O nevědomosti a manipulaci
Ke svému článku o volbách (BL, 26.6. 1998) jsem dostal zajímavý dopis od Martina S. Nesouhlasí se mnou v řadě věcí, pravděpodobně proto, že jsem se nevyjádřil dostatečně jasně. Vrátím se tedy veřejnou odpovědí na jeho dopis k tomu co jsem napsal o manipulaci s veřejným míněním (při volbách s voliči) a nevědomosti voličů.
Vážený pane Martine,
Nejdřív k manipulaci s veřejným míněním. Napsal jste mi, že: "Váš pohled na fungování českého státu je pln přesvedčení o manipulaci s medii politickou spičkou, o možných zájmech BIS na diskreditaci ČSSD a tvrzení, že praktiky v naší tzv "vysoké" politice jsou zvlaště zavrženíhodné. Já Vaše názory nesdílím, možná proto, že jsem volil ODS a jsem tudiž dle Vašich slov nevědomý či zmanipulovaný."
Odpovím otázkou. Pane, viděl jste v ČT tiskovou konferenci na níž se boxer Mike Tyson omlouval Hollyfieldovi za ukousnuté ucho a americkému národu za zklamání, které mu připravil? Pokud ano, měl jste při tom pocit, že jste manipulován? Já jsem to viděl v kanadské CBC a ten pocit jsem neměl. Z omylu mě ovšem vyvedl pořad CNN, který jsem sledoval asi před dvěma týdny. Šlo o interview s člověkem, který se dá najmout (za 400 dolarů na hodinu), aby zmanipuloval veřejné mínění ve prospěch objednatele. Mike Tyson vydělává, pokud boxuje, obrovské peníze. Jelikož byl za ten kus ucha potrestán odnětím boxerské licence, bylo třeba naklonit (omluvou) veřejné mínění na jeho stranu a tím připravit půdu pro jeho návrat. Napsali mu tedy co má přečíst na veřejnosti, aby tato měla dojem, že to je jinak slušnej chlapík, kterýmu to tak nějak v tom zápase ujelo. Říká se tomu damage control a těm poradcům spin doctors.
Zůstanu ještě chvíli u pořadu CNN. Týž člověk totiž uvedl dva další příklady. Zmínil se o O.J. Simpsonovi, jehož spinoví doktoři prý nestáli za nic. O.J. měl okamžitě po procesu vystoupit na veřejnosti s tím, že je šťasten, že žije v USA, nejlepší to zemi na světě, kde porota spravedlivě posuzuje takový případ, jako byl ten jeho, a že děkuje těm, kteří ho podporovali. A zamáčknout nějakou tu slzu. Mohl si tím připravit půdu pro civilní proces (ten nakonec prohrál) a ušetřit spoustu dalších trablů a peněz.
Třetí případ se týkal ženatého herce (jméno mi vypadlo z paměti), kterého chytili v autě s nějakou prostitutkou. Zase šlo o hodně peněz, protože určitá část publika by nešla na film v němž hraje kurevník (i když si o něm jinak rádi počtou). Tomuto nešťastníkovi tedy hrozilo, že ho nebudou obsazovat, když si reputaci nevyžehlí. Spinový doktor vysvětlil, že v této specifické situaci by tiskovka byla škodlivá, protože případ by zůstal v popředí zájmu po těžko kontrolovatelnou dobu. Navrhl tedy protlačit onoho herce do show komika Jay Lena (pořad sledovaný po celých USA). Vysvětlil, že tam se věc trochu zlehčí a navíc po pěti minutách bude po všem, protože hostů i námětů je během večera víc.. K tomu skutečně došlo. Mezi hercem a Jay Lenem se odehrála tato konversace (citováno velmi volně): Leno herci říká (jako by dva kámošové seděli někde v hospodě) kam jsi dal rozum, že jsi skončil s kurvou (hooker) v autě a herec na to, že vlastně ani neví, že to musel být nějaký zkrat a Leno stejnou otázku trochu obmění (zmíní se o hercově manželce) a herec na to, že to je pravě to divné, že má pěknou ženu, kterou strašně miluje a teď se mu tohle stalo. Pokračovalo to těch předpověděných pět minut. Všechno se s úsměvem zahrálo do autu. Možná, že některý divák i slzu uronil, v dojetí nad hercem, který přiznal klopýtnutí na cestě vyznávání rodinných hodnot a věrnosti vlastní ženě.
