Britské listy

Spousta Cechu politickych pozorovatelu uz zase trpi ztratou pameti a nedostatkem soudnosti. Jelikoz Vaclav Klaus uspel v predcasnych volbach a ziskal pro svou stranu asi 27 procent hlasu, mluvi leckdo obdivne o tom, ze sef ODS je opravdu nejvetsim politikem v zemi, ze se mu vratila sila, chytil druhy dech, nikdo mu nemuze konkurovat, politicti komentatori ve vztahu k nemu pry selhali (asi byli prilis kriticti) atd. atp.

Od podobneho nadseni je uz jen krucek k nazoru, ze by byla vecna skoda nezit pristi ctyri roky pod Klausovym laskavym dohledem. Muze nam samozrejme byt sympaticke, kdyz se na vysluni vrati muz, ktereho kdekdo pohrbil a kteremu jeho kolegove navic zasadili sarajevskou ranu zezadu mnohem dulezitejsi nez fakt navratu je ovsem zpusob, jimz k nemu doslo.

Ten urcuje hodnotu vitezstvi i moralni prevahu nad protivnikem. Je velice hezke, ze se Klaus letos nedal , ze prokazal pracovitost a houzevnatost, ze mel skvele odvedenou kampan - ale proc z toho odvozovat nadeji pro budoucnost? Proc si vyrabet iluzi, ze technicka dovednost (sikovnost), ktera ignoruje realitu a nerozlisuje pravdu od lzi, muze byt obecne prospesna a pozitivni? V roce 1992 nastupoval Klaus s jasnou vizi.

Zaslouzene vyhral nad Obcanskym hnutim, kdyz misto utopicke teorie nabidl volicum osvedcenou cestu: trzni hospodarstvi podle zapadniho vzoru a tradicni soutez politickych stran. Polozil tehdy zaklady normalnimu statnimu zrizeni problem byl v tom, ze nebral v potaz specificnost postsovetske spolecnosti a nedokazal transformaci v praxi zvladnout.

Misto rozumneho a pomaleho prechodu k normalite (nikoli skoku k bohatstvi), ktery by se odehraval pod uzkostlivym pravnim dohledem, nastoupila pseudoliberalni ideologie, podle niz bylo hospodarstvi jakousi druhou prirodou, jejiz zakony ma clovek poznat a ridit se jimi.

Odtud slogany o neviditelne ruce trhu , ktera lidu narovna pater a vdechne mu moralni pravidla, odtud vyroky o tom, ze je treba na chvili zhasnout (t. j. nekoukat se na zlodeje), aby se napravily trzni vztahy.

Vysledkem polovicate transformace a nepruhledne privatizace bylo prorustani politiky s ekonomikou (jehoz projevem jsou m.j. sponzorske skandaly stran) a rozsahle financni ztraty. Soustavne zduraznovani neexistujicich a zvelicovani skutecnych uspechu, poucovani Zapadu a vyvysovani se nad Madarsko ci Polsko zacaly brzy vypadat trapne. Klausova vlada (presne receno koalice ODS-ODA-KDU-CSL) vsak valila problemy pred sebou, zatloukala a predstirala. Vzpomenme jenom na volby roku 1996 a na heslo Dokazali jsme, ze to dokazeme .

Obrazek ODS jako hraze proti levici ma rovnez povazlive trhliny. Vyrovnani se s komunismem, tedy napr. ocista justice od totalitnich navyku a zkompromitovanych osob, zamrzlo v rukou ministra Jiriho Novaka (ODS), Klaus zase tvrdosijne komplikoval treba cirkevni restituce. Ani v pristupu k Nemecku (a ke smireni s vyhnanci z Cech) se retorika ODS od levicove prilis nelisila.

A jsou tu i dalsi veci: omezovani svobody tisku, braneni decentralizaci CR, styky spicek ODS s nejruznejsimi mafiany, pocinaje bratry Helbigy a konce Petrem Machem. ODS nepojimala politiku jako prostredek k co nejlepsi sprave statu, ale jako nastroj mocenske manipulace.

Vaclav Klaus nemuze za vsechny polistopadove bolesti, ma jen tu smulu, ze byl dlouha leta dost mizernym premierem. ODA ani KDU-CSL nelze zbavovat odpovednosti, celou dobu se vlad ucastnily, podilely se na vsech malerech, pritom jim nikdo nebranil tre ba v odchodu do opozice presto zustava nezpochybnitelnym faktem, ze Klaus byl v cele nejsilnejsi strany a se svymi partnery zametal, jak se mu zrovna hodilo. Mel v ODS spatne spolupracovniky , to je pravda, ale casto je do posledni chvile hajil.

ODS nepriznala skoro zadne chyby, ani naznakem nereflektovala polistopadovou minulost, jeji predvolebni kampan byla nesmyslnym projevem agresivity, ktera nas posunula zase o kus zpatky. Klaus ziskal svych 27 procent diky tomu, ze odhadl naladu urcite casti spolecnosti, podesene preferencemi duchodcu i nekterymi projevy CSSD a zvlast Milose Zemana, patricne ji rozpumpoval ( mobilisace pravice) a skryl vsechna sva selhani.

Na miste je otazka, co bude dal. Jak dlouho bude volicum trvat, nez zjisti, ze je uplne jedno, zda si spatni politici rikaji levice , nebo pravice ? Kdy jim dojde, ze smysl ma vitezstvi myslenek a programu, a ne falesnych obrazku?

Adam Drda