Případ Jan Kavan:
Benjamin Kuras: Nikdy jsem netvrdil, že Jan Kavan spolupracoval s Stb po roce 1970
Původní rozhovor Britských listů s autorem a překladatelem Benjaminem Kurasem, který žije v Londýně a který v ČR zveřejňoval články kritické vůči Janu Kavanovi.
(Možno citovat pouze s uvedením zdroje.)
Ve čtvrtek 12. 11. jste zveřejnil omluvu Janu Kavanovi v Britských listech, nyní však vychází v pražském měsíčníku Xantypa s vámi rozhovor, jehož část je ostře kritická vůči Janu Kavanovi.
K tomu několik otázek: V roce 1992 otiskl týdeník Respekt váš článek "Kavan - KATO: Tajný spolupracovník - důvěrný styk". V něm byl zkresleně citován seznam skartovaných dokumentů, týkajících se Jana Kavana. Zkreslená a příliš krátká citace v Respektu navozovala dojem, že Jan Kavan spolupracoval s Stb v době husákovského režimu po roce 1970, zatímco pohlédneme-li na celou citovanou stránku ve svazku, vyplývá z ní opak, že naopak Stb Kavana sledovala jako aktivního příslušníka antikomunistické exilové opozice. Dá se říci, že zkreslení pošpinilo Kavanovo jméno. V ČR vládne vypjatá emocionální atmosféra. Nebývá tam zvykem podrobně, věcně a objektivně hodnotit ve sdělovacích prostředcích fakta. Lidé nekriticky přijímají insinuace s emocionálním podtextem, zejména pokud jim potvrzují jejich předsudky, a proti Kavanovi mnozí předsudky měli: byl to emigrant, zastával labouristické (sociálně-demokratické) názory. Možná si neuvědomujete, jak tato zkreslená citace i jiné povrchní, emocionální insinuace stačily k živení dlouhodobé, iracionální tiskové kampaně i všeobecného přesvědčení, že Jan Kavan "byl u estébáků". To vám řekne dnes v ČR leckdo. Málokdo ovšem zná podrobnosti. Skoro nikdo není ochoten se složitou historií disidentské činnosti Jana Kavana nestranně, věcně a v detailech zabývat. Stačí jen nepodložené přesvědčení, "že byl u estébáků". Jak se na tento fatálně zkreslený citát ve vašem článku z roku 1992 díváte dnes?
Beru na vědomí vaše upozornění, že sedm let starý spor Kuras - Kavan za tu dobu prosákl emocemi, dohady a iracionálnostmi, takže to zkusme bez nich, věcně.
Upřesněme, že minulý týden jsem se omluvil Janu Kavanovi za jednu jedinou věc, a to jeden jediný chybný citát v článku "KATO - tajný spolupracovník" - v Respektu z roku 1992. Žádám, aby toto bylo naprosto jasné, kdyby někdo chtěl tuto omluvu citovat v českých novinách.
Došlo tam k záměně slov v titulech dokumentů, které tvoří součást citovaného spisu KATO, jako dodatek z roku 1978, a které byly skartovány v roce 1989. K záměně došlo v těchto dvou citacích:
Spis: "Rozpory v Palach Pressu" a "Situace v Palach Pressu".
Respekt: "Rozhovory o Palach Pressu" v obou případech.
Uvedl jsem citáty slovy, že "nic neříkají". Jan Kavan si v Britských listech stěžoval, že jsem se touto záměnou dopustil vědomého zkreslení citátu a tím jsem prý navozoval dojem, že spolupracoval s StB po roce 1970, kdy byl agent Zajíček alias Zachystal odvolán. (Na tomto místě jsou v BL obě inkriminované citace z policejního seznamu skartovaných dokumentů o Kavanovi, pozn. JČ.) Jan Kavan dále ve stížnosti uvedl, že skutečná formulace daného citátu naopak znamená, že na něho pravidelně podával StB zprávy někdo jiný.