Ve svém článku jsem se zmínil o manipulaci s veřejným míněním před válkou v Zálivu a presidentskými volbami v Rusku. Napsal jsem, že když se to dělá jinde není žádný důvod, proč by k manipulaci s veřejným míněním nedocházelo v ČR. Nevzpomínám si, že bych někde napsal, že to je v našich poměrech "zvláště zavrženíhodné". Vyjádřil jsem pouze názor, že manipulace existuje a že si ji lidé, je-li dělána profesionálně, ani neuvědomují. Šlo mi o to, že by o těchto věcech měli lidi alespoň trochu vědět.
Zmínkou o bamberské aféře jsem reagoval na prohlášení presidenta Havla, že šlo o ohrožení základních zájmů státu (nějakými spiklenci z řad bývalé komunistické rozvědky). Je celkem zavedenou praxí, že se presidenti vyhýbají plácání nesmyslů (používají k tomu mozek a poradce). Vycházel jsem z toho, že se o to snaží i Václav Havel a že jeho výrok se zakládá na pravdě. Mám rád detektivky a z nich vím, že se darebák velmi často najde podle motivu. Dovolil jsem si tedy trochu spekulace, že to třeba byla BIS (kontrolovaná pravicovou vládou) která možná pravici trochu vypomohla a teď se sama vyšetřuje. To, že oslabení levice vede k posílení pravice je snad evidentní, takže motiv by tady byl.
Pokud jde o zveřejnění dopisu presidenta Havla Klausovi, není be zajímavosti to, co píše Petr Jánský (BL, 29.6. 1998): "Na obrazovce (televise Nova, poznámka JJ) se objevil originál dopisu, který počátkem června poslal faxem pan president Klausovi. Dva dny před volbami, tedy v zákonem chráněné době, předal osobně V. Klaus kopii upraveného dopisu (chybělo oslovení) panu Železnému a ten vyrobil aféru s úmyslem poškodit Zemana. Pan president se Zemanovi následně omluvil. Neměl za co. Omlouvat se měl Klaus".
Pane Martine, tohle je manipulace s veřejným míněním jako hrom. Nic na tom nic nemění naivita Zemanova (pokud to Havlovi opravdu řekl) ani Havlova (doufejme, že nešlo o manipulaci) s níž ten druhý tuto informaci, mající cenu propagandistického zlata, Klausovi podstoupil.
Píšete, že jste volil ODS. A proč ne, jste-li přesvědčen, že to tak je nejlepší. V mých očích tím neklesáte. Na druhé straně to ale neznamená, že bych se nesměl ptát, proč stranu, která si vedla tak špatně, jak se už všeobecně připouští, vůbec někdo volí a hledat na tuto otázku odpověď. Napsal jsem, že šlo nejspíš o kombinaci nevědomosti a manipulace a nemám důvod tento názor měnit.
Nežádám od Vás odpověď, ale máte pocit, že jste dobře informován a že jste tedy volil podle toho, co minulý vývoj slibuje do budoucna?
Zmínil jsem se o servilitě sdělovacích prostředků. Nedomnívám se totiž, že by problém byl v nedostatku lidí s přehledem, schopných něco napsat. Domnívám se, že problém je v jejich ochotě jít za něčím do důsledku a pravděpodobně i v ochotě editorů (a samozřejmě vlastníků) určitý směr podporovat.
