Skandály
7. října 1994
Pane kolego,
posilam Vam jeden ze starsich clanku. Ja mam trochu vyhodu, ze nic noveho psat nemusim. Jestli to budete zverejnovat, zduraznete, prosim to datum.
V.Ž.
Skandály vládní koalice se odbývaly poukazem na okurkovou sezónu: není o čem psát, tak si novináři vymýšlejí skandály. Kupodivu, ač dlouho po sezóně, skandály neubývají, spíš naopak.
Průběh skandálů lze už modelovat s téměř matematickou přesností: objevení skandálu, ignorování, v horším případě bagatelizace, v nejhorším dementi, trochu povyku okolo, pak skomírání. Po čase se zase vynoří jiný skandál. Jaký problém, procenta podpory voličů se nemění.
Zajímavé je, jak se ujalo přesvědčení, že skandály jsou takové drobné pihy na sličné tváři úspěšného budování kapitalismu. Jsou to náhody, nedorozumění, a neexistuje žádná spojitost mezi nimi a politikou, kterou vládní koalice provozuje.
Jenže to je výklad notně eticky samoregulovaný. Ve skutečnosti je většina skandálů přímým důsledkem politiky, která zvítězila ve volbách v r. 1992.
Důsledky autoritativní politiky jsou dobře známé už z analýzy fungování mnišských řádů. Za prvé, v mocenské špičce nevládnou partnerské vztahy, ale vztahy nadřízenosti a podřízenosti. Vůdce rozhoduje, ostatní fungují jako převodové páky. To samozřejmě vede k převrácené selekci "kádrů" - nahoru se dostávají lidé, kterým záleží víc na mocenském postavení než na vlastní důstojnosti. Tu si vedle "vůdce" lze stěží udržet: při prosazování svých názorů si servítky nebere.
Vedle autoritativního vůdce není místo pro osobnosti, které jednají z vlastního pocitu odpovědnosti. "Převodovým pákám", které vůdce vedle sebe potřebuje, však obvykle pouhé mocenské postavení nestačí: velmi rády ho zhmotňují. Tu privatizací Knižního velkoobchodu, tu 350 mil Kč na provozování Lotynky, tu v podobě "naprosto nezištného" zapůjčení mercedesky - ať od Konstruktivy, jako pro exprimátora Kondra, nebo té od Helbigů pro místopředsedu Čermáka. Atd.
Nejde však pouze o tento aspekt mocenské politiky. Její nedílnou součástí je předstírání - nad Masarykovou "jednotou slov a činů" se pragmatici jenom ušklebují.
Aby se taková politika dala provozovat, je třeba ochočit alespoň část sdělovacích prostředků, nejlépe televizi a rozhlas. To v postkomunistické společnosti zvyklé na konformitu není zase tak neřešitelný problém. Není náhoda, jaký je v TV nepoměr v prezentaci názorů koalice a opozice. Není náhoda, že V. Klausovi velmi vadí veřejnoprávní rozhlas a televize: jinak by ředitele jmenoval sám (ředitelem rozhlasu chtěl mít Musílka, před jehož servilitou musí blednout i normalizační žurnalisté).
Není náhoda, jak místopředseda Čermák reagoval na licenci pro CET 21 (Nova). Není náhoda, že protestoval u ředitele veřejnoprávní televize kvůli nástupu Jana Urbana. Lze mnohem spíše věřit bývalému šéfredaktorovi Telegrafu Šafrovi, že Čermák zařídil jeho odvolání, než Čermákovu dementi. Klaus přece nepotřebuje šéfredaktora, který spustil takovou kampaň proti "české cestě" privatizace petrochemie, že V. Klaus svoji koncepci prohrál.
Nepřípustné praktiky jsou tak naprogramovány v samotné autoritativní politice. Samozřejmě nestačí vyměnit loutky - po Mackovi či Kovářovi jenom přijde Čermák, po něm zase nějaký Macek. Jaký má smysl měnit loutky, když provázky zůstávají?
Myslí si snad někdo, že místopředseda Čermák tropí své kousky jako hobby bez vědomí svého předsedy? Nebo má spíš pravdu titulek Frankfurter Allgemeine Zeitung "Čermák - Klausův muž pro špinavou práci"?
Je třeba změnit politiku. Jenom v politice, která je založena na partnerství, ne na poroučení, se mohou ve veřejném životě prosadit lidé s vlastním svědomím. Ty je také obtížné zkorumpovat. Ovšem "vůdcové" v tomto typu politiky mají obvykle mnohem civilnější rysy - nevynucují si oddanost.
Před komunálními volbami není na škodu si tyto základní souvislosti uvědomit. Jestliže nám poslanec Budínský v placené inzerci vyhrožuje, že se "poslanci ODS zvolení v listopadových volbách budou chovat stejně jako členové ODS v parlamentu a ve vládách", mělo by to pro nás být vážným důvodem k zamyšlení, jestli skutečně chceme mít na radnici svoje Kondry a Čermáky.