Opakuji, že nevím, jak k této chybě došlo a že nebyla záměrná, nýbrž způsobená nedbalostí nebo nepozorností a nechápu, jak by se z ní dalo vyčíst, zda Kavan spolupracoval nebo byl sledován. Uvědomil jsem si ji teprve minulý týden, když jsem si po sedmi letech znovu pozorně spis kontroloval, díky Vašemu upozornění. Trvám na tom, že v době, kdy jsem článek psal, citáty v této části spisu skutečně nic neříkaly ani mně, ani redakci. Nerozumím, jak tato chyba mohla vážně poškodit Kavanovo jméno víc, než už bylo poškozeno jeho zveřejněním parlamentní komisí. Beru nicméně na vědomí váš a Kavanův názor, že se to tak mohlo některým čtenářům jevit, proto jsem se za chybu omluvil a omluvu opakuji v tomto omezeném rozsahu. Je to omluva za jedinou chybu, která navíc byla neúmyslná.
Nerozumím, jak tato chybná citace, či údané "jiné povrchní emocionální insinuace" mohly stačit k živení jakési "dlouhodobé iracionální tiskové kampaně". Žádnou kampaň jsem z Londýna nevnímal a po svých článcích v Respektu jsem se Janem Kavanem veřejně nezabýval, dokud mě nenařkl z nehorázné lži v roce 1996. Rovněž nemohu přijmout odpovědnost za to, jak si kdo moje články vykládal.
Opakuji také, že jsem v článku zároveň pečlivě citoval pasáž ze spisu, z níž je jasné, že StB na Kavana nasadila někoho jiného, za účelem nevědomého vytěžování. Rovněž opakuji, že jsem netvrdil, že Jan Kavan s Stb spolupracoval po roce 1970.
Pokud jde o interview v Xantypě, několik lidí, jejichž názorů si vážím, mě upozornilo, že jsem v něm přestřelil, a že po skončeném sporu by se už mohlo jevit jako emocionální posedlost. Vidím, že můj spor s Kavanem se tím bezděky vymkl do jakési setrvačnostní spirály, kterou chci tímto zastavit. V hovoru se Zuzanou Blühovou, která pro Kavana teď pracuje jako poradce pro média a která nás oba z emigrace dobře zná, jsem se dověděl, že naším vyhroceným sporem zvlášť těžce trpí Kavanova mladá žena Lenka.Smrtelně nerad působím bolest ženám, ani bezděky. Nabízím jí proto upřímnou omluvu.
Požádal jste týdeník Respekt, aby uveřejnil opravu, že výše uvedený citát byl nepřípustně zkreslen a že se tedy z něho vzniklé podezření, že Jan Kavan pracoval pro Stb po roce 1970, nezakládá na pravdě? Máte konkrétní a nezvratné důkazy, že Jan Kavan někdy ve svém životě vědomě pracoval pro Stb? Pokud nikoliv, proč jste o tom v českém tisku široce psal?
Beru za tuto opravu odpovědnost sám, nechci budit dojem, že z chyby viním Respekt. Nerozumím vašemu tvrzení, že jsem v českém tisku "široce" psal, že Jan Kavan vědomě pracoval pro StB. Pouze jsem citoval z existujícího spisu, jehož obsah ani Jan Kavan nepopírá.
Ve vašem článku "Operace Delta: Nový rozruch v případě Kavan", který zveřejnil Respekt č. 32/91, líčíte příběh Kavanova kamionu se zakázanými knihami, který v roce 1981 zadržela československá policie. Formulace článku insinuují, že za zadržení kamionu nesl vinu Jan Kavan. ("Kamion byl vyslán z Londýna z agentury Palach Press, kterou vedl Jan Kavan.Celá operace měla být tajná, dnes je jasné, že Stb o ní již delší dobu věděla. (...) Jan Kavan (...) z podivných důvodů neuposlechl varování a žádosti československých disidentů, aby změnil krycí jména (...) tři týdny před příjezdem kamionu.") - V ČR bylo ale prokázáno, že Kavanův kamion prozradil Stb nikoliv Kavan, ale někdo jiný, známá osoba v tehdejším Československu. Potvrdili to i mnozí disidenti, jimž byly zásilky v kamionu adresovány. Jejich svědectví ovšem česká média většinou nezveřejnila. Máte konkrétní důkazy, že Jan Kavan předem informoval Stb o vyslání tohoto kamionu?
Nikdy jsem netvrdil, že Jan Kavan předem informoval StB o vyslání kamionu.
