritiyuje nynější debatu ohledně ODS, že se prý nesoustřeďuje na smysl a cíl politiky, ale na "podružné věci kolem".

    Jako by nechápal, že nyní především věrohodnost jeho strany dostala tvrdou ránu a že prvořadým úkolem, než se začne znovu mluvit o smyslu a cíli její politiky, je obnovit morální kredit ODS.

    Zdá se, že hlavním tématem Klausova projevu na Kongresu ODS není ani tak vysoce důležitá otázka pochybného financování strany, ale Klausova bezmocnost.

    Klaus se dostal v roce 1992 k moci a chvíli se mu zdálo, jak píše Milan Kundera, že se mu podařilo vzít do rukou otěže osudu a úpěšně zemi kočírovat směrem, o němž se domníval - a dosud se domnívá - že je pro zemi prospěšný.

    Stalo se, co se stát muselo - ukázalo se, že jeho vize je nedokonalá, primitivní a nenosná a že realita je daleko složitější, než jak ji bývalý premiér chápá. Otěže osudu mu vyklouzly z ruky. To by se stalo každému. Obecně se ví, že lidské ideologie jsou nedokonalé, že k poznání skutečnosti jen aproximujeme a musíme svůj přístup přizpůsobovat a měnit podle toho, jak se dovídáme nové věci.

    Klaus svému neúspěchu dodneška nerozumí. Je frustrován, že už jeho jednání nenese žádné ovoce. Domnívá se, že se věci zastavily a zasekly proto, že mnoho jeho partnerů v ODS a v dosavadní vládní koalici začalo být přehnaně ambiciózních, a mocenský boj ochromil řádnou politickou práci.

    Klaus dále hrdě brání svou zpackanou privatizaci, i když trochu přiznává, že zanedbal rostoucí ekonomické problémy ČR a selhal při úkolu řádně regulovat finančnictví a kapitálové trhy.

    Jeho obrana privatizace i v tomto projevu v jedné pasáži připomíná argumentaci Vladimíra Železného z televize Nova:

    Nesmíme odstoupit od hrdosti na to, co bylo v naší zemi díky námi nastartované a námi tažené transformaci dosaženo. (...) . Dokázali jsme vytvořit atmosféru, která způsobila, že po desetiletích totálního útlumu statisíce či milióny našich spoluobčanů pozvedly hlavu, rozhlédly se kolem sebe a s vlastním rozumem, bez mentorských zákazů, pokynů či "rad moudrých", se začaly starat o věci své i o věci veřejné. Toto byl náš největší příspěvek dnešní době. To, že se ODS dokázala pohybovat mezi Scyllou a Charybdou, v onom nesmírně obtížném a nebezpečném prostředí, vymezeném na straně jedné pochopitelnou občanskou ustrašeností z neznámé budoucnosti ve svobodě a na straně druhé nutností provést radikální ekonomickou a společenskou reformu komunismem zdevastované země, způsobilo, že jsme se postupně stávali výhodným cílem útoků ze všech stran. V očích málo přemýšlejících radikálů a hlasatelů špatně pochopených učebnicových pravd byla ODS málo pravicová, v očích levicových intelektuálů a všech, kteří se obávají života bez státního paternalismu, byla naopak málo sociální. Tehdy začal generální útok na ODS. Útok, který byl snadnější než obrana. Jeho důležitou inspirací nebyl jen fakt, že byla ODS stranou nejsilnější, ale především to, že byla úspěšná, což se v naší zemi, alespoň u těch méně pracovitých, již tradičně neodpouští. Brzy se stalo módou a téměř povinností vyšlápnout si na ODS.

    Tak je to jasné. Podobně jako na televizi Nova, lidé útočí na ODS, protože jí závidějí - byla příliš úspěšná. Kromě toho, kdokoliv se odváží ODS kritizovat, je buď "málo přemýšlející radikál špatně pochopených učebnicových pravd" anebo "levicový intelektuál obávající se života bez státního paternalismu". Nebo patří kritikové mezi líné, "méně pracovité" občany. Ti, kdo pracují hodně, zřejmě naopak s politikou ODS plně souhlasí.

    To by bylo krásné, kdyby byl svět takhle jednoduchý.

    A ten jazyk:

    Klaus se pořád ještě nedokázal zbavit komunistické novořeči. K ní patří i výrazy "hlídání základních pilířů celé polistopadové transformace".

    Podivuhodně šroubovaný je i výčet chyb, které jeho strana způsobila. Jeho styl připomíná komunistické sebekritiky:

    Faktem je, že jsme nezabránili

  • postupnému odchodu výrazných představitelů vlády a postupnému oslabování postavení vlády samotné
  • narůstání některých nepříznivých tendencí v ekonomice
  • zesilování pocitu občanů o obtížném dovolání se práva
  • nezvládnutí reformy zdravotnictví
  • byrokratizaci státní správy

    Prosím, co to znamená:

    "zesilování pocitu občanů o obtížném dovolání se práva"?

    V závěru se Klaus v projevu znovu zmiňuje o pochybném financování své strany.

    Konstatuje:

    Úplně něco jiného než politická zodpovědnost je však jakákoli prokázaná (a zdůrazňuji prokázaná) osobní zodpovědnost toho či onoho jednotlivce za tu či onu nesprávnou věc. V této věci jsme zatím daleko nepokročili a přesto je o tom na nejrůznějších stranách vydáváno mnoho silných politických soudů. Jedná se o chyby účetnictví nebo o korupci (koho a proč)? Jedná se o neoprávněné osobní obohacení se (koho?) nebo o porušení daňových zákonů a předpisů, o porušení devizového zákona či zákona o politických stranách? Nedovedu si představit, že by právě v těchto věcech mohlo přinést něco úplně nového jednání kongresu. Nové vedení ODS však musí pokročit dále a zejména musí jednoznačně říci a popsat, co uděláme do budoucna, aby se dnešní problémy nemohly do ODS už nikdy vrátit.

    Klaus ale proboha neměl v této věci vznášet mlhavé otázky, naopak to měl být on, kdo měl celou věci důrazně objasnit. Tím dále ochromil svou důvěryhodnost. Kdo jiný než Klaus jako šéf strany nese za korupční obvinění ODS odpovědnost?

    Jak známo, české úřady dosud nepožádaly švýcarské úřady o informace ve věci tajného konta ODS.

    Jak je možné, že sám Klaus, na němž spočívá obvinění z korupce a nezákonných praktik zvlášť tvrdě, se energicky nezasazuje o objasnění této věci?

    Jan Čulík



  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|