Přistiženi při zprimitivování televize
(Toto je komentář, který vyšel v deníku Times v pátek 30. ledna 1998.)
Nejjednodušším způsobem, jak skutečně rozčílit britské televizní a rozhlasové pracovníky, je obvinit je, že svou stanici rychle vedou směrem dolů, k nejnižšímu možnému jmenovateli.
Když napíšete třeba i jen velmi decentně, že nynější rozšíření na britských televizních obrazovkách takzvaných "dokumentárních seriálů" jako Driving School (Autoškola), Hotel a Neighbours from Hell (Sousedi z pekla, seriál o sousedících nájemnících kteří se navzájem nenávidějí) hrozí tím, že tyto seriály, ať jsou jakkoli populární, vytlačí nakonec z programu serióznější pořady, vyvolá to okamžitou reakci. Čelní vedoucí pracovníci televizních stanic píší články, přednášejí projevy a sestavují statistiky, aby nezvratně dokázali, že rozmanitost a kvalita britských televizních pořadů nikdy nebyly lepší.
Jenom občas, ředitel programu, jako Mark Thompson z BBC 2, je ochoten přiznat malý omyl při rozhodování, jako když neposkytl celonárodní vysílací čas ve slušnou hodinu filmu Food for Ravens, životopisnému filmu o Aneurinovi Bevanovi (1897 - 1960, britském labouristickém státníku, ministru zdravotnictví, který v roce 1948 zavedl britské státní zdravotnictví). Všeobecnou chorobou však televize prý netrpí a o "snižování všeobecné úrovně televizních pořadu" vůbec nejde.
Z hlediska diváka je velmi obtížné rozhodnout to jednoznačně jen ze studia každodenních televizních programů v novinách. Změna tónu nebo účelu televizního vysílání proniká to televizního programu až během času. Kvalita je tak subjektivní hodnota. Roste počet televizních okruhů a všichni si asi budeme muset zvyknout, že budeme v televizních programech hledat jen občasná, malá zrnka zlata.
Tento týden však velmi užitečným způsobem obrátila pár kamenů v ITV, v britské komerční televizi, občanská organizace Campaign for Quality Television, Kampaň pro kvalitní televizi. Seriózní dokumentární filmy se nyní v pořadech komerční televize vyskytují tak zřídka a tak náhodně, že se už nedá od diváků očekávat, že je najdou anebo že by věděli, kdy budou na programu.
V letech 1994 a 1995, konstatuje Campaign for Quality Television, jejímž ředitelem je Ray Fitzwalter, bývalý pracovník komerčního studia Granada TV a autor seriózních dokumentárních filmů, se odvysílalo za rok 35 dokumentárních filmů v rámci pravidelného úterního pořadu Network First, vysílaného komerční televizí. V roce 1996 se odvysílalo už jen 16 těchto dokumentárních filmů - se znepokojením to zaznamenala ve své výroční zprávě britská Rada pro komerční televizní vysílání, Independent Television Commission. ITC ve zprávě uvedla, že je zjevné, že ITV už není ochotna seriózně podporovat kulturní a dokumentární pořady. Rada zaznamenala, že pořady jako Network First nebo South Bank Show (týdenní monotematický hodinový kulturní pořad) se zabývají užším výběrem témat než v minulosti, vyskytují se ve vysílání méně častěji a jsou odsunovány až do pozdních nočních hodin.
Campaign for Quality Television konstatuje, že ITV reagovala na tuto ostrou kritiku od ITC tím, že - v roce 1997 opět odvysílala jen 18 filmů v pořadu Network First. Pokud toto zjištění potvrdí i informace Rady pro komerční televizní vysílání, mělo by se přikročit k vážné akci.
ITV už byla varována. Regulace televizního vysílání by neměla smysl, kdyby směly televizní společnosti jednoduše dělat na Radu pro komerční televizní vysílání a na požadavek poskytovat rozmanité, kvalitní vysílání, dlouhý nos. Rada má pravomoc pokutovat studia komerční televize ITV a v extrémních případech zkrátit anebo odebrat licence. Zdá se, že nastal čas využít těchto pravomocí.