V rozhovoru pro měsíčník Xantypa, který vychází tento týden, jste v souvislosti se zadrženým kamionem konstatoval: "Několik disidentů bylo zatčeno. Thames TV o tom natočila dokument, v němž uvedla, že v kamionu byla jména a adresy Kavanových kontaktů. Kavan na Thames TV podal stížnost u komice BCC, že v kamionu žádná plná jména nebyla." - To je pokud vím nepřesné. Z dokumentace případu vyplývá, že Kavan si na Thames TV stěžoval proto, že její film o zadrženém kamionu konstatoval, že v kamionu byl "seznam jmen a adres lidí v Československu, kontaktů tajné organizace Jana Kavana." Charta 77 nebyla "tajnou organizací Jana Kavana" a po odvysílání této formulace hrozilo, že by mohli být na základě tohoto výroku britském televizním filmu zadržení čeští disidenti souzeni jako členové "tajné Kavanovy organizace". Bylo by to spiknutí s cizí moci a následovaly by dlouholeté tresty. - Dále, v rozhovoru pro Xantypu jste neuvedl, že "stovky jmen a adres", na samolepicích štítcích, které v kamionu byly, byly Pavlem Tigridem z velké většiny náhodně vybrané adresy z telefonního seznamu, které Tigrid používal s pomocí pražských disidentů k distribuci českého exilového tisku v Československu. Šlo tedy nikoliv o adresy "Kavanovy tajné organizace", ale o materiál, který nemohl a nebyl použit proti disidentům v soudním řízení. Jste ochoten tyto své nepřesné formulace v Xantypě vzít zpět?
Informaci o Tigridově namátkovém výběru znám jen z druhé ruky a byla nerelevantní pro posuzování podstaty sporu. Tou byla otázka, zda jsem nehorázně lhal.
V Xantypě píšete, že v zadrženém kamionu byly jména a adresy i "ručně psané na balíčcích". Podle informací z jiných zdrojů byly však balíčky označeny pouze kódy a jejich příjemci nebyli nikdy dešifrováni. Žádní ze zatčených disidentů nebyli popotahováni za to, že by balíčky byly určeny jim. Můžete poskytnout důkazy pro tento váš výrok?
Důkazy pro tento výrok poskytl mimo jiné Kavan sám v dopise, zaslaném krycímu jménu Kat, který jsem jako důkaz předložil soudu. Jeho pravost potvrdil v přísežném prohlášení v Anglii jeden ze spolupracovníků, který s ním kamion nakládal.
V rozhovoru s měsíčníkem Xantypa jste také uvedl, že Kavan křivě přísahal, když "napadl v roce 1982 Thames TV, za její nepravdivé tvrzení, že "v kamionu byla jména". Šlo o vedlejší, procedurální spor, který byl předložen britskému soudu, ostatní jednání, týkající se Kavanovy stížnosti proti Thames TV, neprobíhalo před soudem. V místopřísežném prohlášení, shrnujícím celou stížnost, Kavan uvedl na titulní straně vámi napadanou zkrácenou formulaci, hájí se však tím, že prý na titulní straně nebylo na podrobnější vysvětlení místo a že plná formulace, kritizující film Thames TV za výrok o seznamu jmen a adres lidí v Československu, kontaktů tajné organizace Jana Kavana, byla obsažena v přílohách k prohlášení, které jsou - podle Kavana a podle jeho britských právníků prý nedílnou součástí spisu. Jaký je váš postoj k tomuto sporu?
V samotném přísežném prohlášení podepsaném u Nejvyššího soudu Jan Kavan podával mimo jiné stížnost na "nepravdivá tvrzení programu, že kamion vezl seznam jmen a adres a že francouzští řidiči nesnědli všechny dokumenty, které vezli." Ta hlavní příloha, o níž angličtí právníci potvrdili, že byla součástí přísežného prohlášení, byla ona původní sedmistránková stížnost, adresovaná BCC. Je v ní tato věta: "Francouzi nedostali jména adresátů knih, pouze několik osobních dopisů, které se jim podařilo všechny zničit." Kompletní přísežné prohlášení tedy obsahovalo nepravdivé sdělení dvakrát.
