Ach, ti strašliví sudetští Němci
Nemohu se zbavit pocitu, že ač se Aleš Zeman ve svém pátečním příspěvku staví do pozice odborníka na česko-německé vztahy, jeho přístup k problému je typický prvoplánovou jednoduchostí a neschopností vidět ty nejjednodušší souvislosti. Stejný přístup bohužel převládl mezi českými intelektuály při vyjednávání česko-německé deklarace a právě on byl důvodem intenzivní (a zhola zbytečné) kampaně v českých masmédiích, která jednotlivé fáze její přípravy provázela.
Jak je možné, že do správní rady nového Fondu jmenovala německá strana tolik zástupců z Bavorska, ptá se pohoršeně Zeman. A co víc, dva z nich jsou sudetoněmeckého původu! Neslýchaná drzost -- to nemohli vybrat někoho z Aachenu, Mönchengladbachu nebo z Kielu?
Dovolím si uvést několik skutečností:
- Sudetský problém objektivně existuje, a to nikoli v důsledku činnosti "sudetoněmeckých štváčů" z krajanských sdružení, ale z historických důvodů. Exodus sudetských Němců byl příliš masívní a oběti na životech i škody na majetku příliš velké, než abychom mohli problém zamést pod rohožku. Mnozí z nás znají z vlastní zkušenosti česko-slovenského rozchodu, že příchylnost k určité zemi je podmíněna nikoli racionálně, nýbrž emotivně; jistě si vzpomeneme, jak nepříjemným dojmem na nás zapůsobilo, když na česko-slovenské hranici slovenští celníci chtěli poprvé vidět naše doklady, a jak dotčeně jsme se cítili. Nepochybuji, že něco podobného, a patrně v daleko silnější míře, pociťují na česko-německé hranici sudetští Němci. Právě o tom je Heimatrecht, ne o trvalém bydlišti, jak nás přehorlivě ujišťuje Aleš Zeman.
- Jestliže někdo hájí právoplatnost a přípustnost Benešových dekretů, je to jeho věc a nelze mu jeho názor vyvracet. Já jsem Dekrety ovšem četl a nesouhlasím s tím, že nadále zůstávají součástí českého právního řádu.
- Podstatou smíření (Versöhnung) nemůže být zamlčování historických skutečností. Jak jsem již jednou kdesi napsal, Češi připomínají kloučka na pískovišti, který své majetkoprávní postoje formuluje větou: "Vrátím ti lopatičku, ale musíš nejdřív před celým pískovištěm prohlásit, že jsem ti ji nikdy neukradl."
- Německá strana nakonec ustoupila od úmyslu jmenovat do správní rady Fondu "profesionální vyhnance" a nahradila je lidmi, u nichž je daleko větší předpoklad, že dokáží s druhou stranou komunikovat. Tento krok jednoznačně vítám.
- Last but not least: Spolková republika Německo je demokratickým státem, takže nemůžeme čekat, že se na určitou otázku budeme setkávat jen s jedním, oficiálním názorem. Je ovšem na nás, abychom si každý z názorů dokázali zařadit. Pokud česká strana cítí potřebu polemizovat s extrémisty, měla by přenechat tuto iniciativu radikálním 'myslitelům' z okolí M. Sládka nebo M. Ransdorfa -- jen z těchto kruhů lze totiž očekávat dialog na adekvátní úrovni (viz např. tato tisková zpráva).
Na okraj bych chtěl pro kontrast k Zemanově naivnímu textu upozornit na článek Michaela Franka na podobné téma.
Začnou se vůbec ještě někdy Češi chovat v zahraniční politice jako dospělí lidé, anebo je traumatická zkušenost dvojí okupace zbavila schopnosti svéprávného jednání? Bázlivá reakce českého tisku na nespokojený článek v Die Welt poté, co soud osvobodil Miroslava Sládka v jeho poslední kauze, ukazují spíš na druhou možnost.
(Nezdá se mi, že by pan Zeman ve svém původním příspěvku nějak horlil proti sudetoněmeckým zástupcům ve Fondu budoucnosti...? JČ)
