Evropské dějiny a současnost
Památník bitvy národů u Lipska
Pamatnik teto slavne a krvave rezby se opet pripomenul letosnimi prvomajovymi vytrznostmi pravicovych radikalu strany "Nemeckych nacionalnich demokratu" (NPD), ke kterym se sjelo do Lipska z celeho Nemecka asi 5000 (pocitalo se s dvakrat vetsi ucasti) privrzencu teto krajne pravicove strany zalozene v roce 1964 v Hannoveru. Tuto stranu je nutno odlisit od "Nemecke lidove unie" (DVU), o ktere jsem prelozil pro BL nedavno (28. dubna) clanek v souvislosti se sokujicim uspechem v zemskych volbach (12,9 %) v Sasku-Anhaltsku.
Obe nemecke extremne pravicove strany maji podobnou ideologii a obe pritahuji zejmena mladez. Tak dle deniku "Die Welt" 60 % saskych privrzencu NPD jsou lide, kterym je mene nez 30 let. Na rozdil od DVU, kterou financuje temer vylucne mnichovsky miliardar Gerhad Frey a v Sasku-Anhaltsku uspela poprve, NDP ma rozvetvenou reprezentaci ve vsech castech Saska jiz od r. 1990 a svoji centralu prave v Lipsku.
Je jistou ironii, ze demonstrace NPD, ktere se i v nemeckem tisku rika strana neonacisticka, se konala prave u Pamatniku bitvy narodu (Voelkerschlachtdenkmal), ktery byl postaven jako symbol miru. Nutno vsak dodat, ze pamatnik byl jiz drive zneuzivan jak nacistickou, tak i pozdeji komunistickou propagandou, vetsinou v podobe vojenskych pruvodu a prehlidek. V poslednich letech komunistickeho rezimu NDR byl pamatnik jen turistickou atrakci, kterou navstevovalo asi 300 000 turistu rocne. Duvod, proc na pamatnik hned tak nezapomenu, je uveden na konci meho clanku.
Bitva narodu u Lipska se se odehrala od 16. do 19. rijna r. 1813 a byla to rozhodujici bitva tzv. "osvobozeneckych valek", kdy na jedne strane stala vojska Napoleona posilena oddily Rynskeho spolku (190 000 muzu) a na druhe strane vojska 6. protinapoleonske koalice armad Ruska, Pruska, Rakouska a Svedska (205 000 muzu). Odhaduje se, ze v bitve, kterou Napoleon prohral, zahynulo pres 100 000 vojaku, mezi nimi 22 000 Rusu, 16 000 Prusu, 12 000 Rakusanu (pochopitelne vcetne nerakouskych narodu monarchie) a 300 Svedu. Definitivne byl Napoleon porazen v bitve u belgickeho Waterloo 18. cervna 1815.
Pomnik byl postaven z podnetu veteranu bitvy a dalsich vyznacnych osobnosti a organizaci bismarkovskeho a vilemovskeho Nemecka 19. stoleti, mezi kterymi je uvaden zejmena "Nemecky spolek patriotu" (Deutsche Patriotenbund) zalozeny architektem Clemensem Thiemem (1864-1945). Architektonicky navrh pochazi od Bruno Schmitze (1858-1916). Pomnik byl slavnostne odhalen za ucasti cisare Vilema a saskeho krale Friedricha Augusta ke stemu vyroci bitvy (a v "predvecer" 1. svetove valky) dne18. rijna 1913.
Monumentalni stavba, postavena z mistni zuly, zuloveho profyru a lisovaneho betonu ma ponurou ruzovocernou barvu a jeho celkova vaha se odhaduje na 300 000 tun. Zahranicni turiste povazuji stavbu za "prilis nemeckou", mystickou a tezkopadnou. Piedestal pomniku ma tvar nizke pyramidy a pomnik sam je masivni duta vez se symbolickou kryptou. Vez je 91 metru vysoka zakoncena kupoli. Z vrcholu pamatniku je zajimavy pohled na tehdejsi bitevni pole a pri dobre viditelnosti i dobry vyhled do sirsiho okoli.
Zvnejsku je pomnik vyzdoben alegorickymi sochami: archandelem Michaelem v brneni a s plamennym mecem stojicim uprostred bitevni vravy jako symbol vzpoury narodu proti Napoleonovi, furiemi s pochodnemi valky a dvema ohromnymi orly jako symboly znovunabyte svobody Evropy. Uvnitr kolem symbolicke krypty jsou sochy 16 valecniku se sklonenymi hlavami, kteri tak vzdavaji poctu padlym kamaradum. V tzv. sale slavy jsou ctyri kolosalni alegoricke sochy statecnosti, sily lidu, obetovani a pevnosti viry. Kazdy z techto neprilis umelecky zdarilych kolosu je 9,5 metru vysoky a vazi asi 400 tun. V pamatniku je jeste mnoho dalsich mensich soch.
Doporucuji pri navsteve Lipska tuto zajimavou pamatku nevynechat. Jen preji, aby se navsteva pamatniku povedla lepe nezli mne. Pamatnikem me provazel sympaticky, dejin bitvy narodu znaly kolega z Ustavu pro zivotni prostredi v Lipsku. Pote co jsme si asi za 45 minut pamatnik prohledli, dosli jsme k jeho autu, zaparkovanemu na nehlidanem rozlehlem parkovisti pred pamatnikem, a z auta byly ukradeny jak jeho, tak i moje aktovka.
Nemecky kolega zareagoval na neprijemnou udalost jadrnym zvolanim: "Scheisse!" V jeho aktovce pry nic prilis cenneho a duleziteho nebylo. To ja jsem dopadl hure. Krome nahraditelnych cestovnich seku, pisemnosti a diapozitivu z meho pred nekolika hodinami predneseneho seminare, jsem mel v aktovce tez kanadsky a cesky pas. Musel jsem kvuli dvema nahradnim pasum cestovat do Berlina a tam vyjednavat s dvema konzulaty (jedna z "vyhod" dvojiho obcanstvi!). Jsem vdecen lipskym kolegum, kteri mi byli v teto svizelne situaci skutecne plne napomocni.
Ukradene pasy, aktovku a vse ostatni jsem dodnes (udalo se v rijnu r. 1995) zpet neobdrzel, i kdyz o kradezi byl sepsan nemecky dukladny policejni protokol. Tak si obcas predstavuji, ze po zemekouli cestuji dve podezrela a nebezpecna individua se jmenem a ostatnimi osobnimi udaji jako ja.
Vy ale necháváte po zkušenostech života v Kanadě cenné věci v automobilu na sedadle, kde je téměř stoprocentní pravděpodobnost, že je někdo ukradne? Nebo se zloděj vloupal do kufru auta, kde ty věci nebyly na první pohled vidět?