Co si myslíte o Kavanově argumentu, že se nemohl ve své stížnosti BCC zmínit o existenci Tigridových samolepicích štítků s adresami v kamionu, protože by tím prozradil StB celou mechaniku distribuce českých exilových tiskovin v komunistickém Československu, distribuční síť by tak rozbil a ohrozil by tím pražské disidenty?
Nemám na něj názor.
V rozhovoru pro měsíčník Xantypa uvádíte, že "v roce 1992 (...) Kavan podle lustračního zákona pro podezření ze spolupráce z StB musel odejít z parlamentu, ale už v roce 1996 se do politiky vrátil jako senátorský kandidát." Neuvedl jste, že byl Jan Kavan mezitím od podezření ze spolupráce z Stb soudně očištěn. Proč?
Pokud jsem tomu rozsudku rozuměl, Jan Kavan byl očištěn od podezření z "vědomé" spolupráce. Samotný styk s agentem StB v Londýně nepopírá ani on sám.
V nedávném procesu s Kavanem, kdy pražský soud potvrdil, že Kavan poškodil vaši pověst, když v jednom článku označil vaše výroky za lež, jste na Kavanovi vysoudil odškodné 50 tisíc korun. V rozhovoru s Xantypou uvádíte, že tyto peníze odevzdáváte pražskému Výboru na ochranu svobody slova. Podle některých kritiků je to organizace, v jejímž čele stojí pan Vachalovský, a ten prý vede na základě neověřitelných skutečností subjektivně zaměřené kampaně proti různým osobám v ČR, včetně Jana Kavana. Je-li to pravda, byl byste ochoten věnovat vysouzené peníze nějaké objektivní, nezávislé organizaci?
To ať pan Kavan prodiskutuje s mým právníkem, který má moji plnou moc s těmito penězi disponovat.
V rozhovoru s Xantypou uvádíte, že vlastníte 550 stránkový neveřejný spis Stb, "dokládající, jak v letech 1969 - 1970 udával v Londýně emigranty agentům Stb." Kolik stránek z oněch 550 se týká návštěv Jana Kavana na londýnském vyslanectví v letech 1969 - 1970? Jak můžete prokázat, že všechny informace ve svazku, nasbírané údajně od Jana Kavana, byly skutečně od něho? Existují totiž informace, že některé údaje se dověděla Stb úplně od jiných lidí a dělala z nich souhrny, které přičleňovala pro zjednodušení k jednomu zdroji. Proč v rozhovoru s Xantypou nerespektujete rozhodnutí českého soudu, že Jan Kavan s Stb vědomě nespolupracoval? Máte-li konkrétní a nezvratitelné důkazy, že tomu je jinak, proč jste je soudu nepředložil?
Proč vy nerespektujete rozhodnutí soudu v mém případě? Slovo "neveřejný" jsem v interview nepoužil. Celý spis vám okopíruju a pošlu, budete-li chtít. Zveřejněte prosím také Odborné vyjádření federálního ministerstva vnitra ze dne 26. června 1991, které už jsem vám poslal a podle kterého se po zrušení StB dnem 16. února 1990 na spis této kategorie nevztahuje státní ani služební tajemství. (Zveřejněno níže, pozn. JČ.) Jeho zveřejnění v médiích tudíž není trestný čin.
Hovoříte také o Janu Šlingovi, který, jak píšete, v roce 1969 Kavana varoval, že český diplomat na velvyslanectví v Londýně, s nímž byl ve styku, byl agent Stb. Jak to Jan Šling věděl, když až do srpna 1972 žil v Praze? Neuvedl jste , že mezi Janem Šlingem a Janem Kavanem existovala rivalita, takže není vyloučeno, že jeho svědectví může být osobně zabarvené. Je možné brát vážně takováto svědectví o tom, co se stalo téměř před třiceti lety? Nepromlčují se v civilizovaných zemích dávné trestné činy právě proto, že nelze na tu časovou dálku získat spolehlivé důkazy?
Jan Šling studoval v Londýně do května 1969, pak byl nucen se vrátit, a emigroval roku 1972. Svoje prohlášení mně poskytl letos. Hovořil věcně, bez zvláštní zášti.