Každá politická strana má svoje poradce, kteří určují, jak na veřejnost v daném okamžiku zapůsobit (a analytikové to ex post ve sdělovacích prostředcích analyzují). Je zajímavé, že někdy stačí velmi málo. Poradci Briana Mulroneyho (ministerský předseda Kanady v letech 1984-1992) postavili jeho volební kampaň v roce 1984 na slibu, že nebudou upřednostňovat svoje zasloužilé straníky při obsazování různých státních postů (velvyslance atd). Podle pozdějších rozborů veřejného mínění prý rozhodla o jeho vítězství ve volbách jediná věta v televisní debatě s odpůrcem, tehdejším ministerským předsedou Turnerem: "Pane, vy jste měl šanci (tyhle praktiky zastavit) a nevyužil jste ji". No, nevyužil ji pak ani Brian a po něm Jean Chretien, ale to už je zase jiná story.
Pane Martine, ve svém dopise píšete: "Domnívám se, že v ČR existuje nezávislý tisk. Denní tisk jako Mladá fronta DNES, Lidové noviny, Svobodné slovo (možná i další, ale o těch to nemohu posoudit) je velmi kritický k našim dvěma politickým stranám i např. ke straně pana Luxe." To, že jsou sdělovací prostředky kritičtější, je nepochybně pravda (ostatně hodně servilních novinářů je už ve vysloužených politických funkcích). Kritičnost článků ovšem neznamená takměř nic, pokud se nepodaří přimět politiky, aby reagovali.
Vrátím se v této souvislosti ještě jednou ke vstupu firmy Boeing do Aera Vodochody. BL k tomuto kroku uveřejnily několik kritických článků a po nich následovalo Slovo a Právo. Jak známo, ve hře je, když nic jiného, garance půjček v hodnotě takměř jedné miliardy dolarů. Může jít o geniální transakci, možná o neskutečný podvod, možná o něco mezi tím. Jenže o několik měsíců a článků dál, občan neví nic. Vláda si může dovolit všechno ignorovat a tak po nějakém čase bude ticho po pěšině.
Těsně před volbami připustila vláda, že k předcházejícím ztrátám připisuje dalších 140 miliard korun. Ty samozřejmě budou někde chybět, stejně tak jako ty předcházející a ty, na které se ještě přijde. Napsal jsem, že takové věci jako je skutečný stav české společnosti včetně ekonomiky, sociální sféry (zdravotnictví, školství, bydlení) a připravenost na možné důsledky ochabnutí světové ekonomiky by měly být v popředí zájmu.
Nad vysokým počtem hlasů pro ODS jsem se podivil na základě analogie s kanadskými volebními kampaněmi. Kdyby byl býval stav české společnosti, za nejž je ODS především odpovědná, ústředním bodem předvolební kampaně, neměla by tato strana šanci dostat se do parlamentu. Pozornost bylo tedy nutné převést jinam. ODS pomohl proti ČSSD Bamberg a na poslední chvíli možná i Havlův dopis. Přišlo i požehnání v podobě cikánských facek Sládkovi a seskupení důchodců, kteří se dopustili té chyby, že svůj vliv chtěli prosazovat jako politická strana, nikoli jako nátlaková skupina. Zase je k disposici kanadský příklad. Mulroney chtěl zrušit valorisaci pensí podle míry inflace. Důchodci tady sice nevytvořili politickou stranu, ale dali všemi dostupnými prostředky najevo, že jejich skleróza ještě nepokročila natolik, aby si něco takového nezapamatovali do dalších voleb.
Souhlasím s Vámi, že korupce, skandály a podobné věci jsou součástí politického života všude na světě. Jenže to neznamená, že by se na tyto jevy nemělo upozorňovat a bojovat s nimi všemi prostředky. Možná, že Vás bude zajímat, že v Kanadě například existuje určitý stupeň (podle mě moc malý) presumpce viny politiků. Ti jsou totiž povinni uvádět zdroje svých příjmů a tím prokázat, že se neobohacují z titulu svých funkcí.
Pane Martine, správně jste usoudil, že můj článek byl pohledem člověka, který žije trvale v cizině. Dodávám, že stejně (vy)trvale připouštím, že mi lecos uniká. Nepočítám se tedy mezi národní osvícence, na něž narážíte ve svém dopise, kteří se domnívají, že jejich pravda je jediná.
Doufám, že jsem Vás tímto dopisem nezklamal tolik, jako svým pohledem na české volby.
Zdraví Vás
