Je či není pořad Aréna České televize bulvární?
(Předchozí část této debaty je zde.)
Vážený pane,
neměl jsem v úmyslu znovu se vracet k polemice o Aréně, ale Vašich “Pár závěrečných poznámek" z 29. ledna t.r. mne znovu nutí ostře se ohradit. Pokud totiž užíváte velmi volně termíny s nemalým emotivním nábojem (“bulvár") a generalizujícími výroky uvádíte čtenáře Britských listů v omyl, nezbývá mi nic jiného než znovu důrazně protestovat. Pokusím se být při tomto uvádění Vašich výroků na pravou míru velmi stručný:
1) Aréna není “svým formátem bulvární pořad", jak tvrdíte. Nenaplňuje totiž ani podstatné rysy běžných slovníkových definic bulváru (nelze jej charakterizovat jako “pouliční, nízko zaměřený, hovící vkusu ulice a nejširších mas, sensační a laciný" a rozhodně neuvádí “dějově atraktivní, ale schematické, banální a nepravděpodobné příběhy milostné nebo dobrodružné"), ale neodpovídá ani tomu, jak je bulvár obecně chápán, tedy jako publicistika, zaměřená na skandály a rýpající se v soukromí veřejně činných osob. Právě tak, jako nenacházím v příslušné definici, kterou jsem citoval minule, slova “seriózní a politický", nenacházím v této definici ani slovo “bulvární". Ani do jedné z Vámi zvolených kategorií prostě nepatří, není to však chyba Arény, ale důsledek nevhodně volené a především velmi zúžené škály pojmů, které užíváte.
2) Ptáte se: “Jak 'korektně moderovaná' může být diskuse, při níž sedí v 'horkém křesle' jedna osobo a na ni útočí celá řada oponentů, za podpory hordy třeba i pískajícího publika za zády?" Budete se možná divit, ale jak psychologicky, tak fakticky je ten, kdo sedí v onom křesle, ve výhodě, což Vám potvrdí každý, kdo má s diskusními pořady delší zkušenost. Je to způsobeno dvěma faktory: vzbuzuje už svým postavením sympatie publika (Češi nejsou tak zlí, jak se domníváte) a především: může své názory formulovat konzistentně v krátkých časových intervalech a podřizovat je jednomu záměru. Oponenti však naopak často přicházejí o možnost vhodné repliky v daný okamžik, protože na nich prostě není řada a o pět minut později, když se znovu dostanou ke slovu, zní jejich odpověď nepřiměřeně a nesmyslně, neboť se zatím diskuse posunula někam úplně jinam. Tato výhoda plně kompenzuje početní převahu často nejednotných oponentů. Korektní moderování pak spočívá v tom, aby moderátor poskytoval čas k vyjádření rovnoměrně a ani svým verbálním, ani nonverbálním projevem neupřednostňoval některý ze zastávaných názorů. Tuto zásadu současný moderátor Arény dodržuje velmi striktně. Mimochodem: viděla a slyšel jsem ne-li, všechny, tedy alespoň téměř všechny Arény za celou dobu existence pořadu. Ani na jeden pískot publika si však opravdu nevzpomínám...
3) V Aréně v žádném případě nedochází k “předstírání něčeho, co tak ve skutečnosti není". Nejen doprovodným spotem a vyjádřením moderátora na začátku a na konci pořadu, ale všemi svými atributy, které divák podvědomě vnímá, dává formát pořadu výsledky telefonického hlasování do relevantního kontextu, tj. zabraňuje, aby jim auditorium u obrazovek přikládalo jiný význam než ve skutečnosti mají. Narozdíl od Vás se domnívám, že naprostá většina občanů České republiky je svéprávných a dovede to, co sleduje v televizním pořadu, který neobsahuje žádné záměrně manipulativní prvky, přiměřeným způsobem zhodnotit.