Jak je možné, že lidé, kteří nevěřili komunistickému režimu a jeho tajné policii ani slovo, berou jako stoprocentní pravdu policejní svazky, které se po Stb dochovaly? Na Západě vyšla celá řada materiálů, dokazujících, že nelze policejní svazky považovat za spolehlivé důkazy - že jsou směsicí polopravd a zbožných přání. Viz například svědectví britského konzervativního historika Timothy Gartona Ashe, který o svazku, sestaveném na něj východoněmeckou policií, když žil v NDR jako student, vydal nedávno celou knihu. Josef Škvorecký považuje Cibulkovy seznamy a svazky Stb za komunistické spiknutí, zlý odkaz nekomunistickému národu. Škvorecký napsal v Lidových novinách 12. listopadu 1998: "[Cibulkovy] seznamy uvedly v chod divný proces, který vyústil v legální skandál, kterého si nikdo vlastně nevšiml: pranýřované osoby ze seznamů musely dokazovat, že jsou nevinné. Řekl bych, že to byla jasná perverze západního práva, k němuž se, pokud vím, Česká republika hlásí a podle něhož je tíha důkazu na žalujícím; obžalovaný se hájit nemusí. Obžalovaní nucení dokazovat nevinu, to byla specialita práva sovětského." Souhlasíte s tímto odsouzením tajných materiálů Stb? Pokud ano, proč jste je předkládal veřejnosti, jako by to byla nezvratná fakta?
"Tajné materiály StB" jsem veřejnosti jako "nezvratná fakta" nepředkládal.
Obdržel jste od britských vládních úřadů v souvislosti s vaší aktivitou proti Janu Kavanovi určité vyrozumění. Z kterého úřadu to bylo, co bylo obsahem dokumentu a jaký je váš postoj vůči němu?
Nešlo o dokument, nýbrž o soukromé sdělení, z něhož se dalo vysoudit, že současný britský establishment podporuje přátelský a pracovně užitečný vztah, který k Janu Kavanovi mají někteří britští ministři, bez ohledu na výsledek našeho soudního sporu, který vzali na vědomí.
Znamená to, že vaší čtvrteční omluvou v Britských listech a tímto rozhovorem končí vaše kritická kampaň proti Janu Kavanovi?
Za předpokladu, že se nebudu muset bránit dalším útokům a nařčením od Jana Kavana či jeho přátel, nebo že nebudu muset svědčit v případech, kde bylo použito mých informací, od této chvíle o Janu Kavanovi nemám co dalšího říct. Vzalo mně to hodně pracovního času a výsledkem je několik nenapsaných her a knížek. Na žádné další otázky týkající se Kavana neodpovídám a další informace neposkytuji.
Děkuji vám za rozhovor.
(Rozhovor vedl Jan Čulík)
Příloha:
Úřad FMV pro koordinaci a řízení
SEO - skupina OUS FMV
V Praze dne 26. června 1991
Odborné vyjádření z oboru státního a služebního tajemství federálního ministerstva vnitra
I.
V odborném vyjádření mají být zodpovězeny následující otázky:
1. Časové omezení tj. od kdy do kdy byla evidence o tajné spolupráci s bývalou složkou StB (ve formě KTS, TS, D, Agent) předmětem:
a) státního tajemství ve smyslu ust. par. 106 a 107 tr. zákona
b) služebního tajemství ve smyslu ust. par. 173 tr. zákona
II.
V souladu s ustanovením par. 21. odst. 1 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících a s NMV č. 6/1984, kterým se upravuje výkon znalecké činnosti ve věcech státního a služebního tajemství a zpravodajské činnosti, podávám k předmětným otázkám podle par. 105 odst. 1 trestního řádu následující odborné vyjádření:
K otázce č. 1:
Svazky tajných spolupracovníků bývalé StB tvořily do jejího zrušení ve smyslu čl. 12 odst. 4 NMV č. 34/1977 předmět státního tajemství se stupněm utajení "Přísně tajné". Po zrušení StB dnem 15. února 1990 svazky tajných spolupracovníků této instituce pozbyly významu chráněného zájmu a tudíž není naplněna materiální stránka pojmu státního ani služebního tajemství.
Na předmětné materiály se však vztahuje povinnost mlčenlivosti ve smyslu par. 60 odst. 1 zákona č. 40/1974 Sb. o SNB.
Vedoucí skupiny OUS FMV
mjr. JUDr Ladislav Stodola