Na závěr mi dovolte vrátit se ještě k jednomu problému. Znovu citujete svůj vlastní text, konstatující, že “v Británii je takovéto telefonní hlasování o politických otázkách zakázáno". To je zjednodušující a nepřesné tvrzení. Vámi citované Produkční směrnice BBC to definují mnohem přesněji: telefonické průzkumy “nesmí být nikdy užívány jako prostředek pro získávání seriózních informací o politické podpoře pro určitou stranu." BBC nesmí nikdy vytvářet dojem, že takové údaje mají hlubší význam". Žádná otázka, předložená v Aréně divákům k telefonickému hlasování, nikdy nebyla určena pro získávání seriózních informací o podpoře pro určitou stranu. Její formulace se vždy týká konkrétního problému veřejného života v nejširším slova smyslu a nevyžaduje vyjádření podpory “určité straně". Česká televize pak žádným způsobem nevytváří dojem, že údaje, získané telefonickým hlasováním v Aréně, mají “hlubší význam". Žádná psaná norma tedy BBC nebrání pořad téhož druhu vysílat.
Nikolaj Savický
Podstatou bulvárnosti je využívání skrytých, nebo zjevných, "líbivých" faktorů a impulsů k manipulaci diváka či čtenáře s cílem zajistit, aby holdoval danému pořadu, sdělovacímu prostředku či periodiku. Pořad Aréna tomuto měřítku velmi přesně vyhovuje. To, že se přitom často tváří, že se zabývá závažnými tématy, je víc na škodu, než kdyby se zabýval odtažitými zábavnými prkotinami.
Bulvární metody tohoto pořadu jsou založeny na obojakosti: divákovi předstíráme, že mu nabízíme jednu věc (častou seriózní diskusi politických problémů), ale ve skutečnosti mu dáváme něco úplně jiného.
Ukazuje to mj. i svými příspěvky i pan Nikolaj Savický,. Pořad Aréna zároveň nepřímo definoval jako seriózní i nikoliv jako seriózní politický pořad. Uvedl, jak proti jedinému debatujícímu "dramaticky" vystupuje celá řada oponentů, i s podpůrnými diváky za zády, a zároveň hned poté vysvětlil, že tato zdánlivě příkrá převaha jedné strany vůči druhé vůbec ve skutečnosti převahou není.
V pořadu funguje několik skrytých faktorů, telefonním hlasováním počínaje a způsobem diskuse konče, které vytvářejí celkový dojem určité transakce, přestože však ve skutečnosti jde o transakci zcela jinou. Trvám na tom, že používání takového formátu pro závažná politická témata není seriózní a Česká televize by toto neměla dělat. Nikolaj Savický nevysvětlil, proč se telefonní hlasování v pořadu Aréna vůbec používá, kromě toho, že uvedl, že je to prý součástí "principu hry".
BBC užívá diplomatického jazyka. Najdete-li někde formulaci že "you should not do this or that", (to či ono "byste neměli dělat") - znamená to prakticky, že je to zakázáno. BBC prostě telefonní hlasování u politických pořadů neužívá. Tečka.
V posledním vydání pořadu Aréna vystoupili oponenti proti šéfovi ODA Jiřímu Skalickému. Debatovalo se o tom, zda je správně měnit ústavu či nikoliv.
Debata byla podle jednoho z účastníků pořadů naprosto nepřehledná. Nikdo nevěděl, co kdo říká. Někteří účastníci si otevřeně ohřívali polívčičku stranicky zaujatých útoků. Uprostřed všeho mátlo průběh pořadu telefonní hlasování, o němž nikdo nevěděl, proč v pořadu vlastně je a co má za smysl. Prostě - katastrofa. Účastník pořadu ze studia odešel s pevným přesvědčením, že bude třeba radikálně přebudovat podobu české televizní publicistiky, mají-li mít čeští občané v budoucnu alespoň trochu méně chaotický dojem z české politické scény.
(Z vlastní zkušenosti vím, že rozhlasové či televizní pořady s více než dvěma diskutéry (s nimiž debatuje nezávislý moderátor) jsou velmi obtížně nerealizovatelné, nemají-li rozbřednout v nezvládnutelné plkání či chaos, pokud nejsou předem velmi přesně, po minutách, scénáristicky strukturovány, každý takový pořad samostatně, a velmi přísně moderovány podle předem připraveného tematického schematu.)
JČ
